Facebook
Instagram
Otevřete s Lifee.cz adventní bestiář a seznamte se s neobvyklými vánočními postavami z různých zemí. V nejsevernějších částech Norska panuje během dlouhých měsíců tma. I ta pak dává vzniknout pověstem o nepozemských bytostech, mezi něž patří i Stallo. Je to velký a nebezpečný obr, který pojídá zlobivé děti, a jeho postava je nedílnou součástí kultury Sámů, tedy ugrofinských obyvatel, žijících v arktické oblasti Laponska.
Stallo je větší než Sámové a rovněž se obléka jinak než oni. Libuje si v tmavých šatech se zlatými knoflíky. Na zádech má batoh. Je zlý a silný, ale také velmi hloupý. Nejvíce nesnáší hluk a nepořádek.
Když Stallovi nedáte vodu, vezme si krev
Jistě přemýšlíte o tom, proč by obr měl být pedant na úklid. Bylo to kvůli jeho spřežení sobů (někdy se uvádí, že soby nahradily krysy a myši). Cesta musela být čistá, bez jakýchkoli překážek. Dokonce na ní nesměly být ani třísky ze dřeva. A také nesměl chybět u dveří domů kbelík s vodou a naběračkou. Po takové cestě Stallovi totiž vyschlo v hrdle, a tak očekával, že pro něho lidé připraví občerstvení.
Kdo na to nedbal, riskoval, že mu obr za to vysaje krev z hlavy. Něčeho se přece musel napít... Nikdo však nevěděl, že nastal jeho konec. Stallo se mohl stát neviditelným. Maximálně jste mohli slyšet jeho píšťalku, jejíž zvuk byl tak pronikavý, že hrozilo ohluchnutí.
Strašidelná pověst z dalekého severu
Když nastal čas vánočních bohoslužeb, vydala se jedna stará paní se svým mužem do Kautokeina. Společnost jim dělal malý opuštěný chlapec, o kterého se s láskou starali. Když dorazili do cíle, chtěl si chlapeček hrát s ostatními dětmi, stará paní mu to ale nedovolila. Raději mu dala do ruky knihu na čtení. A měla k tomu důvod. Děti, které si hrály venku, se příliš sblížily se soby a nakonec se jimi samy staly. V tu chvíli se z nebe snesl měsíc a proměnil se v obra, který začal jedno dítě po druhém zabíjet a připravovat z nich vánoční pokrmy. Dívka, která měla děti na starost, se rozhodla obra přechytračit a uprchnout s nejmladším dítětem, které jako zázrakem přežilo. Když se dostali do bezpečí, zbytek nesnědených sobů (dětí) zkameněl.
Kameny jako dílo přírody, nebo lidská připomínka?
Pokud se vám zdá tento příběh neuvěřitelný, vězte, že na hoře Durkkihanvarri, která se nachází v oblasti Finnmarksviddy, jsou dva velké balvany připomínající Lavvu (dočasné obydlí používané Sámy v severní Skandinávii) a menší sbírku kamenů, které vypadají jako sobi. Jsou bílé i černé.
Jde o přírodní úkaz, nebo o lidské dílo, jež má znázorněním starobylého příběhu připomínat, že bychom měli o Vánocích držet spolu a ubránit se tak všemu zlému? To ať už posoudí každý sám.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Stallo
Skolerom.no: The Sami's Christmas Story About Stallo
