Nenáviděná matematika: Jakmile ji dítě zvládne, zlepší se i v ostatních předmětech, říká speciální pedagožka

Rovnice, slovní úlohy, zlomky. To vše jsme jako školáci na matematice nenáviděli a dnes většina z nás tvrdí, že nám tyto znalosti nikdy k ničemu nebyly. Jenže realita je jiná. „Matematika je důležitá pro rozvoj logického myšlení,“ poukázala Markéta Pítr. „Člověk, který vyrůstal tak, že mu matika nešla, nic se s tím nedělalo a dneska nějak žije, má obvykle problémy s plánováním a dodržováním termínů,“ ozřejmila speciální pedagožka, která je sama maminkou dvou dívek.

Ta mladší má přitom navíc ADHD. Tudíž i o tom, jak pracovat s poruchami pozornosti spojenými s hyperaktivitou, ale i jak připravit děti na zdárný start povinné školní docházky, se Markéta Pítr rozpovídala v Ženských tabu.

Mohlo by Vás zajímat:

Porucha pozornosti: ADHD je doménou chlapců, s ADD se potýkají hlavně dívky, které o tom mnohdy ani neví

Markéta Pítr o speciální pedagogice a dnešních školácích

Co to je vlastně speciální pedagogika?
Speciální pedagogika je vědní disciplína, která se zabývá zákonitostmi rozvoje péče, vzdělávání a výchovy u lidí s postižením nebo znevýhodněním od narození až po konec života.

Takže se to netýká jenom dětí.
Ne. Je to zvláštní, ale ne.

Je speciální pedagogika dnes potřeba víc než dřív, nebo zkrátka dřív nebyla, ale byla potřeba i tehdy?
Dříve byla také potřeba, určitě, ale nebyla tam ta možnost, respektive se o tom tolik nehovořilo. Už byli lidé, kteří věděli, jak pracovat s dětmi, a hlásali to, třeba pan Matějíček, ale moc se na to nebral ohled.

My se budeme zabývat hlavně problémy současných školáků. Tak jaké to jsou?
Já nemám moc ráda slovo problémy.

Jací jsou tedy současní školáci?
Jsou úžasní, jako jsme byli úžasní my a generace před námi a všechny generace předtím. Akorát v dnešní době je to trošičku složitější v tom, že každá škola má jiný přístup k výuce. Dřív byl jeden styl výuky, a když se dítě přestěhovalo z Prahy do Brna, tak to nebyl takový šok. Ono ani tady v Praze nemáme jednotný způsob výuky, takže je to pro děti komplikované. Ale ty problémy, o kterých jsi hovořila, se vytvářejí dřív, než dítě nastoupí do školy. A ten problém ani nemusí vzniknout, pokud rodič pracuje s předškolním dítětem efektivně, věnuje se mu. Ano, spousta lidí řekne, nemáme čas, ale ten neměl nikdy nikdo.

Mně jde i o to, že často slýcháme, to dřív nebylo, to za nás nebylo a teď ty děti jsou takové... Je to tak? Nebo si toho teď víc všímáme a víc se to řeší, zatímco dřív se prostě řeklo, že to dítě je blbý?
To jsem teď chtěla říct, my byli rozdělení na blbý a chytrý, a tím to končilo. Nic víc tam nebylo a nikoho nezajímalo, jaké má to dítě, které se třeba zvedá a vyrušuje, pro to důvody. Dřív ta doba byla jiná.

Mohlo by Vás zajímat:

S nálepkou ADHD chodí i Justin Timberlake nebo Vince Vaughn. A jak je na tom vaše dítě?

Proč je matematika tak důležitá pro život

Já otevřu téma matematika, už jsem ho zmiňovala na začátku. Matematika je často dětmi až nenáviděná, proč to tak je?
Já musím na začátku podotknout, že patřím k těm dětem, které se matematiky strašně bály, dokonce mě i bolel žaludek. Takže vím, jaké to je nevědět, a vím, jaké to je, když někde sedím a nerozumím látce. Matematika je složitá v tom, že musíme postupovat krok za krokem, musíme mít v malíčku nižší úrovně znalostí, abychom mohli navázat. A když ti tohle chybí, tak pak sedíš ve třídě, kde za mě bylo 35 žáků, paní učitelka pro mě hovořila čínsky a já se snažila nebýt moc vidět. Měla jsem to štěstí, že jsem byla hodná, takže jsem procházela tím sítem. Takže já vím opravdu velice dobře, jaké je to chtít něco umět, dát i lidem najevo, že já se zajímám, ale prostě to nešlo, protože mi chyběly ty věci, které byly předtím, než přišly dejme tomu zlomky.

Takže proto je matematika takový strašák. Já když se podívám zpátky a uvědomím si za ta léta matematiky, co teď v životě využiju, tak běžně si počítám procenta, trojčlenku, a to je tak zhruba všechno. Proč je i přesto matematika důležitá?
Když ke mně dítě přijde, tak má z těch hlavních předmětů dejme tomu trojky, čtyřky. A za tu dobu, co s těmi dětmi pracuju, a i od zkušenějších kolegyň vím, že jakmile to dítě zažije úspěch v matematice, jakmile se mu tam všechny mezery vyplní, tak má přirozeně ve všech ostatních předmětech o stupeň lepší známku. Takže ano, matematika je důležitá pro rozvoj logického myšlení. Když dobře rozumím matematice, třeba zadání slovních úloh, tak další věc, která s tím souvisí, je plánování. Člověk, který vyrůstal tak, že mu matika nešla, nic se s tím nedělalo a dneska nějak žije, má třeba i střední školu, tak má obvykle problémy s plánováním, s dodržováním termínů. Nezvládne si naplánovat, jak dlouho mu bude trvat, než někam dojde. Zkrátka špatný odhad.

Takže matematika mi do života dala daleko víc, než si myslím.
Ano, přesně. My známe trojčlenku, funkce, které dodneška nevím, k čemu mi byly, ale potom, když se tím člověk zaobírá víc do hloubky, tak zjistí, že je to širokánské spektrum znalostí, které považujeme za úplně normální.

Ohledně školní matematiky existuje projekt, aplikace Včelka, který zjistil nějaké zajímavé věci. Jaké bys vypíchla?
Já tedy na něm nespolupracovala ani jsem v něm nefigurovala, nicméně s tou aplikací pracuju a pracuju s ní moc ráda. Ten projekt zjistil, že 83  % dětí není připraveno na vstup do první třídy, že mají tzv. předmatematické mezery, že nejsou schopné navázat na látku ve škole, protože jim chybí předmatematické představy.

Teď mi vysvětli, o co jde. To znamená, že třeba rodiče s malými dětmi, předškoláky, už by se měli učit? Protože často si rodiče říkají, děti si té školy užijí dost, a tak je nechávají být. Co tedy udělat, aby byly děti připravené?
Dříve se tyhle věci vůbec neřešily, protože přirozeně existovaly. Děti si běžně říkaly, hned před, hned za nebo mezi. Byly daleko víc pospolu. Všichni jsme trávili čas v parku, kde bylo dalších 15 spolužáků, takže ten rozvoj byl absolutně přirozený. V dnešní době se toto vypichuje, protože už to není. Lidé se bojí o děti, bojí se je pouštět samostatně ven, takže to je ten problém, který z toho přirozena, které bylo dřív, vznikl.

Co s tím?
Rodiče začínají být čím dál zvídavější. Je to opravdu o tom, že když chci vědět, co s tím, tak to mám kde najít. Můžu se podívat na Google, zjistit, jaké oblasti je potřeba mít ukotvené, jaké znalosti mít k tomu, aby to dítě mělo dobrý start do školy. Tak například máme portfolio předškoláčka.

Mohlo by Vás zajímat:

Celebrity o ADHD: Michaela Tomešová ztrácí klíče od auta, Adam Raiter přišel s teorií lovců a sběračů

Jak pracovat s dětmi s ADHD

Přibývá také dětí s ADHD a různými dysfunkcemi. Projevuje se tohle hlavně v matematice? Nebo to jde napříč předměty?
Já nevnímám, že by to mělo nějakou významnou spojitost s chápáním matematiky. Máme ADHD a ADD. ADD je porucha pozornosti bez motorického neklidu, ADHD je porucha pozornosti, plus je k tomu přidaný motorický neklid, což je strašák pro spoustu učitelů, protože takové dítě, když není kompenzované, dokáže krásně rozbít celou třídu.

Právě jsem se chtěla zeptat, ty máš s ADHD vlastní zkušenost. Co to konkrétně obnáší pro dítě ve škole? Nevydrží se soustředit nebo je to pro něj dlouhé? Jak to konkrétně vypadá?
Obecně, když se bavíme o dětech s ADHD, tak je to, a teď se fakt nebojím říct, peklo. Jak pro dítě, tak i pro lidi okolo něj, protože to dítě je neklidné a má poruchu soustředění. Fáze toho, jak moc je neklidné, se různí. V podstatě ruší, takže je to obrovský problém pro učitele, protože to dítě je schopné, když není dostatečně kompenzované nebo když není kompenzované, zbořit za pár minut celou hodinu. Tak to bohužel je, ale jsou možnosti, jak tyto obtíže kompenzovat.

Jak se s tím pracuje? Dříve to prostě bylo zlobivé dítě, ale dnes?
Vzhledem k tomu, že jsem maminkou dnes už dospělé dcery, která měla velmi silné ADHD, chci ještě podotknout, že opravdu všichni rodiče, kteří mají takové dítě, si procházejí fází: „Jsem neschopnej rodič.“ Protože to vypadá, že na tyhle děti nic neplatí. Ale ono to není o tom dítěti, které se nám narodilo s takovou krásnou věcí, je to o nás. Já mám dvě děti. Jedno vyrostlo, ani jsem pořádně nevěděla jak, prostě hodná holčička.

A to druhé?
Za pět let se mi narodil tady ten úžasnej čertík, skvělá holka. Fakt, ty ADHD děti jsou úžasné, jsou strašně kreativní, já je miluju. Jen jsem se musela naučit být opravdu důsledná. U prvního dítě jsem nemusela být, zatímco u druhého, když jsem řekla: „Hele, ukliď si to tady, v sedm přijdu zkontrolovat pokoj,“ tak pokud jsem tam během měsíce třikrát přišla a počtvrté na to zapomněla, tak popáté si to dítě myslelo, že už to neplatí. A jeli jsme od znovu. Takže jsem se naučila, že když cokoliv řeknu, že udělám, tak si dát budík a opravdu to udělat. Tím jsem ukázala, že co řeknu, to platí.

Takže v první řadě je to práce na sobě, aby se dalo pracovat s dítětem.
Nejdřív musím zvládnout sama sebe. Když řeknu, jestli se budeš takhle chovat, tak odcházíme, tak pak musíme opravdu odejít. Vzdor tomu, že mi bylo s kamarádkou na kafi báječně a byly jsme v cukrárně, kde si děti hrály. Barunka se ale nechovala tak, jak měla, takže jsem si dala dva loky a šly jsme.

Myslím, že je dobré, že už se neříká, ty děti zlobí, ale že je to pojmenované, že mají nějakou poruchu, že to je ADHD, atd. Na druhé straně, do jaké míry si dnes děti nesou nějakou nálepku už do první třídy? Do jaké míry je to dobře, a do jaký míry to může dítěti trochu uškodit?
Co se týká nálepky ADHD, souhlasím s tebou, když máš pocit, že je to nálepka, a ráda bych, aby tyhle nálepky vůbec nebyly. Ale vezmi si, že jsme ve společnosti a nějak se to identifikovat musí, aby lidi věděli. Protože ne každý je speciální pedagog. Já tu nálepku nepotřebuju, já dítě s ADHD vidím na 100 honů, protože mám osobní zkušenost, ale ne každý naštěstí tu zkušenost má. Takže diagnostika tam být musí, protože, řečeno nadneseně, rozdíl mezi dítětem nevychovaným a dítětem s ADHD je někdy jen rozdíl diagnostiky. Když je tam benevolentní výchova, já tomu říkám Výchova bez hranic, tak ta napomáhá tomu, že děti nevědí, odkud kam mohou. Samozřejmě, ADHD jako takové často poznáme podle toho, že se to dítě víc hýbá, u ničeho nevydrží, rychleji mluví, ale někdy je to dané tím, že je to dítě takzvaně nevedené.

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika Arichteva syna nebije, ale respektuje. Uhodila ho jen jednou a dodnes si to vyčítá

Markéta Pítr o respektující výchově a významu nudění se

Já si kladu otázku, kde je chyba? Ty jsi řekla benevolentní výchova... Dneska se propaguje tzv. respektující výchova, u které lidé mají často pocit, že to je přesně ta Výchova bez hranic. Ale ona je to výchova, kde se hranice vytyčují, jen bez fyzických trestů atd. A to je velká práce. Už jsme to zmiňovaly i u tebe, když jsme řekly, že člověk musí pracovat v první řadě na sobě. Je chyba tam, že lidé nemají čas se dětem tolik věnovat, tolik pracovat na sobě, tolik se snažit nastavovat dětem hranice, protože to stojí hodně práce?
V životě máš čas na to, na co ho chceš mít. A co je tvojí prioritou? Takhle bych ti odpověděla. Nechci se nikoho dotknout a nechci ani říkat, že toho rodiče mají málo nebo moc. Je to o prioritách.

Ještě poslední věc. Rodiče často dítěti říkají, neflákej se, dělej něco. Musí dítě pořád něco dělat, nebo naopak potřebuje prostor, kdy nemusí nad ničím přemýšlet, kdy prostě nic dělat nemusí?
Neurolog Martin Jan Stránský říká, a já s ním absolutně souhlasím, že dítě se má nudit. Ale zase to nemůžeme brát tak, že by se mělo nudit od pondělí do neděle. Nicméně má mít prostot na to se nudit, protože, a to vím i ze svého dětství, když jsme se nudili o prázdninách, tak jsme začali vymýšlet věci, a to si myslím, že je pro mozek určitě podnětné. Takže za mě ano. Nemám ráda, když dítě každý den něco má a když se fokusuje na 50 věcí, ale samozřejmě, než dojde na vybrání jedné věci, tak si dítě musí vyzkoušet věcí víc. Ráda bych ale řekla, všeho s rozumem.

Co dalšího prozradila Markéta Pítr v rozhovoru s Bárou Hlaváčkovou?

• Co jsou to rané matematické představy
• Co obsahuje portfolio předškoláka
• Jak je to s tolik propíraným extrémním tlakem kladeným na děti