Facebook
Instagram
Pozvání do talk show Na kafeečko tentokrát přijala stříbrná vítězka MasterChefa Česko 2020, Pavlína Lubojatzky (29). Promluvila o nenávistných komentářích a hejtech, se kterými se musela vypořádat po odvysílání pořadu. Kdo jí byl v těžkém období oporou? Uznává po letech kritiku? Jak vzpomíná na tehdejší mediální lynč? A kterou svoji negativní vlastnost otevřeně přiznává?
Influencerka a kuchařka Pavlína Lubojatzky (29) vydala tři roky od MasterChefa dvě úspěšné kuchařky a společně s manželem Martinem se věnuje rozvoji podnikání v oblasti gastronomie. Jak sama přiznává, narovnat svůj negativní mediální obraz nebylo po odvysílání reality show vůbec snadné. "Když jsem se potom já sama dívala na záznam, na charakter `té Pavlíny z MasterChefa`, tak jsem se také neměla ráda a bylo mi opravdu nepříjemné se na sebe dívat," přiznává dnes "národem nenáviděná Pavlína" po letech.
Marketingová specialistka Pavlína se tenkrát k hejtům postavila velmi profesionálně a zkrotit je pomáhala celá její rodina. "Na filtrování zpráv a komentářů na Instagramu jsem měla svoji sestru, která to všechno zfiltrovala. Potom mi řekla: `Hele, teď je všechno zkontrolované, můžeš jít odepsat na ty hezké zprávy.` Energii jsem vkládala jen do toho hezkého, protože kam vkládáš energii, tam to roste," vypráví Pavlína v rozhovoru s Miluškou Bittnerovou, svou aktuální kolegyní z Víkendové Snídaně.
S Pavlínou Lubojatzky bych nekamarádila
Pavlíno, jak se ti to stalo, že tě lidé tolik hejtovali?
Ano, stalo se to. Zrovna nedávno jsme se o tom bavili s Romanem Stašou (vítěz tehdejší řady MasterChef Česko, pozn. red.), když jsme společně natáčeli vánoční klip pro Snídani s Novou. Bavili jsme se o tom, jak se to vlastně stalo, že jsem byla tak kontroverzní. Shodli jsme se na tom, že ta show je dělaná tak, že člověk má nějakou svoji polohu, která ho tvoří třeba z jednoho procenta – o něco ti jde, jsi hodně nervózní, máš nějaký obrovský výstup z komfortní zóny, a najednou je z tebe trošku jiný člověk, než když jsi v pohodě v teplákách. Najednou je tvoje poloha úplně jiná. Když jsem se potom já sama dívala na záznam, na charakter "té Pavlíny z MasterChefa“, tak jsem se také neměla ráda a bylo mi opravdu nepříjemné se na sebe dívat.
Téhle Pavlíně nebudu fandit?
Ne, s tou bych se vůbec nekamarádila. Takže takhle se to podle mě stalo.
Skončila jsi druhá, což je pro amatéra obrovský úspěch. V té době jsi byla amatér?
Myslím, že určitě ano. Neživila jsem se tím a uměla jsem asi 10 procent z toho, co umím teď. Vlastně nechápu, jak jsem se mohla přihlásit se znalostmi, které jsem měla. Když je člověk inteligentní, tak o sobě neustále pochybuje a ví, kolik má ještě mezer a prostoru pro neustálé zlepšování. Tohle je můj syndrom podvodníka, kdy si člověk neustále myslí, že není dostatečně dobrý. A nechápu, kde jsem vzala tu odvahu, že jsem se tam přihlásila. I teď bych si řekla: "Hele, nechoď tam, protože ještě neumíš všechno.“ Ale zároveň nejde umět všechno. Takže je zajímavé, že jsem do toho šla.
Po jak dlouhé době od natáčení se to vysílalo?
Začalo se natáčet v září a potom se začalo vysílat v únoru následujícího roku, takže po pěti nebo šesti měsících od začátku natáčení.
Takže jste to natočili, měla jsi z toho nějaký pocit. Jak jsi reagovala, když se to potom začalo vysílat?
Všichni jsme se na to strašně těšili. Celá rodina jsme se sešli – s tchánem, s tchyní, s našima. Udělali jsme sešlost a hrozně jsme se těšili, až se to začne vysílat.
I když jsi klaďas, stejně přicházejí hejty. Je to vždycky těžké.
Ano, o to to bylo horší. Člověk prožíval neustále a každý den zpochybňování sebe sama. Musel mít obrovskou oporu v rodině, která mu dávala pocit, že stojí pevně nohama na zemi. Jsi taková, nemusíš se vůbec stydět za to, jak to na obraze vypadá, protože vůbec nejsi zlý člověk a nic z toho jsi neudělala se zlým úmyslem, všechno to bylo ve srandovním duchu. Jakékoliv soutěžení nikdy nebylo přes mrtvoly, nikdy jsem nikoho nepomluvila, naopak jsem každému všechno ráda řekla na rovinu. Snažila jsem se tam být opravdu dobrým člověkem, protože hodnota – být dobrý člověk – je pro mě v životě hodně důležitá. Je to pro mě kruciální.
Ten tlak musel být strašný. Řešila jsi to třeba s někým odborně?
Dělala jsem hlavně to, že jsem o všem mluvila s Martinem, se svým manželem. Ty sama víš, jaký je, znáš ho. Je tak zlatý, že jsme se spolu mohli bavit o všem, neustále, jakékoliv pocity. Tohle mi strašně pomáhalo, protože člověk to mohl ventilovat. A zároveň jsem udělala to, že jsem se uzavřela před světem. Tohle byly mé dvě berličky, které mi pomáhaly.
Negativní komentáře mi filtrovala sestra
Takže jsi to nečetla?
Nečetla jsem vůbec nic. Také na filtrování zpráv a komentářů na Instagramu jsem měla svoji sestru, která to všechno zfiltrovala. Potom mi řekla: "Hele, teď je všechno zkontrolované, můžeš jít odepsat na ty hezké zprávy.“ Energii jsem vkládala jen do toho hezkého, protože kam vkládáš energii, tam to roste. A mně nikdy nepřipadalo rozumné, abych odpovídala hejtům a negativním komentářům. Takže jsem se opravdu zaměřila na komunikaci s lidmi, kteří mi fandili, a kteří třeba chápali, jaká jsem, protože jsem na Instagramu dál publikovala své příběhy a příspěvky. Potom jsem také svoji energii zaměřila na práci – abych se zlepšovala ve vaření a v pečení, abych skutečně získala expertizu a jednoho dne třeba mohla vařit ve Víkendové Snídani.
Já tě znám osobně právě z Víkendové Snídaně a jsi jeden z nejvíce sluníčkových lidí, kteří tam jsou. Kdykoliv je potřeba, tak pomůžeš, byť to třeba není tvá práce.
A víš, Miluško, na druhou stranu je moc příjemné, že kdokoliv mě takhle pozná, je z toho v šoku – že jsem úplně opačný člověk.
Větší mediální lynč už nemůžeš prožít, takže už bude jenom dobře.
Všímám si toho, že na Instagramu jsou i mnohem větší influenceři špatní z toho, když jim přijde nějaký negativní komentář – a hned to řeší. Chápu, že je to strašně těžké, ale s tím se člověk prostě musí vyrovnat. Gradace jde směrem nahoru, a když se s tím vyrovnáš, tak už je ti to úplně jedno. Skryješ, smažeš, jedeš dál a nezajímá tě to.
Pavlína Lubojatzky: Každý by si přál mít takovou dceru
Kolik let jste s Martinem manželé?
Manželé jsme pět let, ale jsme spolu čtrnáct let. Bylo mi patnáct a Martinovi osmnáct, je o tři roky starší, a potkali jsme se na gymplu v našem malém rodném městě na Moravě. Já jsem šla z knihovny a on seděl na službě, kde se hlídalo, kdo vchází. Tenkrát nebyly turnikety, aby si člověk čipem otevřel dveře. Zeptal se mě, co čtu pěkného. Tak jsem mu řekla, že tady mám Shakespeara, Romea a Julii. A už to jelo, byla ruka v rukávě.
To je jak z blbé romantické komedie. Takže od začátku bylo jasno?
Bylo jasno, my jsme cítili, že k sobě patříme. Vždycky jsem byla ten typ holky, která nepila, nechodila na žádné party, ale učila jsem se a opravdu mě to bavilo. Ježíš – další neoblíbená věc! Ok, opravdu mám ráda vzdělávání a baví mě, když se člověk něco nového naučí. No a Martin byl to samé. Věděl, že to někam chce v životě dotáhnout a tohle je jedna z cest, na kterou se můžeš spolehnout. Víš, že když se budeš dobře učit, půjdeš na vejšku, tak budeš mít nejspíš dobrou práci, pokud si vybereš fajn obor, který tě bude bavit. A ještě k tomu budeš vydělávat, to je super. Až na to, že jsme to nakonec celé změnili a teď vaříme jídlo, takže to trošku přišlo vniveč.
Ve vaší rodině opravdu není žádná černá ovce?
Moc ne, my jsme takoví normální. Nebo mně to přijde normální.
To je obdivuhodné. Každý by si přál takovou dceru.
No a já bych si také přála takovou dceru. Musím říct, že teď v poslední době přemýšlíme nad rodinou a člověk si říká, kéž bychom měli stejné dítě, jako jsme byli my dva. Muselo by to být strašně hezké – sledovat, jak člověk zraje.
Třeba se vám narodí grázlík, který vás bude protahovat hospodami.
Teď jsi mě trošku vyděsila.
Bez práce (a studia) nejsou koláče
Po gymplu jste měli jakou cestu, Pavli?
Oba jsme chodili na všeobecné gymnázium. Martin potom šel na ČVUT a studoval dvojobor, elektrotechniku a energetiku. Když někomu říkám, co děláme, tak předpokládají, že jsme z úplně jiného těsta. Když potom dojdeme do hloubky, tak zjistí, že je to úplně o něčem jiném. Já jsem po gymplu šla na obor mezinárodní vztahy na VŠE v Praze. Vystudovali jsme a nastoupili jsme do těch fajnových prací, najednou jsme se měli jako prase v žitě.
Studovala jsi opravdu těžký obor, na který není jednoduché se dostat.
No, není. Byla jsem moc spokojená. Ale když tě srdíčko táhne někam jinam a najednou víš, že tvoje vášeň je vaření a pečení. Když jsi v kuchyni, zapneš si k tomu večer hudbu, zapálíš svíčku a máš flow, kdy nevnímáš čas, tak najednou neděláš recepty podle někoho, ale začneš je tvořit, sám je vyvíjíš. Byla to obrovská satisfakce a takové uspokojení, co nám dělalo dobře. Potom jsme si řekli: „Hele, jak bychom se tím mohli uživit? Mohli bychom mít nějaký Instagram, vydávat nějaké kuchařky, mít nějaké spolupráce, to by asi bylo super. Ale jak toho dosáhnout, abychom byli známější?“ Potom byl casting na MasterChefa a už to jelo.
To ale také není jednoduché, dostat se přes ten casting.
Je pravda, že samozřejmě nevyberou každého. Musí v člověku vidět potenciál, a to nejen kuchařský, ale také na kameru. Co si budeme povídat, je to reality show, musí to bavit diváky – a to je fajn, takhle by to mělo být. Všichni by měli počítat s tím, že to je reality show. Tenkrát jsme s Martinem řešili, jestli tam půjdu já nebo on – no a on není materiál na kameru. Takový byl náš životní příběh a teď spolu podnikáme. Ze začátku, po MasterChefovi, jsem podnikala jen já a snažila jsem se to rozjet, zvrátit trošku tu negativní energii, která při jméně Lubojatzky vznikala.
Nestíháme spolu založit rodinu
Jak spolu žít i pracovat? Neleze ti někdy na nervy?
Neleze a já ti řeknu ten fígl. Oba se musíte rozhodnout, že to prostě spolu chcete doklepat. Prostě se rozhodneš, že ať se děje, co se děje, tak vždycky budeš bojovat za to, aby to vyšlo. Tohle nám hrozně funguje. I za těch čtrnáct let se objevily jeden nebo dva okamžiky, kdy to třeba šlo trochu dolů. Nemáme moc ups and downs, většinou jen ups nebo to hezky jede. Ale když k něčemu takovému došlo a člověk cítil, že to trošku skřípe, nemá to drive, a nemáš jiskřičky v očích, když toho druhého uvidíš, tak si tohle musíš připomenout. Že to oba dva chcete a tím pádem to jde.
Jste hrozně dokonalí. Máte také nějakou negativní vlastnost?
Něco určitě ano. My neustále v životě bojujeme s tím, že nejsme tam, kde bychom už chtěli být. Nejsme perfektní třeba v tom, že nestíháme rodinu tak, jak bychom chtěli. Ať už je to navštěvování našich rodin, nebo naši budoucí rodinu. Vždycky to odkládáme. Takže nejsme perfektní.
O čem dalším promluvila Pavlína Lubojatzky?
- Jak s manželem zhubla 25 kilo
- Jaký je její recept na úspěšné hubnutí
- O pejskovi Nobbym, který chodil do psí školky
- O svém vysněném srubu v Norsku
- O své druhé kuchařce Ještě více ULALA
Související články
