Neporazitelná Betty Robinson: Po těžké havárii se znovu postavila na běžeckou dráhu a porazila nacistické konkurentky

O pár let později, v roce 1931, kdy Elizabeth Robinson trénovala na další olympiádu, se ale stala účastnicí letecké nehody. Když ji záchranáři našli ležet v troskách, mysleli si, že je mrtvá. Jenomže v márnici si všimli, že domnělá mrtvola vykazuje známky života. A tak ji okamžitě převezli do nemocnice, kde strávila sedm týdnů v kómatu. Po probuzení ji navíc čekaly jen samé špatné zprávy.

Mohlo by Vás zajímat:

Odvážná matka Alison Hargreaves: Mount Everest zdolala bez pomoci šerpy, další výstup ji však připravil o život

Populární a nadaná Betty Robinson

Elizabeth Robinson se narodila v roce 1911 v Riverdale v Illinois. Rodina a přátelé ji vždy oslovovali Betty a říkali o ní, že je velmi oblíbená a skutečně nadaná pro atletiku. Ve dvacátých letech minulého století byly ale ženské závody prakticky neznámé. Že je to špatně, na to přišel Bettyin učitel biologie. Ten při cestě vlakem do školy zjistil, že jedna z jeho studentek, Betty, dokáže spoj doběhnout, i když už se vlak pomalu rozjíždí.

Jakožto bývalého atleta ho to velmi zaujalo a rozhodl se Betty pozvat do školního atletického týmu, kde zastával post trenéra. Když o něco později zvítězila v krajském běhu na sto metrů, kde se umístila na druhém místě, dostala pozvánku do Illinois Women's Athletic Club.

Tam dostala šanci zúčastnit se příprav na olympiádu, konanou v Nizozemí v roce 1928. Opět dokázala, že má pro běh nesporný talent. Stala se tak součástí oficiálního olympijského týmu. Že tam získala zlatou medaili, již víme. Ač se jí po návratu do USA dostalo velkých ovací, nehodlala usnout na vavřínech. Měla další čtyři roky na to, aby se připravila na další olympiádu.

Mohlo by Vás zajímat:

Nebojácná Milunka Savić: Na vojnu šla místo svého bratra, dlouho nikdo netušil, že je žena

Tragická nehoda i slavná výhra na olympiádě

Rok před olympiádou byla Betty ve špičkové kondici. Kromě tréninku ale také pracovala na získání pilotní licence, a když jí její bratranec nabídl, že ji vezme na let se svým lehkým letadlem z malého pole nedaleko Chicaga, nadšeně souhlasila. Let byl naplánován na 28. června 1931. První minuty bylo vše v pořádku. Pak ale letounu zhasl motor. Stroj se tak začal bezhlavě řítit směrem k zemi. Havaroval v nedaleké bažině.

Bratranec přežil, ale přišel o nohu, Betty byla dokonce zpočátku považována za mrtvou. V márnici si ale personál všiml, že slabě dýchá, a tak ji okamžitě převezli do nemocnice. Několik týdnů zůstala v kómatu. Kromě toho měla těžké zlomeniny nohou, rukou a kyčle. A bohužel také několik vnitřních zranění. Chirurgové jí vložili do jedné nohy kovovou trubičku, ve výsledku ji pak ale měla kratší než tu druhou a nemohla ji ohnout v koleni. Když se konečně probrala, řekli jí, že už nebude nikdy schopna chodit bez pomoci. A na závodění mohla prý zapomenout úplně.

Jenomže to na ni neplatilo. Po půl roce na vozíku se postavila na nohy a po dvou letech mohla konečně odložit berle. Také začala běhat. Chtěla tím urychlit rekonvalescenci. A nejen to - už pomýšlela na možnou kvalifikaci na olympiádu v roce 1936. Bohužel ale nemohla ohnout onu „upravenou“ nohu, což ji vyřadilo z většiny sprintů. Nebyla by schopna zaujmout startovní pozici.

Nakonec se tam přece jen dostala, ale pouze na běh 4x100 metrů, kde mohla startovat vestoje. Konkurence byla tvrdá. Hlavně z německé strany. Hitler chtěl tehdy dokázat, že árijská rasa je nejlepší. Němky sice americkému týmu šlapaly na paty, jenomže nezvládly poslední výměnu a upustily štafetu. To se Betty nestalo. Ta ji předala bezchybně. Ve věku čtyřiadvaceti let si tak domů odnesla druhou zlatou medaili.

Mohlo by Vás zajímat:

Vesna Vulovičová: Letuška vstala z mrtvých po zřícení letadla v Československu. Spadla z deseti kilometrů

Pozdější život Betty Robinson

Po olympiádě v nacistickém Německu odešla Betty do „důchodu“, tedy z aktivní atletiky. Stále ale pracovala jako rozhodčí na důležitých akcích. Stala se také populární lektorkou. Cestovala po celé zemi a vedla přednášky na podporu zapojení žen do olympijských a dalších sportů.

V roce 1939 se provdala a odstěhovala do malého domu na předměstí Chicaga. Narodily se jí dvě děti, chlapec a holčička. V roce 1974 byla uvedena do National Track and Field Hall of Fame v New Yorku. Místo v olympijské a paralympijské síni slávy ale nikdy nedostala. Ve věku 84 let nesla hrdě olympijskou pochodeň na hry konané v Atlantě. Zemřela v květnu roku 1999 ve věku 87 let.

Mohlo by Vás zajímat:

Anthony Hopkins dvakrát přežil svou smrt: Před 50 lety ho děsivý zážitek donutil abstinovat, nyní jen těsně unikl požáru