Neuvěřitelná Roberta Cowell: První veřejně známá trans žena ráda závodila, létala se stíhačkou a čichala ke směsi oleje a benzínu

Spitfire
Zdroj: Wikimedia Commons, John Fielding, CC BY-SA 2.0

Roberta Cowell se zdála být nezničitelnou. Jakožto profesionální automobilová závodnice a pilotka stíhačky zastínila svou houževnatostí kdejakého muže. Nic ale netrvá věčně - to Roberta pocítila na vlastní kůži

Kamil Šivák
Kamil Šivák 02. 04. 2024 11:00

Sice si z bojů ve druhé světové válce, coby členka Královského letectva, odnesla nejednu jizvu a šrám, ale na rozdíl od jiných mohla říct "ještě žiji". A možná právě ono štěstí ji povzbudilo k tomu, aby se stala úplně první otevřenou transgender ženou ve Spojeném království. Ke změně se odhodlala ve třiatřiceti letech.

První trans žena vyrůstala jako agresivní chlapec

Do třiatřiceti let žila Roberta v mužském těle. Sama sebe popisovala jako agresora. A byla to pravda. Ráda riskovala a provokovala, zvláště když nebyli poblíž její rodiče. Jenomže jednoho dne se dostala kvůli tomu do problémů. Zrovna chtěla sjet na svém skútru z vysokého kopce. Nasadila si imaginární helmu, nastartovala imaginární motor a vrhla se z kopce dolů.

Onen skútr byl ve skutečnosti kočárek, který se jí podařilo roztlačit. Jediné, co si pamatovala, že projela zatáčkou, pak upadla do bezvědomí. Probrala se, až když ji naštvaná chůva tlačila v kočárku domů. Brzy se uzdravila. Pak ji ale čekala mnohem větší výzva - nástup do chlapecké školy. Šla tam s tím, že se stane slavnou automobilovou závodnicí, která bude idolem mnoha kluků díky tomu, že bude předvádět odvážné kousky. Byl tady ale jeden háček. Všichni byli příliš mladí na to, aby dostali řidičský průkaz.

Naštěstí měla ale její škola motoristický klub. Bylo jim tak dovoleno jezdit po pozemcích školy ve starých autech a na motorkách. V období puberty ji ale začali spolužáci šikanovat. Přibrala v pase a na hýždích, častovali ji tak přízvisky jako pneumatika a zadnice. A nevylepšila si to u nich ani poté, co zjistili, že odmítá chodit na hodiny náboženství. Doma sice měla přísnou křesťanskou výchovu, avšak po několika návštěvách kostela zjistila, že kázání působí až příliš fantasticky a je to nesmírná nuda, včetně věčného zatracení v pekelných plamenech.

Příliš realistický film

Kromě závodění se Roberta také našla ve filmařině. Napadlo ji tak, že by mohla se spolužáky natočit film o banditech. Chyběly jim však patřičné rekvizity. Pár dětí si tak od rodičů "vypůjčilo" skutečné revolvery. Všechny z nich nebyly nabité, až na jeden. Když tak z něho jeden chlapec vystřelil na svého vrstevníka, kulka jen tak tak minula jeho čelo, naštěstí mu provrtala jen klobouk. Co na to Roberta? Byla naštvaná, že to v tu chvíli nikdo netočil.

Jindy zase cestovala o letních prázdninách s kamarádem po Německu, když narazili na cvičení esesáků. Neváhala a začala točit. To však bylo striktně zakázáno. A tak skončila v šestnácti za mřížemi. Pustili ji až poté, co film zničila. Vlastně ne tak úplně. Ukázala jim jen prázdný obal a skopčáci jí na to skočili. A v podvodech pokračovala i po návratu domů. Aby se mohla zúčastnit skutečných automobilových závodů, převlékla se za mechanika a vplížila se na závodní okruh v Brooklands. Tam získala potřebné zkušenosti.

V prvním roce na vysoké vyhrála závod Land's End Speed Trial. Tehdy zjistila, že miluje nejen rychlost a vítr ve vlasech, ale také vůni paliva a oleje. Namíchala si tak tuto směs do parfémové lahvičky a čichala k ní kdykoli, kdy na to měla chuť. Díky tomu se vlastně rozešla s jednou dívkou, kterou vzala, ještě jako muž, na rande na závodní dráhu. Když její protějšek poznamenal, že ta auta příšerně smrdí, otočila se na podpatku a odkráčela naštvaná pryč.

Roberta vždy trvala na svém

S příchodem druhé světové války se snažila dostat do RAF. Byla zde ovšem menší potíž. Z létání se jí dělalo zle. Ale to by nebyla Roberta, aby to nezkoušela pořád dokola, až si na to její žaludek jednoduše zvykl.

V roce 1944 jí nad okupovanou Francií došel v letadle kyslík, kvůli čemuž upadla krátce do bezvědomí. Jako zázrakem ji nikdo nesestřelil. Jednoduše letoun pokračoval dál, aniž by si toho byla vědoma. Když se probrala, nebyla schopna přečíst ani kompas. V polovědomí nevěděla kde je a co má dělat. Naštěstí se v kokpitu po chvíli ozval z vysílačky hlas řídícího letového provozu, který jí poradil, ať si nechá slunce po levé straně a letí pořád rovně. Přežila.

Stejně jako při další misi, kdy po sestřelení upadla do zajetí. Němci ji nejprve drželi na statku, kde prý byly "velmi přítulné vši". Po několika neúspěšných pokusech o útěk ji dovezli do tábora Stalag Luft I. Tam musela se spoluvězni řešit akutní nedostatek jídla a šíleného kuchaře, který zapékal do chleba sklo. Mstil se takto za to, že spojenecká letadla zabila v Hamburku bombami jeho rodinu.

Ale i to vyřešila. V táboře bylo enormní množství koček. Tak je začali jíst, za syrova. Oheň k dispozici nebyl. Takto přežili až do osvobození Sověty. Po dvou týdnech se vrátila zpět do Anglie, kde se začala opět věnovat závodění.

Nervové zhroucení v kině

Jelikož ani po válce nepustily Robertu filmařské choutky, rozhodla se zajít do kina na válečný film. Netušila však, že hlavním hrdinou bude pilot Spitfirea, tedy stejného typu letadla, se kterým bojovala i ona. Vyvolalo to v ní neblahé vzpomínky a na místě se nervově zhroutila. Kino dokázala opustit až po hodině. Její další kroky tak vedly k psychoanalytikovi. Výsledek sezení byl ale jiný, než očekávala.

Uvědomila si, že má v sobě silnou ženskou stránku, kterou do té doby potlačovala. Začala tak užívat estrogen. A šla ještě dál. Toužila po kompletní operaci. Kompletní změně pohlaví. Takový zákrok byl v Anglii tehdy nelegální, musela tak vyhledat velmi ochotného chirurga a provést vše v utajení. Také to znamenalo vzdát se závodů. Kompenzovala si to ale tím, že se z ní stala brzy celebrita. Její proměny si všiml časopis The Picture Post, který jí za její příběh nabídl přes dvě stě tisíc dolarů. Napsala také biografii, která jí vynesla třiapadesát tisíc dolarů.

Ve čtyřiceti ale vyhlásila bankrot. Zruinovaly ji drahé koníčky. Hlavně tedy nesmyslně koupená vyřazená stíhačka RAF, která se hodila tak maximálně do šrotu. Finanční potíže se jí od té doby držely až do konce života. Jen už nebyla tolik na očích. Od devadesátých let pobývala v domově důchodců. Zemřela v roce 2011 ve věku 93 let. Pohřbu se, dle jejího přání, zúčastnilo jen šest nejbližších osob.

Zdroje informací:
Wikipedia.org: Roberta Cowell
Factinate.com: Fiery Facts About Roberta Cowell, The Trailblazing Female Fighter Pilot

Pavlína Jágrová o slavném strýci: Jaromír mě v podstatě vychoval, vlastního tátu jsem nepoznala

Pavlína Jágrová o slavném strýci: Jaromír mě v podstatě vychoval, vlastního tátu jsem nepoznala

Související články

Další články