Nikola (16): Kvůli klukovi jsem trpěla anorexií. Nevím, jak by to dopadlo, kdyby to máma neodhalila

Vždycky jsem byla spíš hubená a po mamce jsem zdědila hezkou postavu. Jenže pak přišla puberta, potom epidemie covidu a začala jsem se zakulacovat. Neměli jsme tělocvik, ven jsem skoro nechodila a nabrala jsem sedm kilo. Máma si toho hned všimla.

Mohlo by Vás zajímat:

Filip (44): Naše dcera nezvládla stěhování na vesnici. Začala se sebepoškozovat a my museli jednat

Mámino kázaní mi lezlo na nervy

„Niki, měla by ses začít hýbat. Kila se rychle naberou, ale hůř pak shazují,“ opakovala mi, kdykoliv mě viděla sedět s chipsy u televize. Jenže mně to bylo jedno. Chutnalo mi a mámino kázání mi lezlo na nervy. „Mami, tohle už jsme řešily. Jsem v pohodě, necítím se tlustá,“ bránila jsem se, i když jsem věděla, že má pravdu.

Když jsem si našla svého prvního kluka, Lukáše, všechno se změnilo. Najednou mi ta pneumatika na břiše začala pořádně vadit. Chtěla jsem být pro svého kluka dokonalá a zhubnout co možná nejrychleji.

Mohlo by Vás zajímat:

Bára (40): Dcera odmítá jíst, bojím se, že jde o anorexii. Nevím, co s tím mám dělat

Jídlo jsem tajně vyhazovala do koše

Ani nevím, jak mě napadlo, že přestanu jíst. Ráno jsem si sice vzala svačinu do školy, ale vůbec jsem ji nejedla. Doma jsem si nosila jídlo do pokoje a tam ho tajně vyhazovala do koše. „Jdu do posilovny,“ hlásila jsem mámě třikrát týdně. „Super, Niky, jsem ráda, že na sobě makáš,“ neskrývala nadšení. Místo cvičení jsem se procházela po městě, nebo se vídala s Lukášem.

Začala jsem rychle hubnout. Každý den, když jsem stála před zrcadlem, jsem cítila jakési vítězství. Jenže čím víc jsem hubla, tím méně jsem se cítila v pohodě. Hlad jsem už skoro necítila, zato jsem byla unavená, podrážděná a bez nálady.

Mohlo by Vás zajímat:

Katka (45): Dcera udělala průšvih. Teď nás celá vesnice nenávidí a nejraději bych se odstěhovala

Začala jsem se léčit

Jednoho dne to všechno prasklo. Přišla jsem domů a máma držela v ruce koš plný starých svačin a jídel od večeří. „Nikolo, co to má znamenat?“ ptala se mě a její oči byly plné obav. V ten moment se mi podlomila kolena. Nebyla jsem schopná dál lhát a přiznala jsem se. Mamka byla nejdřív naštvaná, potom vyděšená a nakonec našla pochopení.

„Půjdeme hned zítra k doktorovi,“ oznámila mi. Začala jsem docházet do poradny pro poruchy příjmu potravy. Bylo to těžké, ale moje rodina i Lukáš mě podrželi. S jejich podporou a díky odborné pomoci jsem se postupně naučila, jak se zdravě stravovat a že moje tělo nemusí být perfektní, aby bylo krásné.

Nebuďte na svá trápení sami

Máte-li psychické potíže, obraťte se na odborníky. Kontaktujte například zdarma nonstop Linku první psychické pomoci na čísle 116 123, nebo pokud jste dítě či student, pak i bezplatnou nonstop Linku bezpečí (116 111).

Pro náctileté je tady také nadační fond Twisten Foundation (twistenfoundation.cz), který zprostředkovává bezplatný chat s odborníkem.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Dana (50): Asi se zblázním. Dcera odjela studovat do Hongkongu a vrátila se těhotná. Moje vnouče bude mít šikmé oči!