Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Když Olga potkala Lukáše, cítila, že to je ten pravý. Jenže on se hned po první společné noci vytratil z jejího života. Olga nedokázala Lukáše dostat z hlavy dlouhých pět let. Pak se její život obrátil vzhůru nohama.
Před pár lety jsem s mou nejlepší kamarádkou Klárou založila dílnu. Vyráběly jsme ekologické šperky a v naší kolekci jsme měly nejrůznější doplňky – náhrdelníky, náramky a brože. Prodávaly jsme je na různých festivalech a jarmarcích.
Náhodné seznámení
Na konci dubna jsme si na jednom jarmarku postavily malý stánek. Klára se pak šla projít po okolí a podívat se na ostatní prodejce. Jako na potvoru v tu dobu náš stánek doslova zaplavila vlna zákaznic. Nervózně jsem hledala Kláru v davu lidí a pak jsem ji konečně zahlédla. Zamávala jsem na ni, ale místo ní si mě všiml pohledný muž stojící poblíž.
„Snažila jste se mě přilákat? Tyto náušnice jsou opravdu krásné, ale asi je nekoupím,“ řekl s úsměvem.
Chtěla jsem mu vysvětlit, že je to pouhé nedorozumění. Pak se objevila Klára a vrhla na mě pobavený pohled.
„Když už tu máte někoho, kdo vás zastoupí, co takhle zajít na čaj?“ zeptal se.
Jeho šarm mě úplně okouzlil, a tak jsem nedokázala odmítnout. Ukázalo se, že Lukáš je novinář, který připravuje reportáž o jarmarku. Dokonce slíbil, že napíše pár slov i o našem stánku. Dohodli jsme se na rozhovoru po skončení akce.
Klára souhlasila, že odveze materiály do dílny sama. Prý bych tu šanci měla rozhodně využít...
Zlomil mi srdce
Když mě Lukáš pozval na večeři, zaváhala jsem. I když jsem po společném večeru toužila, byla jsem příliš unavená z ruchu, davů a hudby. Místo toho jsem ho pozvala k sobě domů. Přestože jsme se právě poznali, měla jsem pocit, jako bych ho znala roky. Nikdy předtím jsem se s žádným mužem necítila tak uvolněně, natož abych někoho pozvala domů hned po seznámení! Ale u něj všechny moje zásady šly stranou.
Když jsem ráno otevřela oči, byla jsem šťastná. Vedle mě spal úžasný muž. „Tohle musí být láska!“ pomyslela jsem si nadšeně.
Než odešel, zeptala jsem se, kdy se znovu uvidíme. Náhle přiznal, že je zasnoubený a nechce se do ničeho pouštět. Jemně mě políbil a odešel.
Zůstala jsem stát v předsíni a po chvíli se rozplakala. Ponížení se ve mně mísilo s touhou po něm. Ale co jsem v té situaci mohla dělat? Ani jsem nevěděla, kde ho hledat. Nevyměnili jsme si telefonní čísla. A i když jsem pak prohledávala různé noviny, ten článek o jarmarku jsem nenašla. Nezjistila jsem tedy, kde pracuje a jak se vlastně jmenuje. Věděla jsem jen, že je Lukáš...
Cítila jsem se podvedená
Rozhodla jsem se počkat a dát mu prostor, v naději, že se sám nějak ozve. Uběhl týden, pak další. Rok utekl jako voda, ale Lukáš mi stále nedával spát. Myslela jsem na něj, objevoval se mi ve snech.
Jednoho dne jsem náhodou zjistila, že máme společného známého. Hned jsem se začala vyptávat, co je u Lukáše nového. Když jsem slyšela, že se oženil, udělalo se mi špatně a musela jsem si sednout na lavičku.
Nedokázala jsem zadržet slzy. Pořád jsem doufala, že se stane něco mimořádného. Ale k tomu bohužel dochází jenom ve filmech...
Rozvedl se
Další roky ubíhaly bez velkých změn. Mezitím mi známý dal Lukášovo telefonní číslo, ale nikdy jsem nenašla odvahu zavolat mu. Posílala jsem mu jen přání k svátku a on vždy stručně odpověděl „Díky“.
Jednoho dne mi Lukáš zavolal. Vyprávěl o těžkých chvílích, které nedávno zažil – ztratil matku a rozešel se s manželkou. Potom se mě zeptal, jestli bychom se mohli setkat.
Byla jsem přesvědčená, že se konečně splní mé sny. Navrhla jsem, aby mě navštívil. Na tento okamžik jsem čekala pět dlouhých let!
Domluvili jsme se, že si druhý den upřesníme podrobnosti. Bohužel jsem se mu nemohla dovolat, a tak jsem mu nechala krátkou zprávu. Čekala jsem na odpověď, ale nepřišla. Tehdy jsem se rozhodla, že na něj musím konečně zapomenout...
Dočkala jsem se štěstí
Možná by se mi to bylo povedlo, ale náš společný známý mi asi o měsíc později řekl, že Lukáš na tom není moc dobře. Trápilo mě to. Celou noc jsem nespala a zvažovala, jestli mu nemám zavolat. Udělala jsem to hned ráno. Když Lukáš okamžitě zvedl telefon, byla jsem tak nervózní, že jsem sotva mohla mluvit.
„To jsem já,“ zašeptala jsem.
„Proč jsi tak dlouho nevolala?“ zeptal se s rozechvělým hlasem. „Myslel jsem, že se z toho čekání zblázním. Chtěla jsi mi oplatit těch pět let?“
Ukázalo se, že moje zpráva mu nedorazila. A on se bál zavolat mi. Pak přiznal, že lituje všech těch let beze mě. Řekl, že ho mrzí, že mě tak dlouho ignoroval. O pár měsíců později jsme stáli před oltářem. Ani na chvilku jsem nelitovala těch pět let, která jsem strávila čekáním na něj...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
