Olga (51): Když jsme se s exmanželem k sobě vraceli, nikdo nám nedával šanci. Dnes jsme spolu dvacet let

S Vláďou (53) žijeme dvacet let a to i přesto, že jsme se kdysi po osmi letech manželství rozvedli. Cestu zpátky jsme si našli až po nějaké době. Nebyla snadná, tehdy nás málokdo podpořil. My ale věděli, že patříme k sobě.

Mohlo by Vás zajímat:

Martina (51): Po rozvodu jsem potkala nového muže, ale je to jak podle šablony. Zase chce prát ponožky a má hloupé kecy

Po osmi letech manželství jsme se rozvedli

Bylo mi třicet a připadala jsem si ztracená. Rozvod jsem brala jako velkou prohru. Vláďu jsem si brala ještě na vysoké a nepočítala s tím, že se oba za tak krátkou dobu změníme. Děti a povinnosti nás natolik rozhodily, že jsme se nepřestávali hádat. Tehdy jsem si myslela, že jediné možné řešení je rozvod. Zvlášť poté, co jsem manželovi přišla na nevěru.

Dva roky poté, co jsme se konečně na všem domluvili a rozdělili si majetek i péči o děti, se něco změnilo. Začali jsme s Vláďou zase normálně komunikovat, tedy ve vší upřímnosti. Dokázali jsme si s odstupem říct, co nás na manželství zklamalo. Uznat zároveň i svou chybu a poučení do budoucna. V té době jsme byli zadaní, takže mě ani nenapadlo dát se s Vláďou zase dohromady.

Jenomže jedno deštivé odpoledne, kdy si šel vyzvednout děti, zůstal na kávu a koláč a zapovídali jsme se. Náhle jsem si uvědomila, že mám k bývalému muži mnohem silnější pouto než k tehdejšímu partnerovi. Něco se změnilo i v jeho pohledu, a když odcházel, pozval mě na večeři. Od té doby jsme se začali vídat a brzy jsme se dali dohromady.

Mohlo by Vás zajímat:

Oldřich (67): Po rozvodu jsem zůstal úplně sám. Škoda, že nejde vrátit čas

Museli jsme si za svým rozhodnutím stát proti všem

Nebylo to snadné, museli jsme se totiž rozejít se svými partnery. Ti si pochopitelně připadali podvedení a zrazení. Jako bychom je jen zneužili coby „převozníky“. U nich jsem samozřejmě pochopení nečekala. Na rozdíl od vlastní rodiny. Moje sestra spráskla ruce: „Panebože, po všem tom trápení? Jsi snad na hlavu? Zahnul jednou, zahne znovu!“

Moje matka měla obdobný názor: „Slepované hrníčky, to nikdy nefunguje. Jen si protahuješ trápení.“ Co se týče Vládi, v jeho rodině ho také skoro nikdo nepodpořil. Důvodem byl hlavně fakt, že už mě za tu dobu stihly tchyně i švagrová pomluvit. Dovedla jsem si živě představit, jak mě asi chtějí přivítat zpět do rodiny. Nicméně nám to bylo jedno, s Vláďou jsme chtěli být za každou cenu a děti měly radost. To pro nás bylo nejdůležitější.

Mohlo by Vás zajímat:

Mirek (35): Žena mě opustila hned po porodu. Teď se omluvila a chce se vrátit

Po dvaceti letech jsme stále spolu

Bude to už dvacet let a jsme stále spokojení bok po boku. Jistě, občas proběhla nějaká krize, ale už nikdy to nebylo fatální. Příbuzní přestali po pár letech „brblat“ a smířili se s faktem, že pro nás neplatí ta obecná poučka o slepovaných hrníčcích. Někdy si prostě lidé tu druhou šanci zaslouží.

Nic není podle šablony a napodobovat ostatní anebo se řídit podle toho, co kdo povídá, je nesmysl. Nejhorší by bylo, kdybychom se nedali zpátky dohromady jen proto, abychom nebyli za blázny. Dnes už máme vnoučata a o našem rozvodu vyprávíme skoro s nostalgií a humorem.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Luboš (55): Manželka mě opustila kvůli jinému, ale teď se chce vrátit. Jenže já už jsem zvykl na život bez ní