
Technické problémy způsobily, že se Ondřej vrátil z kanceláře domů dřív, než bylo zvykem. A tam ho překvapila cizí žena. Manželka si ji najala na úklid, přestože to dřív zakázal. Byl pořádně naštvaný, že ho neposlechla, ale brzy pochopil, že její pomoc opravdu potřebují.
Když jsme se přestěhovali do nového domu, neměla z toho manželka moc radost. A já to moc nechápal. Vždyť budeme mít konečně spoustu prostoru, dvě koupelny, oba pracovnu... Jenže ona už tušila, že to také znamená o dost více práce s úklidem. A tak přišla s tím, že si najmeme paní na úklid. Jenže já jsem byl proti. Spusta lidí to přece také zvládá. A nechtěl jsem doma nikoho cizího...
Doma mě čekalo nemilé překvapení
Jedno páteční dopoledne jsem kvůli výpadku internetu nemohl v kanceláři pracovat, a tak jsem se rozhodl přesunout domů. Když jsem ale otevřel dveře, slyšel jsem v kuchyni hlasy. Nechápal jsem, kdo to může být. Děti měly být ve škole a manželka v práci...
Vešel jsem celý nervózní do obýváku a uviděl cizí ženu, jak vytírá podlahu. Otočila se a překvapeně mě pozdravila: „Dobrý den!“ Za chvíli se tam objevila moje manželka, která byla dost zaskočená.
„Co to má znamenat,“ zeptal jsem se. „To je paní Marie. Najala jsem ji, aby nám pomohla s úklidem,“ vykoktala ze sebe. Došlo mi, že tohle mělo zůstat tajemstvím.
„Cože? Říkal jsem ti, že žádnou uklízečku nepotřebujeme!“ odpověděl jsem naštvaně.
Hádka, která mě přiměla přemýšlet
Když paní Marie odešla, pustil jsem se do manželky. „Terezo, proč jsi to udělala za mými zády? Vždyť jsme se o tom bavili. Říkal jsem, že to zvládneme sami! A nechci, aby se mi někdo cizí hrabal ve věcech!“
„Ondřeji, ty to nechápeš,“ odpověděla klidně, ale pevně. „Já to nezvládám. Ty jsi pořád v práci, děti mají spoustu aktivit a já už nemám energii všechno udržovat. Potřebovala jsem pomoc.“
„To je jen výmluva,“ odsekl jsem. „Vždyť zvládáš všechno už roky!“
„Zvládám? Ale za jakou cenu? Proto jsem taky často unavená. A teď, když máme o další místnosti navíc, je nad mé síly vše udržet v takovém pořádku, jak jste si zvykli,“ řekla mi narovinu.
A mně došlo, že má nejspíš pravdu. Jsem na pořádek pedant a Tereza se vždy snažila, aby se vše blýskalo čistotou. I když jí to stálo spoustu úsilí. Když mě přemlouvala, ať si najdeme uklízečku, viděl jsem za tím jen její lenost. A její servis jsem bral naprosto samozřejmě.
Musel jsem uznat svou chybu
Během následujících dvou týdnů jsem se snažil doma víc pomáhat, abych manželce ukázal, že zvládneme všechno sami. Ale rychle jsem zjistil, že toho je opravdu hodně. Práce, děti, vaření, úklid – to všechno dohromady bylo vyčerpávající. A určitě jsme to nezvládali tak precizně jako paní Marie.
Jednou večer, když jsme seděli u večeře, jsem řekl: „Terezo, omlouvám se. Uznávám, že je to náročné. Zavolej paní Marii, že může zůstat.“
Manželka se na mě překvapeně podívala. „Vážně?“ zeptala se. A bylo vidět, že má radost. Málokdy totiž uznám svou chybu.
Všichni jsme teď spokojenější
Od té doby paní Marie chodí pravidelně. Pomáhá nám s větším úklidem a všichni máme hned lepší náladu. Manželka není uštvaná, ani nervózní, že mi lže. A já si na Marii už také zvykl. Už vím, že moje žena není líná – jen jsem byl příliš přísný a zahleděný do své práce.
Někdy je těžké přiznat si, že jsme se mýlili. Ale je to potřeba. Já si najednou vážím všeho, co moje žena dělá. A díky paní Marii máme oba víc času na to, co je opravdu důležité – na sebe a na naši rodinu.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.