Osudová láska neexistuje, pravých partnerů jsou ve skutečnosti miliony, tvrdí vztahoví záchranáři

Petr Berg a Lenka Vacková se mezilidskými vztahy zabývají dlouhodobě. Nejprve v této oblasti radili firmám, postupně se přeorientovali na vztahy partnerské. S těmi může všem zájemcům momentálně pomoci jejich speciální aplikace. Žít s někým a vydržet s ním až do smrti je totiž pořádná alchymie.

"Pokud ve vztahu není kompatibilita, nemáme shodné představy o budoucnosti a stejné hodnoty, pak nemá budoucnost," tvrdí Lenka Vacková. Nic na tom nemůže změnit ani počáteční bláznivá zamilovanost nebo pocit, že jsme našli toho pravého. "Lidé by měli vědět, že z těch několika miliard lidí na světě je mnoho milionů partnerem, který by jim připadal jako osudová láska. Čili život nepadá s tím, o kterém si mysleli, že je to ten jediný," doplňuje ji Petr Berg.

Mohlo by Vás zajímat:

Osudová láska Báry Hlaváčkové: Toho pravého jí předpověděla vědma, našla ho v sámošce v rakouských Alpách

Petr Berg a Lenka Vacková o lásce a zamilovanosti

Vy jste vlastně takoví vztahoví záchranáři. Snažíte se, aby vztahy dobře a dlouho fungovaly. Dá se to tak říct?
Lenka Vacková: My se hlavně snažíme, aby lidé, když už se rozhodnou žít ve vztahu, v něm měli nějaká pravidla. Změna ze singl na tandem má zkrátka pravidla, a když už se lidé v tom tandemu rozhodnu žít, tak je jejich povinností dělat toho druhého šťastným, aby ten vztah opravdu dlouhodobě vydržel a dávalo to smysl. Ať už kvůli dětem, ale i kvůli těm dvojicím.

Jak velkou roli hraje ve vztahu láska?
Petr Berg: Láska tam samozřejmě musí být. Na lásce v jakékoliv formě stojí celý život. Láska ale paradoxně může na počátku hrát negativní roli v tom smyslu, že vás dělá trochu slepým, takže kvůli zamilovanosti nevidíte mnoho věcí, které by člověk vidět měl a které by ho třeba včas odradily od vztahu.

Co je tedy důležité vidět hned na začátku?
PB: Vůbec první podmínka je, aby byl partner vhodný pro vztah, tedy nedisponoval některým z rysů, které vztah do budoucna vylučují. To znamená, aby to nebyl násilník, přičemž jsou různé formy násilí - fyzické, psychické, ekonomické, sociální, digitální, kdy vám kontroluje telefon - aby nebyl drogově závislý, ať už na alkoholu, atd. Pak je tam ta temná triáda, to znamená machiavelista, tedy člověk, pro nějž účel světí prostředky a udělá všechno pro to, aby z něčeho těžil, přičemž nehledí na partnera. Pak narcis, psychopat...

Manipulátor...
LV: Zdravá manipulace ve vztahu tak úplně neškodí, ale nesmí být partner psychopat nebo manipulátor, který si jde tvrdě za svým. Jako ženy víme, že někdy je potřeba muže v dobrém měřítku lehce zmanipulovat, protože třeba úplně neví, co chce.

Jo takhle, jakože žena ví, co ten muž chce.
LV: Ne vždycky, ale někdy zdravá manipulace úplně nevadí.

Ale ty nezdravé věci, od takových lidí radši rovnou pryč.
LV: To jsou jedinci nevhodní pro vztah.
PB: Patří tam i třeba chorobný žárlivec, chorobně promiskuitní člověk nebo jedinec, který nechce sdílet finanční zdroje. Jakmile tenhle rys člověk rozpozná, měl by vzít nohy na ramena a prchat. Ale láska tohle bohužel většinou přikryje.

Co je to vlastně láska? Je to něco nehmatatelného, nemůžeme si na to sáhnout, ale víme, že to existuje, protože to prožíváme, cítíme.
LV: Nad tím bádá celá řada vědců už desítky let, jsou na to různé vědy a neurovědy, a každý na to má trošku jiný pohled. V čem se všichni shodují, je, že pokud je člověk zamilován, jedná podobně jako pod vlivem drog. Kvůli oxytocinu, dopaminu a spoustě dalších látek, které uvolňuje mozek a vyvolávají pocit štěstí, nevidíme, neslyšíme, nejíme a věci, které by nám standardně vadily, na partnerovi přehlížíme, protože jsme zamilovaní a vlastně zfetovaní.

Až tak?
LV: To je ten prvotní pocit. Ale samozřejmě to neznamená, že tohle stačí, abychom byli ve vztahu šťastní a náš vztah měl budoucnost. Protože pokud tam není kompatibilita, nemáme shodné představy o budoucnosti a stejné hodnoty, tak vztah nemá budoucnost. Pak je lepší od toho jít dál, ale bohužel to racionálno na začátku mizí. Pak je samozřejmě spousta dalších druhů lásky. Máte lásku k dětem, lásku k rodičům, lásku ke kamarádům, ale to už jsou jiné poddruhy. Pokud se bavíme o počáteční vztahové lásce, tak je to přelud, který nás ovládá a způsobuje celou řadu komplikací.

Jak moc máme dát na intuici? Když někoho potkáme, ono to zapadne, začne ladit versus nějaké tabulky, které máme. Staří Řekové říkali, že dřív měli lidé čtyři ruce, čtyři nohy, dvě tváře, jednu duši a bohové je rozdělili napůl, aby zasvětili život hledání té druhé části, té svojí duše. A v momentě, kdy se ty dvě duše setkají, beze slov vědí, že je to ono. Co je na tomhle pravdy? Je to ta, jak my říkáme, pravá láska?
LV: Říká se, že občas ty síťovky takzvaně spadnou, a člověk ví, že je to ten pravý. Ale to je jen zlomek případů. Myslím si, že u někoho zafunguje to, že na první pohled ví, od začátku spolu souznějí, mají stejný humor, vědí, že když se podívají, ten druhý chápe. Ale to neplatí pro každého. Někdo se ke vztahu propracovává postupně, někdo je nejdřív kamarád a pak to přeroste v lásku, někdo má nejdřív sex a přeroste to v lásku. Takže aby si někdo nemyslel, že když to nemá podle tohohle vzorce, tak je to špatně. Myslím, že je všeobecně špatně řídit se podle jakýchkoliv vzorců a pravidel. Každý by si to měl udělat podle toho, jak to on cítí, aby se cítil dobře, protože cítit se ve vztahu dobře je úplný základ. Ale druhé pravidlo tandemu je, že se úplně stejně musí cítit i ten druhý.
PB: Jenom bych možná doplnil, že existuje jeden takový rozšířený omyl, který má velmi negativní dopady, a to fakt, že si lidé říkají: "To je ta moje osudová láska, jediná, kterou jsem potkal." A pak, když se rozejdou, si berou život, skáčou z mostu, atd. Lidé by měli vědět, že z těch několika miliard lidí na světě je mnoho milionů partnerem, který by jim připadal jako osudová láska. Čili život nepadá s tím, o kterém si mysleli, že je to ten jediný. Takových jsou miliony. Jde o to na ně kápnout.

Mohlo by Vás zajímat:

Intimní tabu: Trojka je libůstka, která může zásadně narušit partnerský vztah, říká Laura Janáčková

Petr Berg a Lenka Vacková o kompromisech

Téměř polovina manželství se podle dat Českého statistického úřadu rozvádí. Co tedy děláme špatně? Možná už od samého začátku...
PB: To je velmi široké téma. Možná bych začal tím, že lidé, když jdou do vztahu, a teď myslím vážný vztah, si vůbec neuvědomují, o jaký typ transakce se jedná. Berou to jako legraci. Přitom když si berete například hypotéku, tak zvažujete zleva, zprava, máte na to týmy poradců, kteří vyhodnocují, jestli do toho jít, nebo ne. I když si kupuju košili, tak i tu jdu vyzkoušet a přemýšlím. Přitom do vztahu lidé naskočí a berou to jako diskotéku. Je sranda, tak si pořídíme děti, bude legrace. Eventuálně neklape nám to, tak si pořídíme děti, aby nám to začalo klapat.

Jak by tedy lidé měli k vztahům přistupovat?
PB: Já vždycky říkám, že ke vztahu a potažmo rodině, to je nejvyšší stupeň transakce, by lidé měli přistoupit úplně jinak. Ne jako k legraci, ale udělat si analýzu, jestli jsem ochoten akceptovat negativa, která ten vztah nese. Lidé nevědí, že to s sebou nese spoustu negativ. Člověk se bude muset vzdát mnoha věcí, bude muset všechno dělit dvěma, a až přijdou děti, tak třemi eventuálně čtyřmi. Ať jsou to finance, nebo sporťák, ve kterém jezdím. Ten budu muset vyměnit za pick-up a vozit děti s kočárkem. Čas na koníčky budu muset podělit.

Je tohle všechno ve vztahu, kdy to je kompatibilní, vůbec nutné? Nepoznáme dobrý vztah právě podle toho, že každý zůstane sám sebou?
PB: Kompatibilita, to je další téma, to je naprostá podmínka úspěšného vztahu. Nicméně pokud vstupuju do vztahu, tak musím počítat s tím, že dělím všechno několikrát. To není, že pokračuju ve své lajně. Proto většina vztahů končí, protože lidé nejsou ochotni udělat konverzi mindsetu, změnit pohled na život a dělat kompromisy. Oni do toho jdou s tím, že pro ně se nic nemění, a jedou si tu sólo lajnu dál i ve svých zájmech.

Zazněly tady dva důležité pojmy - kompatibilita a kompromisy. Do jaké míry dělat kompromisy? Kdy to jde, a kdy už jsme tam, že nejsou ti dva kompatibilní a nebudou ve vztahu spokojení, protože ty kompromisy už by šly za jejich komfortní zónu nebo za něco, v čem jsou šťastní?
LV: Pokud je to ve fázi, kdy jsou ve vztahu jenom ti dva, tak je to čistě jejich věc. Ale než si pořídíte dítě, je potřeba zvážit strašně moc důležitých faktorů, protože pak už to není jenom vaše věc, ale ohrožujete stabilitu rodiny a dítěte, jeho budoucnost, a opravdu to má celou řadu negativních důsledků. To dítě si trauma ponese celý život. Takže by měla převažovat zodpovědnost a holt musí oba víc ubírat.

Jak tedy zjistit, zda se k sobě hodíme?
LV: Co se týče kompatibility, kdyby si lidé udělali hned zkraje její analýzu, tak by třeba ani do toho vztahu nešli. Skutečně by si odčekovali, zda společnou budoucnost vidí stejně. Já chci děti/nechci děti, já věřím/nevěřím v Boha, alternativní/klasická výchova, chci/nechci zvíře, chci žít v zahraničí... Ujistili by se, že ty základní věci vidí stejně. Samozřejmě vývojem se to může změnit, ale na začátku byste měli alespoň minimálně představu o tom, kam by se váš vztah do budoucna měl vyvíjet. Pokud mi partner na začátku po padesáté šesté řekne, že už děti nechce, protože je má z předchozího vztahu, a já jsem stále přesvědčená, že se to změní, protože mě miluje, pak budu logicky rozčarovaná, že už to dítě mít nebudu, přestože mi to partner mockrát opakoval. Za takových podmínek bych do toho vztahu vůbec neměla nastupovat, prostě jsem to měla utnout, neinvestovat do něj peníze ani čas a hledat partnera, který by se ke mně hodil.

Mohlo by Vás zajímat:

Psycholožka Laura Janáčková radí, jak zlepšit manželství a příjemně oživit vztah během dovolené

Petr Berg a Lenka Vacková o vztahové aplikaci

A to se dostáváme k tomu, co jsem říkala na začátku, když jsem připomínala ten film Hodíme se k sobě, miláčku...?, kde byl stroj, který člověku vyjel ideálního partnera. Vy děláte něco podobného, ale vaše aplikace není o seznamování, nýbrž o tom, aby lidé možná hned na začátku zjistili, jestli do vztahu investovat čas a energii, jestli jsou kompatibilní. A je to unikátní také v tom, že se tam umí změřit i emoce, je to tak?
PB: Aplikace Couplii je i v celosvětovém měřítku jedinečný nástroj ochrany vztahu pro každého, kdo si uvědomuje jeho hodnotu, komu na něm záleží a kdo o něj nechce přijít. Takže bez ohledu na to, jak dlouho jsou lidé spolu, jak jsou šťastní, jestli jsou superhappy, tak potřebují tenhle nástroj, který ochrání jejich vztah. A jestli mají problémy, tak ho také potřebují, protože jim ukáže, co je to za problémy a jak jsou vážné. Je to nástroj pro všechny, kdo mají jakýkoliv typ vztahu a záleží jim na něm. Ta aplikace má šest modulů, které ošetřují všechny prapříčiny rozchodu, takže vztah je kompletně ochráněn.

Takže tahle chytrá věc vám pomůže už na začátku vztahu v tom, jestli jste vůbec kompatibilní. Ale co dál? Co třeba očekávání ženy. Já se snažím neočekávat, fakt jsem si to naordinovala, ale stejně se přistihnu, že chci tu kytku a chci slyšet, že mě má přítel rád, a on mi řekne: "Vždyť jsem ti to říkal." Ale to byl srpen, my to chceme slyšet každý den! Takže může appka řešit očekávání? Třeba to, aby se ženy naučily, že nemají tolik očekávat?
PB: Na to je tam celý modul. Je jich tam celkem šest. Kdybych to vzal chronologicky, tak když se dva potkají, dají se do kupy, tak využijí modul compatiGuard, neboli modul, který jim ukáže, jak jsou kompatibilní. Je to racionální analýza. Byť jsou zamilovaní, tak si udělají tuhle analýzu, kterou by si normálně neudělali, a je tam nějakých 11 klíčových životních témat, plus si tam mohou přidat svoje, a najednou uvidí: "Hele, ale pozor, my tady máme problém, kdy máme úplně jiný pohled na svět, takže pojďme si to vyřešit." Appka vždycky otevře dané téma a umožní jim to řešit. Zároveň má tenhle modul ještě jednu funkci, která ošetřuje další důvod rozchodu, a to plíživé odcizení.

Jak moc důležitý je ve vztahu sex? Jak moc důležité je, aby to fungovalo v posteli?
LV: To bych řekla slovy docentky Laury Janáčkové, že žádný vztah dlouhodobě bez sexu a intimity nevydrží. Samozřejmě jsou výjimky, jako omezení typu vážné nemoci, ale i tyhle oblasti my řešíme. Protože pokud by se sex ze vztahu vytratil, tak by nastal problém. Od toho je tam modul seXmafor. Název je celkem jednoznačný, ale je to o tom, jak předejít nedorozuměním, kdy jedna strana něco čeká, a druhá ten den fakt nechce, protože na to není vhodná doba, necítí se dobře. Nebo to má i druhou funkci, když přijdou děti, starosti, práce nebo je žena po porodu. Muž neví, jestli už se má ptát, aby nebyl dotěrný, je to vhodné, není to vhodné... Pak se může přihodit, že se z toho v určité fázi vztahu stane tabu, partneři o tom přestanou mluvit a některé ženy mají pocit: "Aha, tak on už o mě nestojí, už nejsem dostatečně přitažlivá, už proto nevytváří žádný požadavek." A on to zase může brát tak: "No, přeci nejsem blázen, abych na ni tlačil teď, když porodila nebo jí není dobře." A vznikne něco, o čem se moc nemluví a bobtná to.

Co dále prozradili Lenka Vacková a Petr Berg v rozhovoru s Bárou Hlaváčkovou?

• O nutnosti vztahové výuky ve škole
• Co je přimělo vyvinout vztahovou aplikaci
• Co všechno může zabít vztah
• O svých projektech podporujících zdravé partnerské vztahy