Facebook
Instagram
Patrikův kamarád před časem vyrazil všem chlapům v posilovně dech nezvyklými teniskami. Okamžitě se stal terčem vtipů, ale nic si z toho nedělal. Patrik až po nějaké době zjistil, co za tím vězí.
Do posilovny na našem sídlišti chodím snad odjakživa. Není to nejkrásnější ani nejlépe vybavené místo, ale má přátelskou atmosféru. Můžete prohodit pár slov s lidmi, které znáte dlouhá léta, takže kromě cvičení je to i docela zábava. Většinou tam chodí chlapi v mém věku, co už mají rodiny. No a víte, jak stejné problémy lidi spojují. Takže to beru nejen jako trénink, ale také jako relax.
Ty tenisky nešlo přehlédnout
Nejvíc si tam rozumím s Honzou (35), vtipným účetním, který už léta bojuje s nadváhou. Přestože se těch kil zbavuje pomalu, je plný humoru a pozitivní energie. S ním můžu mluvit o práci, dětech a všech těch věcech, co nás chlapy zaměstnávají.
Nedávno jsem si uvědomil, že Honza je taky neuvěřitelně statečný. Víte, proč si to myslím? Protože začal do posilovny chodit v dámských teniskách. A nedělá to pro zábavu, má k tomu vážný důvod.
Když přišel v těch teniskách poprvé, nešlo je přehlédnout. Byly zářivě růžové, lesklé, zkrátka něco úplně jiného. Tím spíš, že Honza se obvykle obléká do tlumených barev. Nosí neutrální trička, obyčejné bavlněné šortky a černé tenisky. Nic zvláštního. Tak co se dělo? Proč ta náhlá změna? Honza má rodinu, manželku a děti. Často jsme se bavili o hezkých ženách, takže v jeho orientaci žádná změna nebyla. Co ho tedy přimělo nosit takové tenisky? Koupil je omylem? To sotva!
Hlavou mi běžela spousta myšlenek, ale nechal jsem si je pro sebe. Nechtěl jsem mu přidělávat starosti, zvlášť když se do něj někteří chlapi hned začali strefovat.
„Honzo, určitě by sis k těm teniskám měl pořídit kabelku,“ zavtipkoval jeden z kamarádů.
„Hele, kluci! Někdo nechal v šatně dámské lodičky! Čí jsou? Honzo, nejsou náhodou tvoje?“ přidal se další.
Zakřičel na ně, ať se radši soustředí na činky, ale oni už ucítili kořist a nehodlali ho nechat na pokoji. Celou dobu si ho dobírali, protože to s výběrem tenisek očividně přehnal. Ten den jsem cvičil vedle něj, abych ho podpořil, ale o tom, co má na nohách, jsem raději nemluvil. Už tak toho měl dost...
Nenechal se odradit
Přátelské popichování ho však neodradilo a příště zase přišel v těch svých teniskách. A o dva dny později se v nich objevil znovu, bez ohledu na kluky, co si z něj dělali legraci. Takhle to pokračovalo celý týden. Tvrdohlavý chlapík...
Dokonce i kluci asi začali obdivovat jeho odhodlání, protože jejich popichování se postupně utišilo. Honzovy „holčičí“ tenisky se trochu zašpinily a ztratily svůj původní lesk, po třech týdnech už jim nikdo nevěnoval pozornost.
Když posměšky konečně přestaly, sebral jsem odvahu a zeptal se ho na tenisky. Ale ne proto, abych si ho dobíral. Opravdu mě zajímalo, proč je nosí.
„Copak, nevhodný dárek?“ nadhodil jsem.
„Ne, koupil jsem si je sám. Byla to vlastně nehoda,“ povzdychl si.
„Když to byla nehoda, proč je pořád nosíš?“
Popadl činky, udělal deset opakování, vydýchal se a vysvětlil mi, odkud ty tenisky pocházejí a proč se rozhodl je nosit...
Dcera ho zaskočila
Honza hledal na internetu nějaké tenisky na sport. Našel pěkný pár za dobrou cenu, ale obrázek byl tak tmavý, že si nevšiml růžových detailů. Na monitoru vypadaly jako tmavě oranžové. V popisu bylo uvedeno, že jsou unisex, což ho ještě víc zmátlo. Když otevřel balíček, ukázalo se, že jsou to dámské tenisky.
„Totálně neonově růžové! Zeptal jsem se manželky, jestli jí připadají jako pánské. A ona mi řekla, že ani náhodou! Byl jsem tak naštvaný... Začal jsem křičet, že je okamžitě vrátím, že mě chtěli napálit, ale ze mě nikdo nebude dělat šaška! Chápeš to, ne? Fakt mě to vytočilo.“
„Jo, dokážu si tě představit, jak dupeš po bytě v těch růžových teniskách,“ zasmál jsem se.
„A pak do pokoje vešla moje osmiletá dcera. Poslouchala, jak nadávám na ty růžové tenisky, a pak mě uzemnila: ‚Neříkal jsi, že nezáleží na tom, jestli je něco pro holky nebo pro kluky? Říkal jsi, že holky se můžou oblékat a chovat jako kluci, a že kdybych chtěla jít do armády, dostanu stejnou uniformu jako kluci. Tak co je na těch botách tak hrozného? Bojíš se, co si o tobě pomyslí kamarádi?‘“ vzpomínal Honza.
Jeho příběh mě dostal
Podíval jsem se na něj. „Tohle ti řekla?“
„Ano. Chci, aby se cítila sebevědomě a nebyla omezovaná genderovými stereotypy. Snažím se být otevřený táta, nebo na tom aspoň pracuju...“
„Chápu. Taky mám doma dceru a vidím, jak moc ji lidi omezují. Pořád jí říkají, co holky nemůžou, co pro ně není ‚vhodné‘...“
„Přesně. A co jsem jí měl tehdy říct? Že se stydím? Že se bojím, co si o mně pomyslí kámoši? Tak jsem ty tenisky sbalil do tašky a začal je nosit na cvičení. Nechtěl jsem vypadat jako pokrytec.“
„Člověče, tak to máš můj respekt. Málokterý táta by tohle podstoupil kvůli svému dítěti. Ale proč jsi to nevysvětlil klukům v posilovně? Určitě by to pochopili,“ zamyslel jsem se.
„Prosím tě! Myslíš, že si sednu s každým zvlášť a budu mu vysvětlovat svoje názory na rovnost pohlaví? Že chci, aby moje dcera měla vzrušující budoucnost, ne jen vaření a plenky? Roztrhali by mě na kusy! Řekli by, že jsem se zbláznil, že jsem nějaký feminista... Je jednodušší ty tenisky prostě nosit.“
Ten chlap věděl, o čem mluví. Asi by to tak opravdu dopadlo…
Hodně kluků v posilovně by nechápalo, co si Honza myslí o rovnosti. Podal jsem mu ruku na znamení respektu. Ten chlap mě ohromil. Málokterý táta by se tak obětoval kvůli dceři. Málokterý táta bere to, co učí svoje děti, tak vážně. Honza má odvahu, kterou by mu leckdo mohl závidět...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Moderátorka Markéta Fialová trpí poruchou krvetvorby: V osmnácti jsem zjistila, že tady za týden nemusím být
Moderátorka Markéta Fialová trpí poruchou krvetvorby: V osmnácti jsem zjistila, že tady za týden nemusím být
Související články
