Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Pavlovi není co závidět. Manželka mu nevěří, že ženský parfém, který cítila z jeho saka, na něj nastříkala kolegyně schválně. Chce totiž, aby měl doma problémy a útěchu hledal u ní. Pavel o nic takového nemá zájem, ale jeho manželka to nechápe.
Den v práci byl dlouhý a vyčerpávající, samé schůzky, reporty, telefonáty. Jediné, po čem jsem toužil, byla sprcha a postel. A kdyby mi manželka udělala něco dobrého k večeři, byl bych v sedmém nebi. Vstoupil jsem do bytu, zul si boty a rozepnul knoflík u saka. Neudělal jsem ani krok směrem ke koupelně, když jsem si všiml manželky. Stála v obýváku s rukama zkříženýma na hrudi a probodávala mě pohledem.
„Někdo se k tobě musel hodně přitulit, když voníš jako parfumerie,“ řekla ostře.
Zamrkal jsem, nechápal jsem, o čem mluví. Ale pak jsem také zacítil tu jemnou květinovou vůni, která se vznášela z mého saka. Něco, co tam rozhodně nemělo být. Odkud se to vzalo?
Manželka se naštvala
„Ale no tak, Ivano. Nemám tušení, odkud ta vůně pochází,“ řekl jsem a sundal sako, abych si přičichl.
„Jasně. Vůně ženského parfému se na tobě objevila jen tak zničehonic. Nebo tě snad postříkal nějaký anděl?“ její hlas byl plný sarkasmu.
„Možná někdo stál moc blízko ve výtahu? Nebo v kanceláři?“ přemýšlel jsem nahlas.
„Nebo ses s nějakou kolegyní rozloučil objetím!“ vypálila na mě ostře.
Povzdechl jsem si a zavrtěl hlavou. „Ivano, přísahám, že se nic nestalo.“
„Ne? Tak proč voníš, jako by ses právě vrátil od jiné ženy?“ nadhodila. Dívala se na mě, čekala na odpověď, ale já jsem žádnou neměl...
Netušil jsem, odkud ta vůně je
Posadila se na gauč a zkoumavě si mě prohlížela. „Řekni mi přesně, co jsi dnes dělal v práci,“ naléhala.
Sedl jsem si naproti ní a snažil se vybavit každý detail. Ranní porada, několik hodin u počítače, oběd s týmem, pak schůzka v zasedačce...
„Byla na té schůzce nějaká žena?“ zeptala se.
„Jo, Ela z personálního,“ přikývl jsem.
Zamračila se. „Ela? Ta, co se na tebe vždycky dívá tak trochu moc dlouho?“
„Co? Nepřeháněj...“ mávl jsem rukou.
„Pavle, mám oči. Na firemním večírku jsem viděla, jak se na tebe usmívala.“
Promnul jsem si obličej dlaněmi. „Ivano, i kdyby to byla pravda... Co je na tom?“
„To, že nevěra někdy začíná jen pohledem.“
Její slova mě zasáhla víc, než bych čekal. Domýšlela si něco, co není pravda...
Musel jsem zjistit, co se stalo
Potřeboval jsem odpovědi. Když jsem druhý den v práci prošel kolem Elina stolu, něco mi došlo. Ve vzduchu se vznášela ta samá vůně. Zastavil jsem se a naklonil se k ní. „Elo, jaký parfém používáš?“ zeptal jsem se.
Usmála se na mě. „Proč se ptáš?“
„Protože kvůli němu mě moje žena obvinila z nevěry.“
Tiše se zasmála, ale v očích jí něco zajiskřilo. „Ups… To musela být pěkná hádka.“
Přimhouřil jsem oči. „Elo, ty jsi to... neudělala schválně, že ne?“
„Nemám ponětí, o čem mluvíš,“ řekla ležérně, ale její výraz byl až moc sebejistý.
V tu chvíli jsem pochopil, že to nebyla náhoda. Ale co tím sledovala? Jak to, že jsem si toho nevšiml dřív?
Ušila to na mě
Po práci jsem si na Elu počkal na chodbě. Musel jsem to s ní vyřešit. „Chci znát pravdu. Udělala jsi to schválně, že jo?“
Ela pokrčila rameny. „Pavle, jsou to jenom parfémy. Každý je může mít... nebo je náhodou stříknout na tvé sako a...“
„Proč jsi to udělala? Tohle je ubohá manipulace!“
Podívala se na mě, přimhouřila oči, a pak se lehce naklonila blíž. „Možná by ti tvoje žena měla víc věřit. Nebo by ses měl zamyslet, jestli jsi s tou správnou osobou.“
Zatnul jsem pěsti. „Vážně sis myslela, že takovým levným trikem něco změníš?“
Ela si povzdechla a lehce se usmála. „Některé věci se prostě dějí samy. Stačí jim jen trochu pomoci.“
Neodpověděl jsem. Otočil jsem se a odešel. Netušil jsem, co si myslela. Jedno jsem ale věděl jistě, kvůli ní teď mám velký problém.
Jsem v průšvihu
„Musím ti něco říct. V práci jsem zjistil, co se stalo...“ řekl jsem večer manželce. Vyložil jsem jí všechno o Ele, o její manipulaci, o tom, jak na mně schválně zanechala svou vůni. Chtěla, aby mě Ivana opustila. Abych nakonec hledal útěchu u ní.
Manželka poslouchala, ale v jejích očích zůstával chlad. „A co teď? Mám ti věřit?“ vyštěkla.
„Ivano, přísahám, že říkám pravdu.“
Dlouho si mě měřila pohledem a pak řekla: „To, že mezi vámi nic nebylo, neznamená, že tě to nelákalo.“
„O čem to mluvíš?“ zrudl jsem.
„Nikdy ses o ní nezmiňoval, a teď se najednou o té ženské bavíme pořád...“
Mezi námi se rozprostřelo chladné ticho. Nevěděl jsem, jak jí dokázat, že jsem jen oběť hloupé ženské hry. I když pravda vyšla najevo a já neudělal nic špatného, něco mezi mnou a Ivanou se změnilo. Nedokázala se zbavit žárlivosti. Už na mě nekoukala stejně jako dřív. V jejím pohledu byla pochybnost, kterou jsem nedokázal smazat.
Ela dosáhla svého. Možná nerozbila moje manželství, ale vnesla do něj něco, co tam nikdy nebylo - nejistotu a podezření. Zajímalo by mě, jestli bolí nevěra, která se nikdy nestala, stejně jako ta skutečná...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Dcera Heleny Třeštíkové prozradila detaily o umělém početí s kamarádem: Máme se moc rádi, ale nejsme milenci
Dcera Heleny Třeštíkové prozradila detaily o umělém početí s kamarádem: Máme se moc rádi, ale nejsme milenci
Související články
