Pavel (48): Rodiče odkázali veškerý majetek charitě. Pravda mě nepříjemně překvapila

Moje maminka s tatínkem chodili každou neděli do kostela a doma jsme se naprosto běžně před jídlem modlili.

Mohlo by Vás zajímat:

Čeněk (28): Víra v něco víc se mi vyplatila, díky ní komunikuji se zesnulým tátou. A nejen já

Víra byla všude kolem mě

Moji rodiče byli zbožní lidé, neustále si četli v bibli a nikdy nikomu neublížili. Spíše naopak. Maminka často nosila obnošené věci do azylového domu. Bezdomovcům dávala jídlo a podporovala místní psí útulek. Zdálo se mi, že jejich manželství bylo dokonalé. Byli k sobě pokorní a slušní.

Já mám díky prostředí, ve kterém jsem vyrůstal, k víře také blízko. Sice nechodím do kostela a nemodlím se. Ale žiji podle svých pravidel, která jsou z velké části podobná božím přikázáním. I má manželka Jana je stejného ražení. S manželkou jsme si pořídili pět dětí. Museli jsme se zatížit velkou hypotékou a koupit menší domek. Celý život je to u nás boj s penězi. Když peníze netečou do rekonstrukce, máme nějaké mimořádné výdaje pro děti.

Mohlo by Vás zajímat:

Silvie (45): Nechtěné dědictví mi přineslo do života lásku. A žádost o ruku v záhonu jahod

Smutná zpráva, která zasáhla naši rodinu

Všechny děti své babičky a dědy milovaly a prarodiče z obou stran fungovali bezvadně. Dětem se věnovali a často k nám jezdili na návštěvu. S rodiči jsme si byli blízcí. Žádné téma u nás nebylo tabu. A tak moji rodiče věděli, že platíme s manželkou hypotéku a někdy musíme hodně nad výdaji přemýšlet. Nikdy jsme si ale nestěžovali, bylo to jen naše rozhodnutí mít velkou rodinu.

Před měsícem jsme se chystali jít spát, když jsme uslyšeli zvonek. Policista nám oznámil, že moji rodiče měli tragickou dopravní nehodu, při které přišli oba o život. V jednom okamžiku jsem ztratil oba rodiče. S manželkou jsme se dlouho objímali a můj pláč nešel zastavit. V dalších dnech jsme vyřídili záležitosti související s pohřbem, který se konal v kostele.

Mohlo by Vás zajímat:

Kateřina (34): Tchyně závidí své sestře dědictví. Rozdmýchává kvůli tomu rodinné spory

Pocity, které mě děsily

Po nějaké době mě kontaktoval notář, abych se dostavil k jednání o vypořádání dědictví. Už na chodbě mě překvapilo, že jsem na jednání nečekal sám. Jak se po chvíli ukázalo, na chodbě se mnou čekal diecézní biskup a ředitel psího útulku. Většinu svého majetku rodiče odkázali církvi. Konkrétně charitě, a to peníze z prodeje jejich domu. Peníze z bankovního účtu odkázali psímu útulku. Moji rodiče mysleli i na mě. Zdědil jsem veškeré zařízení z domu a pole po předcích.

Nejsem chamtivý, ale od notáře jsem šel totálně mimo. Majetek v hodnotě několika milionů rodiče odkázali cizím lidem a vlastní rodině drobné, ač věděli, že nejsme finančně za vodou. Z toho šoku jsem si musel sednout na lavičku a rozdýchat to. I teď po nějaké době mám v sobě koktejl emocí. Mísí se ve mě smutek, zlost i pocit zrady. Bojuji s tím ze všech sil a snažím přesvědčit sám sebe, že si rodiče se svými penězi mohli naložit podle svého uvážení. A církev evidentně měla vyšší prioritu než jejich syn, který získal prodejem pole osmdesát tisíc.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Linda (39): Bratr zneužil mého truchlení a sprostě mě okradl. Jako dědictví po rodičích jsem dostala jen pár korun