Facebook
Instagram
Jméno, které dáte svému potomkovi, bude nosit po celý život. Ztotožní se s ním už jako dítě, a přestože je možné si jméno změnit, málokdo to udělá. Proto je opravdu důležité vybrat takové, za které se nebude stydět a které se vám i jemu bude líbit.
Celá naše rodina se dohaduje o jméně pro miminko, které čekám. Nechávám je být, ať si to užijí. Je to docela legrace, i když někdy docela vyhrocená. Petr nebo Pavel? Damián nebo Alois? Uvidíme.
Otěhotněla jsem rychle
Naše miminko je plánované, ačkoli občas se nám lidé diví; mně je totiž pětadvacet let a budoucímu tatínkovi jen o rok víc. Což je na dnešní dobu docela brzo na to, stát se rodiči… vždyť máme kolem sebe matky, kterým je i čtyřicet let! Ale naše okolí překvapené není, vždyť jsme spolu už víc než šest let! Jenom se lidé před tím, než se stanou rodiči, občas i berou, to nám zatím chybí, ale jednou i na tu svatbu určitě dojde.
Otěhotněla jsem bez problémů, až jsem nečekala, že to bude tak rychle. Byli jsme na dovolené, tam jsme si užívali papání, lenošení i nějaký ten alkohol proběhl, zato se mi nedostavila menstruace, a tak jsem si, když jsme se vrátili, říkala: „Hm, asi si budu muset dojít pro těhotenský test do lékárny…“ Ráno jsem si ho udělala, koukám, dvě čárky, ale vydržela jsem to – v době mobilních telefonů! – až do odpoledne, než přišel můj partner z práce. Ale vlastně si už ani nepamatuji, jak jsem mu tu novinu oznámila; zato mi navždy zůstane v paměti, jak mne objal a povídá: „Super!“ Byl nadšený.
Jejich dohadování mi zkazilo radost
Svoji maminku a pro babičku jsem si tu radostnou zprávu schovala, až když jsme jeli na chalupu. Vždycky večer sedneme ke stolu, obložíme se dobrotami, otevřeme si víno a hrajeme karty. Tentokrát jsem pro obě připravila překvapení; každá dostala taštičku, do které jsem schovala dudlík. Rozdali jsme karty a já povídám: „Tak, holky, ještě pro vás něco mám!“ a přistrčila jsem před ně tu taštičku. „Co blázníš?“ „Tady máte od nás s Petrem dárečky!“ Začaly rozbalovat, babička si na to musela vzít brýle a pak unisono vykřikly: „Jéje, já tam mám dudlík!“
Ale skoro ihned mi trošku tu moji velkou radost zkazily, protože se začaly dohadovat o jméně. A to jsem byla stěží ve třetím měsíci! „Když to bude kluk, tak po tátovi, jak jinak?“ prohlásila moje maminka. A babička si přisadila: „Určitě! A co po dědovi, Josef je moc hezké jméno, nemyslíš?“ Šly na mě mrákoty, a to jsem ještě netušila, co mě čeká v následujících měsících, kdy jejich návrhy nabraly na intenzitě.
Jméno řeší celá rodina
Čekáme chlapečka a na jméně se dohadujeme i s mým přítelem. Přišel s nápady typu René a Richard, mně se zase líbí třeba Tomáš. Probíhá to tak, že já navrhnu Tomáše a přítel na to: „Jednoho jsem znal, byl to pitomec, v žádném případě!“ Tak navrhnu Jonatana, a to hned notuje písničku od skupiny Olympic: „Můj milej strejček Jonatan byl šaramantní pán…“ a tím to hasne. A já na to: „Co třeba Vavřinec nebo Hubert nebo Emanuel? Nechceš motýla Emanuela?“
Máme se rádi, na miminko se těšíme, ale jméno, které mu dáme, je u nás velkým jablkem sváru…A to už vůbec nemluvím o návrzích, které přicházejí od maminky a od babičky; to je samý František (můj táta), Karel a Alois (strýcové)… A k tomu vždycky dodávají: „A ne abyste mu dali nějaké šílené jméno, jako je třeba Damián nebo Kylián!“
Je to opravdu těžké, vždyť jméno bude mít náš malý na celý život. Ale jedno mě těší, dozvěděla jsem se, že máme až měsíc po narození klučíka na to, abychom mu vybralo takové jméno, které mu bude sedět, až se na něho podíváme. I když mám takový pocit, že nakonec dostane skutečně jméno po svém tatínkovi, Petr.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Bára Basiková o komplikovaném vztahu s matkou: Odpustila jsem jí až u rakve
Bára Basiková o komplikovaném vztahu s matkou: Odpustila jsem jí až u rakve
Související články
