Kateřina (28): Jméno pro kluka vybral přítel. Lituji, že jsem to přistoupila, naše dítě bude trpět

S Lubošem se známe docela dlouho, ale pár se z nás stal teprve před pěti lety. Luboš je veliký pohodář, nic moc neřeší, máloco ho zvedne ze židle. Hádky u nás doma jsou vzácností. To už musí o něco jít. Kamarádky mi takového muže závidí, protože mimo toho, že je kliďas, je i dost zábavný.

Mohlo by Vás zajímat:

Barnabáš (19): Nesnáším svoje jméno, chci se nechat přejmenovat. Rodiče mně kvůli tomu vyhrožují

Modlím se, aby to byla holka

Žijeme spíš skromnějším způsobem, ale chudí nejsme. Umíme se radovat z maličkostí. Byli jsme vychováni docela podobně. Otevřeně jsme se bavili o tom, kdy založíme rodinu a jak se naše děti budou jmenovat.

Luboš mi řekl, že pokud to bude kluk, bude se jmenovat Kazimír. Vyprskla jsem smíchy se slovy: ,, Tak na to zapomeň.“ Nezvykle zvážněl a odpověděl, že to ale myslí vážně. ,,Počkej, počkej, pokud to bude kluk, tak to bude Jakub," řekla jsem. A začal boj! Měl pro to jasné vysvětlení, proč si přeje zrovna takové jméno.

"Jmenoval se tak můj dědeček. Pokud to bude kluk, bude to podle mě. V případě, že se narodí holčička, budeš mít volnou ruku," řekl.  Jako kdyby se to dalo ovlivnit, brumlala jsem si pro sebe. Nakonec jsme si na to plácli.

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (31): Toužila jsem po holčičce, když mi po porodu dali do ruky miminko, nechtěla jsem ho

Horší jméno vybrat nemohl

Zhruba čtyři měsíce na to jsem byla těhotná. Hned jsem si vzpomněla na naši debatu ohledně výběru jména. Každý den jsem se modlila, aby to byla holčička. Mám podezření, že Luboš dělal to samé, jen si přál kluka. Nemohla jsem se dočkat ultrazvuku, kde se dá pohlaví rozeznat. Ve dvacátém týdnu už by mělo být jasno.

Luboš si vzal volno a šel na vyšetření se mnou. Byli jsme oba napnutí jak struna. Doktorka se zeptala: ,, Chcete znát pohlaví miminka?“ Jak šílení jsme oba vykřikli: "Ano!"

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (35): Adoptovala jsem dítě, až teď na mě dolehlo, že není moje krev, a lituji toho

Bude to kluk jako buk! Na monitoru nám ukázala pohlaví, které prokazovalo jasně to mužské. Chytl mě neskutečný vztek. Luboš se chechtal na všechny strany. Vyhrál. Doktorka se zeptala, jaké máme připravené jméno. ,,Kazimír," řekla jsem suše. Bylo vidět, že neví, co má říct. A tak to bude vždycky. Někde se náš syn představí a všichni budou koukat, co je to proboha za jméno.

Snažila jsem se všemi možnými způsoby Luboše přemluvit pro jiné, ale je to marné, nemám šanci. V tuto chvíli mohu čekat už jen na zázrak.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.