Facebook
Instagram
Pavlína touží po úspěšném muži, nejlépe podnikateli, jiného do svého života – a postele – nepustí. Sama se považuje za dobrou partii, a tak je přesvědčená o tom, že nemusí ustupovat ze svých pozic.
Kde jsou? Muži, které my, krásné, žádoucí a úspěšné ženy, hledáme. Někde musí být! Je přece logické, že chceme vedle sebe muže, který je stejně akční a podnikavý jako my. Nejsem sama, kdo je pořád single, a tak jsem svolala radu nás, žen, které hledají muže svých snů – a stále nenacházejí.
Božští chlapi jsou někde zašití
Když jsme se sešly, po úvodním postěžování si se Verča ujala slova a prohlásila: „Je to celé podivné.“ A začala vyprávět: „Připomíná mi to jednu cestu za hranice všedních dnů, kdy jsme si s kamarádkou vyrazily do světa, ubytovaly se v luxusním hotelu a večer šly po hotelových povyraženích, což byla sauna, vířivka, bar, noční klub, vyhlídková restaurace… Nechytily jsme se. Zdálo se nám, že všichni božští muži vymřeli!"
A dál vyprávěla, že když se pak ráno s kocovinou odplazily na snídani, švédský stůl obléhaly desítky mužů podle jejich gusta! "Kde byli všichni ti chlapi v noci?!" zavyla prý kamarádka – a odpověděla si sama: "Asi někde v rezervaci…!“ Nato Dominika dodala: "A kde je ta rezervace?"
Pod svoji úroveň nepůjdu!
Shodly jsme se následně na tom, že pokud se nám nepodaří najít takového muže, jakého si přejeme – jednoduše řečeno, muže na naší úrovni – můžeme zůstat samy nebo ze svých pozic ustoupit a spokojit se průměrem. „To myslíš vážně?“ zavyla Dominika, která je z nás nejpodnikavější a taky nejúspěšnější.
„Třeba najdeš hodného, šikovného, pohledného muže, který ti snese modré z nebe, to by taky nebylo špatné, ne?“ odpověděla jsem jí. „A třeba bude umět i vařit,“ dodala Verča. A Dominika odvětila, že to tedy ne a že v žádném případě flintu do žita házet nebude. „Pod svoji úroveň nepůjdu!“ „Já jo,“ utrousila Verča, která už se tu flintu chystala zahodit. (Pak byla prý asi půl roku s jakýmsi chlapíkem a hodně rychle ho poslala zase pryč.)
Našla jsem si chlapa, ale je to bída
Uběhl téměř rok a mně se podařilo zahnízdit, což by asi Dominika ani Verča nečekaly. Když jsme se tedy opět sešly, uhodily na mě. „Jak si žiješ?“ vyzvídaly. „Manželství je v pohodě, vaří a stará se o mě – ale sex je bída,“ takhle ve stručnosti jsem začala svoji zpověď.
Po marném hledání vhodného protějšku jsem se vrátila ke své studentské lásce. Jenomže to dopadlo jinak, než jsem si představovala. Romantika dávno vyprchala a nastoupila rutina. „Je to smutné, ale pomalu zjišťuji, že si ho nemůžu vážit,“ svěřovala jsem se kamarádkám. „Když vidím, jak se po vysoké škole posadil na teplé místečko na úřadě a nemá absolutně žádné ambice, tak mě to děsí. Kdysi jsem si myslela, že bychom spolu mohli podnikat, jako kluk byl plný nápadů – ale skutek utek´. Jak si ho mám vážit? A když si muže nevážím, nejsem schopná se mu ani odevzdat. Sex nestojí za nic, najednou mi to připadá jako upocená akce a jen se těším, až skončí…“
Ano, je to přesně tak – pochopila jsem, že jak já, tak Verča i Dominika potřebujeme najít partnera, kterého budeme obdivovat a vážit si ho a který bude minimálně na naší úrovni. Sex s někým, kdo nás – i když to nepřizná – buď slepě obdivuje nebo taky nenávidí či nám závidí, skutečně není nic, o co bychom stály!
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Moderátorka Markéta Fialová trpí poruchou krvetvorby: V osmnácti jsem zjistila, že tady za týden nemusím být
Moderátorka Markéta Fialová trpí poruchou krvetvorby: V osmnácti jsem zjistila, že tady za týden nemusím být
Související články
