Marta (32): Vzala jsem si prvního chlapa, který šel kolem. Už jsem nechtěla poslouchat řeči mé mámy

Když moje sestra, která je o dva roky mladší než já, otěhotněla v sedmnácti, mamka byla zděšená a plakala, že si zničila život. Mě chválila za to, že jsem rozumná, dokončila jsem střední školu a ještě nemyslím na kluky.

Mohlo by Vás zajímat:

Martina (33): Vdala jsem se za umělce. Nebýt mé kámošky, skončili bychom na ulici

Naznačovali mi, že bych se měla vdát

Po maturitě jsem si začala hledat práci. Měla jsem štěstí, protože se zrovna uvolnilo místo v potravinářském závodě v městečku, které je necelých 15 kilometrů od nás. Rodiče byli nadšení a já také, protože jsem konečně měla vlastní peníze a mohla jsem také přispět do rodinného rozpočtu.

Uplynulo pár let a moje matka změnila názor. Stěžovala si, že jen sedím doma nebo jezdím do práce, že jsem sama, a že všechny mé kamarádky se vdávají, zatímco já nikoho nemám.

Faktem je, že svatby se konaly jedna za druhou. A je pravda, že jsem se na nich bez doprovodu cítila trapně. Obvykle jsem šla s bratrem, ale to není ono! Viděla jsem, jak se na mě lidé začínají dívat s ironickými úsměvy a téměř jsem cítila, jak na mě ukazují prstem.

Moje kamarádky se „laskavě“ snažily seznámit mě s někým. Ale většina z těch chlapů byla prostě nevyhovující. Uplynuly další dva roky a já si uvědomila, že pokud něco neudělám se svým životem, stanu se starou pannou, jak mi neustále připomínala rodina a přátelé. Zvláště když všichni rozumní muži ve vesnici a okolí už byli zadaní. Takže jsem se začala dívat na ty v práci, na ty, které jsem potkávala v závodní jídelně, na konferencích a na služebních cestách...

Mohlo by Vás zajímat:

Ivana (71): Po sedmdesátce jsem se znovu vdala. Lásku jsem našla v lázních a nestarám se, co na to řeknou lidé

Pozval mě na rande

A právě tehdy mě kamarádka na svatbě seznámila se svým vzdáleným příbuzným.

„Je to bratr manžela mé sestřenice,“ řekla s úsměvem. „Možná to není George Clooney, ale určitě skvěle tančí. Zkus to s ním.“

Protočila jsem oči. Zase nějaký nudný týpek, jehož společnost budu muset snášet celou svatbu. Ale co jsem měla dělat? Utěšovala jsem se, že si alespoň zatancuju. Radek (34) skutečně nebyl pohledný, navíc se špatně oblékal a vyprávěl mi příběhy o své veterinární praxi. Jediná věc, kterou opravdu uměl, byl tanec. Pokaždé, když mě začal nudit, vytáhla jsem ho na parket.

Dělala jsem vše pro to, abych ho odradila. Proto jsem byla překvapená, když mi několik dní po svatbě zavolal.

„Skvěle jsem se s tebou bavil, napadlo mě, že bychom se mohli sejít...“

„No, nevím, jsem trochu zaneprázdněná,“ začala jsem se vymlouvat a právě v tu chvíli vešla do pokoje máma.

Nemohla vědět, s kým mluvím, ale podívala se na mě tak, že jsem zčervenala.

„Myslel jsem na diskotéku,“ pokračoval neodbytný Radek. „Mohl bych tě vyzvednout v sobotu večer, co ty na to?“

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (29): Vdala jsem se na truc bývalému. Jemu je to ale úplně fuk, zatímco já trpím

Máma byla ráda

Samozřejmě jsem mohla odmítnout a mámě říct, že mě kamarádka chce vytáhnout do kina. Ale měla jsem slabou chvilku a prostě jsem přestala myslet. Souhlasila jsem s pozváním od Radka. Máma mě pak nadšeně objala.

„Konečně začínáš někam chodit,“ řekla šťastně.

Povzdechla jsem si. Radek není pohledný, ale umí tančit. Na diskotéce bude tma a hluk, takže ho nebudu muset sledovat ani poslouchat. Ale nenapadlo mě, že Radek mě nejdříve pozve na večeři.

Moje protesty, že nemám hlad, byly zbytečné. Takže jsme seděli v restauraci, jedli a on mi vyprávěl o sobě. Abych se uvolnila, vypila jsem dvě sklenky vína. Možná proto jsem se na diskotéce opravdu dobře bavila. A pravděpodobně proto jsem souhlasila s dalším setkáním. Radek mě očividně chtěl získat. A já... No, vůbec se mi nelíbil, ale zjistila jsem, že ho ráda poslouchám.

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (27): Vdala jsem se za bohatého muže. Pohádkový život, který by mi všichni záviděli, se ale nekoná

Miluje zvířata

O své práci dokázal mluvit celé hodiny. Navíc má dva psy a tři kočky z útulku. To mě dojalo. Stejně jako jeho vytrvalost. Jasně jsem mu dávala najevo, že není můj typ. Nesouhlasila jsem s žádnými schůzkami u něj doma, nechtěla jsem s ním jet na wellness víkend, nepřijímala jsem pozvání k jeho rodičům na oběd a neprojevovala jsem žádnou iniciativu.

Ale to ho neodradilo. Volal, trpělivě snášel moje nálady a dělal všechno, jen abych se usmála. Moji rodiče byli nadšení. Nejenže jsem se konečně s někým setkávala, ale byl to také někdo! Měl vlastní dvoupokojový byt zděděný po babičce a byl veterinář...

Jednou jsem zaslechla, jak se máma chlubí.

„Marta možná byla dlouho sama, protože nechtěla jen tak někoho,“ říkala a telefon měla tak nahlas, že to nešlo přeslechnout. „Teď konečně poznala někoho vhodného. Je to veterinář z města!“

„Ale bude z toho něco?“ pochybovala její kamarádka, vyhlášená vesnická drbna.

„Je do Marty tak zamilovaný, že o to se nebojím,“ máma hned utnula všechny spekulace.

„Jen aby byla rozumná...“

Upřímně řečeno, nikdy jsem nemyslela na to, že bych se zasnoubila s Radkem. On, o tom jsem nepochybovala, to zas očekával. Hm... Pokud by k tomu došlo, konečně by mi všichni dali pokoj. Máma by na mě přestala tlačit, ve vesnici by se o mně přestalo drbat. A navíc se zásnuby vždycky dají zrušit...

Mohlo by Vás zajímat:

Pavlína (39): Vdala jsem se za svého milence. Nikdy té osudové chyby nepřestanu litovat

Je tohle láska?

Nevím, jak se to stalo, ale po těch zásnubách jsme hned začali plánovat svatbu. Probrala jsem se teprve tehdy, když mě máma vzala k švadleně na zkoušku šatů.

„Mami, ale já nevím, jestli tu svatbu chci. Radka nemiluju...“ naříkala jsem.

„Chceš, chceš,“ máma se nezabývala tím, co říkám. „Bojíš se, to je normální. Ale je to dobrý člověk, měla jsi štěstí.“

Skutečně, Radek byl úžasný! Nikdy mě do ničeho nenutil, nikdy mě nekritizoval. Bylo mi s ním dobře, protože jsme si skvěle rozuměli...

Zanedlouho oslavíme desáté výročí svatby. Máme dvě děti a toto léto jsme se přestěhovali na venkov. A právě během jednoho z těch letních večerů jsem něco zjistila...

Seděli jsme s Radkem na verandě a on řekl: „Jsem s tebou šťastný. Miluju tě.“

„Já tebe taky,“ řekla jsem automaticky, jako po všechna ta léta manželství.

Ale najednou jsem si uvědomila, že to opravdu cítím! Že si nedokážu představit život bez Radka. Že když je v práci, chybí mi, a když má špatný den, je mi smutno. Že čekám, až se vrátí domů a políbí mě. Že se těším na soboty, kdy někam spolu jedeme. Že jsem s ním ráda. No, tohle je asi láska...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Marcela (36): Vdala jsem se po krátké známosti, jen abych nezůstala sama, teď toho lituji. Hledám způsob, jak odejít

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.