
Pavlína si myslela, že pětiletá dcerka bude mít z mladšího brášky radost a bude s malým pomáhat. Jenže starší dítě si vzalo do hlavy, že je miminko vetřelec a chce ho vystrnadit z hnízda. Pavlína zažívá nepříjemné chvíle a manžel už shání dětského psychologa.
Pětiletý věkový rozdíl sourozenců jsem považovala za ideální. Myslela jsem si, že Sárinka s mladším bráškou pomůže a bude ho milovat. Jenže ona začala žárlit, dělat scény a jednou šlo mému synovi dokonce o život. To jsem se málem neudržela a dceru chtěla poprvé praštit.
Dcerka se na sourozence těšila
Po celé mé druhé těhotenství se zdálo, že se naše pětiletá Sárinka moc těší na sourozence. Povídaly jsme si spolu o miminku v bříšku i o tom, jak se bude o brášku pěkně starat. Sára nepatřila k dětem, které by ubližovaly ostatním, nebo byly jakkoliv zákeřné. Neměla jsem strach, že by si s novým členem rodiny nesedla.
Po příchodu z porodnice jsem si dávala velký pozor na to, abych se věnovala kromě Robinka také Sáře. Nechtěla jsem, aby se cítila odstrčená. Vynaložila jsem na to veškerou svou energii, ale stálo mi to za to. Jenže moje snaha byla marná, Sárinka svého brášku nepřijala. Nesla velice těžce, že už se nevěnuji výhradně jí.
„Nemám Robina ráda,“ říkala často a dávala to najevo různými způsoby. Plácla třeba malé miminko přes ruku, brala mi věci, když jsem se ho snažila přebalit. V noci se začala budit ze spaní a nahlas plakat, jako batole. O všech jevech jsem si četla a snažila se to s manželem řešit po dobrém. Ale když šlo Robinkovi o život, už jsem se nedokázala ovládat.
Sára málem dostala pohlavek
Jednou bylo v ložnici podezřelé ticho, jen jsem si odběhla zalít čaj a na moment jsem se zamyslela s pohledem do zarůstající zahrady. Pak jsem pocítila vnitřní neklid, jakousi intuici. Ihned jsem letěla za Robinem a spatřila šílený výjev. Sára nad ním stála a v rukou držela těžký džbán s květinami.
Bleskurychle jsem jí vyrvala potenciální zbraň z rukou a škubla s dcerou pryč od miminka. Pak jsem se jí podívala do vysmátého dětského obličeje a napřáhla ruku, abych jí dala poprvé v životě pohlavek. Cítila jsem, že intenzita v mojí paži je nepřiměřená a asi jí urazím hlavu. Z posledních sil jsem svůj pud zarazila a ruka mi klesla.
Místo toho jsem odvlekla Sáru do pokojíčku, z očí už mi tryskaly slzy vzteku a bezmoci. „Budeš tady sama zavřená, když jsi taková zlá holka. Víš, co se mohlo stát, kdybys trn džbán upustila?“ křičela jsem na dceru a pak za sebou bouchla dveřmi. Kupodivu nevylezla celý zbytek odpoledne.
Manžel to chce řešit s odborníky
Když jsem o tom pověděla manželovi, hned začal po známých shánět dobrého dětského psychologa. „Musíme to začít včas řešit,“ tvrdí. Ale já si myslím, že Sára jednala jako mnoho starších sourozenců a po mém výstupu si dá jistě pozor.
Přesto jsme návštěvu u psycholožky raději domluvili, nerada bych něco zanedbala. Navíc je pro mě stresující, že nemůžu děti nechat ani minutu samotné. Budí mě noční můry a přepadá mě lítost nad tím, že moje děti nebudou mít hezký vztah. Ale třeba se to ještě všechno změní k lepšímu.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.