Martin (31): Manželka mě neustále kritizuje, prý se neumím postarat o miminko. Tak jsem to vzdal

Chtěl jsem pomáhat s miminkem, ale vzdal jsem to. Proč? Ať jsem udělal cokoliv, manželka mi řekla, že to dělám špatně. Tohle nevydrží žádný normální chlap.

Mohlo by Vás zajímat:

Roman (41): Manželka a tchyně ze mě dělají neschopného hlupáka. Prý se nedokážu postarat ani o svou dceru

Chtěl jsem být otcem

Když mi Veronika oznámila, že je těhotná, byl jsem štěstím bez sebe. Už několik let jsem ji přemlouval, abychom měli dítě, ale vždycky mi odpovídala, že je na to brzy, protože nejdřív chce něco dokázat v práci.

Když tedy to „teď“ konečně nastalo a ultrazvuk ukázal, že to bude kluk, slavnostně jsem jí slíbil, že budu opravdovým tátou – ne jen víkendovým. A myslel jsem to vážně. Nebyla to jen prázdná slova, aby měla klid. Opravdu jsem chtěl být u svého syna od samého začátku. Následující měsíce jsem se pilně připravoval na novou roli. Chodil jsem na kurzy pro budoucí rodiče a dokonce jsem si zašel pro „lekce“ ke své sestřenici Petře, která měla půlroční miminko.

Byla nadšená! A nejen z toho, že se chci učit, ale i z mých pokroků. Dokonce mě dávala za příklad svému muži, který po práci obvykle usedl k televizi s pivem a ani netušil, jakou velikost plenek potřebuje jejich dítě. Byl jsem na sebe pyšný.

Mohlo by Vás zajímat:

Julie (32): Můj manžel toužil po dítěti. Teď ale tvrdí, že výměna plenek je pro muže ponižující

Manželka byla naštvaná

Když se nám narodil Jakub, s vervou jsem se pustil do práce. Doufal jsem, že to Veronika ocení, že se usměje, pochválí mě, řekne, jak jsem úžasný. Vždyť většina chlapů se v takových situacích chová jako manžel mé sestřenky.

Místo uznání jsem se ale dočkal kritiky. První větší konflikt se odehrál poté, co jsem je přivezl z porodnice domů. Vzal jsem syna do náruče, sedl si na gauč a chtěl mu říct, jak moc ho miluju a jak jsem šťastný, že je konečně tady. Ani jsem nestihl otevřít pusu, když Veronika zasáhla.

„Co to děláš? Takhle ho nemůžeš držet!“ vyjela na mě.

„Cože?“ zeptal jsem se zaskočeně, protože bych dal ruku do ohně za to, že ho držím správně.

„Ty nevidíš, že mu hlavička padá na stranu? Dej ho sem, ještě mu něco uděláš!“ pronesla a prakticky mi Jakuba vytrhla z rukou.

Byl jsem tak šokovaný, že jsem ani neprotestoval. A od té chvíle to šlo jen z kopce. Kdykoli jsem se přiblížil k synovi, Veronika mě sledovala, kontrolovala a kritizovala. Voda na koupání byla buď příliš teplá, nebo příliš studená, plínku jsem dával nakřivo, dudlík jsem sterilizoval špatně, málo ho přikryl a tak dále...

Mohlo by Vás zajímat:

Jakub (39): Dítě jsem si sice přál, ale ne se svou ex. Ta to nezvládla, a tak syna vychovávám sám

Stále jí něco vadí

Jiná věc by byla, kdybych skutečně nevěděl, co dělám. Ale já se opravdu snažil. Nechodil jsem přece na kurzy a za sestřenkou, abych se flákal. Stokrát jsem Veronice připomínal, že to myslím vážně a že by mi měla důvěřovat. Nic nepomáhalo.

„Co to zase děláš? Nech to být, já to udělám líp!“ křičela na mě.

Zpočátku jsem se snažil zachovat klid, i když to nebylo jednoduché. Trpělivě jsem poslouchal její výtky, opravoval údajně špatně nasazenou plínku a přeměřoval teplotu vody, i když jsem věděl, že je správná. Doufal jsem, že se Veronika uklidní.

Byl jsem přece Jakubův otec. Musela vědět, že bych bych našemu dítěti nikdy neublížil. Ale ona byla čím dál neústupnější. Začala mě kritizovat dokonce i za věci, které jsem ještě ani neudělal, protože automaticky předpokládala, že je pokazím. To už bylo příliš. Jednoho odpoledne, když na mě znovu začala dopředu křičet, jsem se rozhodl dát jí lekci.

Mohlo by Vás zajímat:

Dana (34): Manžel mi od porodu s ničím pořádně nepomohl. Jsem vyčerpaná, zoufalá a znovu těhotná

Ruply mi nervy

„Máš pravdu! Jsem nezodpovědný hlupák a vůbec se nehodím na to, abych se staral o naše dítě! Pořád mě poučuješ, opravuješ a káráš. Den co den, noc co noc. A co z toho? Nic, jsem beznadějný případ,“ řekl jsem a předstíral rezignaci.

„To máš pravdu... Někdy je to, jako bych mluvila do zdi. Občas mám chuť brečet, když vidím, jak jsi s Jakubem nemotorný,“ odpověděla a zakroutila hlavou.

„No právě. Takže od zítřka se o Jakuba budeš starat hlavně ty. Já se budu věnovat práci a vydělávání peněz.“

„Cože? To snad nemyslíš vážně...“

„Nikdy jsem nic nemyslel vážněji. Proč by ses měla stresovat a ztrácet čas tím, že mě budeš učit? Ty to přece všechno zvládneš líp a rychleji.“

„Ale... takhle jsme se přece nedomluvili. Sliboval jsi, že mi budeš pomáhat...“ zamumlala.

„Chtěl jsem. Bůh ví, že jsem se snažil. Ale jak sama říkáš, nezvládám to. Nic s tím nenadělám,“ řekl jsem a s předstíranou bezmocí si otevřel pivo a sedl na gauč. V televizi právě běžel nějaký sport. Bylo mi jedno, na co se koukám, chtěl jsem ji prostě vytrestat.

Mohlo by Vás zajímat:

Eva (27): Můj manžel se rozhodl, že nemám právo být unavená, prý celý den jen měním pleny. Na vlastní kůži zjistil, že se mýlil

Čekám, až si to uvědomí

Od té chvíle uplynuly dva týdny. Jak jsem slíbil, o Jakuba se skoro nestarám. Když na mě rozčílená Veronika křičí, abych ho přebalil nebo ukonejšil ke spánku, s úsměvem jí odpovím: „Proč bych to dělal, miláčku? Ty to zvládneš líp.“

Je to pro mě těžké, protože svého syna miluju nade vše. Často jsem měl chuť ho vzít do náruče a přitulit se k němu, ale musím být silný.

Možná si pak Veronika uvědomí, že místo neustálé kritiky by měla ocenit mou snahu. A jestli jí to nedojde, třeba jí to vysvětlí moje máma. Zaslechl jsem, že si na mě Veronika u ní postěžovala a mají se kvůli tomu sejít...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Laura (32): Manžel mě zradil. Odmítl pomáhat s miminkem a raději šel do práce

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.