Pavlína (44): Můj nový přítel nechává většinu placení na mně. I když mi pomáhá s opravami, jeho přístup se mi nelíbí

Žiju v domě, který je starší. Postupně se ho snažím opravovat. Mám dvě odrostlé děti, které studují vysokou školu. S bývalým manželem nemáme problémy v komunikaci a na všem se ohledně výchovy dětí dohodneme.

Mohlo by Vás zajímat:

Iveta (32): Nelíbí se mi manželův přístup k financím. Musím pomalu žebrat o peníze na plenky pro dceru

Poznala příjemného a pracovitého muže

Před rokem jsem potkala v hobbymarketu sympatického muže, který mi poradil ohledně těsnění k vodovodní baterii. Dali jsme se do řeči, zašli na kávu k automatu a začali se spolu vídat. Viktor byl pracovitý pohodář. Vždy usměvavý a bylo mi s ním dobře. Byl podnikatel a provozoval obchod s nářadím. Jeho obchůdek byl malý a většina jeho podnikání spočívala v provozování internetového obchodu.

Oba jsme byli rozvedení, s velkými dětmi, a tak náš vztah byl jednoduchý. Mohli jsme se kdykoliv vidět. Bydleli jsme od sebe 30 km, ale ani to jsme neviděli jako překážku. Cesta autem trvala půl hodiny a byli jsme spolu. Takže ani rande v pracovní dny nebyla problémem. Zkraje mě Viktor pozval k sobě domů, kde připravil romantickou večeři. Zamilovala jsem se až po uši. Jeho gesto mě dostalo.

Mohlo by Vás zajímat:

Marta (41): Kvůli finanční krizi jsem dětem nemohla zaplatit školní výlet. Pomoc nakonec přišla z nečekané strany

Všimla jsem si, že se mu nechce platit

Postupem času začal Viktor jezdit na víkendy ke mně. Seznámil se s mými dětmi a čas jsme trávili buď odpočinkově, na výletě nebo drobnými pracemi. Viktor rád pracoval. Bavilo ho to. Vždy jsme se dohodli, co bychom mohli drobně na domě opravit. Já jsem koupila materiál a s Viktorovou pomocí jsme to udělali. Jednalo se vždy o drobnosti. Něco jsme natřeli, někde něco přidělali nebo vyměnili nové za staré. Tyto práce zabraly buď sobotní dopoledne nebo část neděle. Stihli jsme i zábavu v podobě kina nebo výlet po okolí.

Každý víkend jsem uvařila jídlo a v pondělí, když Viktor odjížděl domů, si odvážel i jídlo s sebou. Časem jsem si začala všímat, že Viktor nikdy nic nepřiveze. Vše jsem kupovala já. Jak jídlo, tak materiál na opravy. Dokonce jsem hradila i lístky do kina nebo když jsme jeli na výlet, platila jsem občerstvení. A s každým dalším víkendem jsem tuto skutečnost nesla čím dál tím více nelibě.

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (51): Dcery s partnery tráví u nás doma stále více času. Jako samoživitelka už nezvládám financovat jejich stravu

Do debaty o penězích se mi nechce

Ač jsem nespokojená, stále váhám, zda mám debatu o penězích otevřít. Nedokážu určit, zda Viktorova pomoc v domácnosti je adekvátní tomu, že já vše nakoupím. Nechce se mi počítat, kolik jsem utratila za jídlo a kolik by hypoteticky stála jeho práce. Stydím se o tom takto přemýšlet. Potěšilo by mě, kdyby alespoň jednou za měsíc zaplatil nákup nebo něco dovezl. Nebo kdyby alespoň zaplatil náklady spojené s výlety.

Předpokládám, že Viktor bude ochotný si promluvit o tom, co mě tíží. Vidím spíše problém u sebe, nedokážu se rozhodnout, zda můj požadavek je opodstatněný. Ale vzhledem k tomu, že ne každý víkend se pracuje, ale každý víkend se kupuje jídlo, přikláním se k tomu, že debata bude nutná. Mrzí mě, že Viktor nad naším vztahem v tomto směru nepřemýšlí. Bojím se, abych rozhovorem náš vztah nezkazila. Protože jinak je nám spolu hezky a vše klape. Až na peníze. Myslím si, že Viktor je více finančně zabezpečený jak já, a o to víc nechápu, proč dovolí, abych vše platila já.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jarka (35): Vždycky jsem chtěla velkou rodinu. Nedomyslela jsem ale, jak to všechno finančně utáhneme

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.