Petr (32): Rád bych si našel přítelkyni. Když ale řeknu, že stále bydlím u rodičů, každá raději uteče

Před půl rokem jsem si prošel docela těžkým rozchodem. S bývalou přítelkyní Evou (30) jsem to myslel vážně. Dokonce jsem poslední měsíce uvažoval, že bych ji požádal o ruku. Založit rodinu byl vždy můj sen a naivně jsem si myslel, že Eva je tou pravou.

Mohlo by Vás zajímat:

Žofie (27): Konečně jsem potkala muže svých snů. Seznámení s mými rodiči ale odhalilo ošklivé tajemství

Po rozchodu jsem přišel o bydlení

Když mi řekla, že si našla někoho jiného, koho miluje, a rozhodla se s ním odejít, cítil jsem v srdci obrovskou prázdnotu. Najednou se mi všechny plány do budoucna zhroutily jako domeček z karet. Neměl jsem přítelkyni a najednou jsem ani neměl kde bydlet. Byt, ve kterém jsme žili s Evou, byl totiž její.

A celé ty čtyři roky, co jsem tam bydlel, jsem nemusel platit nájem, jen služby. Teď jsem najednou neměl kam jít, Eva mě totiž velmi rychle vypakovala ven. Pár nocí jsem zůstával u kamarádů, ale bylo mi jasné, že to tak dál nepůjde. Proto jsem musel přijít s jiným řešením.

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika (36): Manžel mě donutil bydlet s jeho rodiči. Dnes vím, že to bylo skvělé rozhodnutí

Zpět u rodičů

Musel jsem se odstěhovat k rodičům. Byl to velký krok zpět, ale neměl jsem na vybranou. Nepracuji v tak lukrativní práci, abych si mohl dovolit nájem za 15 tisíc. To by bylo opravdu vražedné. Jen tak tak bych vyšel – s jídlem, dopravou a dalšími věcmi, které jsou nezbytné pro život, bych neměl šanci.

A tak jsem se musel vrátit. Rodiče tím nebyli vůbec nadšení. Podle nich jsem už starý na to, abych s nimi žil. Řekli mi, že u nich mohu zůstat, dokud se nepostavím na vlastní nohy, ale už to prý trvá moc dlouho.

Mohlo by Vás zajímat:

Helena (38): Můj manžel mě pěkně ztrapňuje. Nechává si od maminky nosit obědy do práce

Hledám si přítelkyni, zatím marně

„Měl by sis najít nějakou přítelkyni,“ řekla mi před pár dny matka. „Jsi tu s námi už moc dlouho,“ dodala. Nemůžu s ní víc než nesouhlasit. Opravdu bych si rád našel holku, ale jak to mám udělat, když bydlím u rodičů? Když konečně dojde na osobní otázky, některá se zeptá, kde bydlím, a já jí řeknu, že u rodičů, rovnou v jejich očích klesnu.

Ani se jim nedivím. I já se za to stydím, ale nemám na výběr. Další možností je spolubydlení, ale s kým bych asi tak bydlel? S vysokoškoláky, kteří každý den paří a ponocují? Na takový život už nemám. Je to začarovaný kruh, ze kterého nevidím východisko. Jak to rozseknout?

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Linda (25): Musela jsem před věřícími rodiči utajit, že čekám dítě. Těhotná nevěsta je pro ně ztělesněním hříchu