Veronika (36): Manžel mě donutil bydlet s jeho rodiči. Dnes vím, že to bylo skvělé rozhodnutí

Když za mnou manžel Jirka (39) před časem přišel s tím, že chce, abychom bydleli s jeho rodiči, bránila jsem se tomu. Bála jsem se, že vícegenerační bydlení nebude dělat dobrotu. Jirka ale sliboval, že to bude klapat. Neměla jsem pádný argument proč ne, takže zvítězil. Dnes jsem za to nesmírně vděčná.

Mohlo by Vás zajímat:

Jarka (58): V dětství jsem měla jeden odvážný sen. Ač mi moc lidí nevěřilo, dosáhla jsem svého

Manžel mě donutil jít bydlet k jeho rodičům

Roky jsme bydleli v bytě, který nás stál strašně moc peněz. Navíc máme tři kluky, takže nám tam začalo být po čase těsno. Všude věci, které kolikrát nebylo kam uklidit. Úložných prostor jsme moc neměli. My s Jirkou jsme si každý večer roztahovali sedačku v obýváku a ráno ji zase skládali.

Jednoho dne přišel manžel s návrhem, který jsem hned zamítla. ,,Je nám to tady malý. Co kdybychom šli bydlet k našim?“ otázal se a mně málem zaskočila sušenka. ,,K vašim? Ani mě nehne,“ odfrkla jsem. ,,Musíš se na to podívat z té pragmatické stránky. Mají velký barák, který je z poloviny prázdný. Máma ti pomůže s dětma, já zase tátovi s údržbou zahrady. A hlavně, ušetříme!“ vyjmenovával výhody Jirka.

Nějaký ten pátek jsme kolem toho chodili, až to manžel rozhodl za nás za oba. ,,Já ti říkám, že to nebude fungovat. Tvoje máma mi bude do všeho kecat, nepustí mě do kuchyně. Dávám tomu měsíc a uvidíš, že budeme utíkat,“ vyjádřila jsem se. Jirka to ale neviděl tak tragicky. Byl přesvědčený, že nás v rámci společného bydlení čekají jen výhody.

Mohlo by Vás zajímat:

Magdaléna (28): Vysnila jsem si romantické bydlení s přítelem. Kazí mi to ale jeho kamarád

Vícegenerační bydlení nám všem prospívá

Synové Matěj (10), Jakub (6) a Táda (5) se strašně těšili, že budou bydlet s babi a dědou. Je fakt, že nás tchánovci přivítali víc než vřele. Lucie (59) nám dala klíče a slíbila, že nám nebude do patra chodit. První týdny jsem byla dost nesvá. Pořád jsem si připadala jako na návštěvě.

Lucie po čase přišla s návrhem. ,,Můžeme se dělit o měsíční nákupy. Jednou vy, jednou my. Co se týče úklidu, to bych udělala stejně. Jednou ty, jednou já,“ řekla a mně se to líbilo. Uplynuly dva měsíce a nedošlo k žádné hádce ani narušení soukromí. Lucie mi dokonce několikrát vytrhla trn z paty, když mi krachlo hlídání a já musela na schůzku.

,,Já ti malého pohlídám,“ navrhla, když slyšela můj zoufalý hovor. A od toho dne mi vlastně i dost pomáhá s dětmi. Mohu si beztrestně zajít ke kadeřnici nebo s kámoškou na víno. Na oplátku Lucii pomáhám s angličtinou, kterou se rozhodla naučit. Dokonce to má i pozitivní dopad na děti. Oba prarodiče nás totiž v naší výchově podporují.

Mohlo by Vás zajímat:

Silva (28): Rodiče se tvářili jako vzdělaní lidé bez předsudků. Dokud jsem jim nepředstavila svého nového přítele

Kompromisy a domluvy u nás fungují na jedničku

Děti nerozmazlují, stojí za námi. Díky tomu je kluci poslouchají a berou je jako autoritu. Za ten rok, co spolu bydlíme, jsme ušetřili balík. Dělíme se o režijní náklady domu, pomáháme si. Tchána teď zlobí zdraví, takže mu je Jirka plně k dispozici a těžké práce dělá za něj. Upřímně jsem překvapená, jak skvěle to funguje.

My s Jirkou na sebe máme i více času, protože když chceme někam jít, stačí, když děti seběhnou za babičkou. Určitě to není tak, že bychom ji zneužívali, je s dětmi ráda. Musela jsem dát nakonec Jirkovi za pravdu. Nemohu si společné bydlení s jeho rodiči vynachválit. Už bych neměnila. A budeme mít možnost jim to vrátit. Budeme tu, až je dožene stáří a budou potřebovat pomoc. Vždycky je všechno o domluvě a kompromisech. A to u nás funguje na jedničku!

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Eva (40): Vedeme s mužem děti pevnou rukou. Tchyně mi ale tuhle udělala čáru přes rozpočet

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.