Petr nevzpomíná na loňské Vánoce rád, proměnily se totiž v rodinnou katastrofu. Místo svátečního rozjímání bylo na programu hádání, které rozdělilo jeho nejbližší. Podaří se Petrovi znovu spojit rodinu?
Vánoce jsem měl odjakživa rád. Rodina se sešla, smáli jsme se, povídali si a rozbalovali dárky. Až do loňského roku. Tehdy totiž u nás svátky skončily naprostou katastrofou.
Atmosféra byla od začátku napjatá
U štědrovečerního stolu jsme se sešli tak jako vždycky – já, manželka, naše dvě dospělé děti Lenka a Filip a můj bratr s jeho rodinou. Atmosféra byla už od začátku napjatá.
Lenka přišla pozdě, protože musela ještě za přítelem. Filip na ni hned zaútočil: „Aspoň na Vánoce by ses mohla snažit chovat normálně a být s rodinou...“
Zasmál jsem se a snažil se situaci odlehčit vyprávěním vtipných historek. Nelze ale říct, že by to nějak zásadně pomohlo...
Manželka neudržela emoce na uzdě
Po večeři jsme šli rozbalovat dárky. Bratr ode mě dostal knihu, kterou si přál. Ale místo poděkování řekl: „No, aspoň něco normálního. Po loňských ponožkách už jsem nic moc nečekal.“
V tu chvíli už moje manželka neudržela emoce na uzdě. „A dost! Každý rok se snažíme vybrat ti něco, co tě potěší. Ale ty to vždycky jenom zkritizuješ!“ vykřikla.
„Ty se do toho nepleť. Petr je můj bratr, ne tvůj sluha,“ pustil se do ní Martin, který byl možná až příliš ostrý.
Na druhé straně obýváku se ozvalo: „Typickej Martin.“ Lenka a Filip se začali smát a bratr vypěnil.
„Tohle už mě fakt nebaví. Příští rok tady nebudeme,“ pronesl vážně, zvedl se od stolu a šel si na balkon zapálit.
Celý rok jsme spolu nepromluvili
A to byl jen začátek. Během několika minut se začali hádat všichni. Manželka začala brečet, že máme po Vánocích, Lenka s Filipem na sebe křičeli a brácha s rodinou odešli. Snažil jsem se situaci uklidnit, ale nikdo mě neposlouchal. A tak skončily naše Vánoce.
Celý rok jsme s bráchou a jeho rodinou nepromluvili. Martin se neozval a ani já neměl chuť zavolat mu. I děti se mezi sebou vyhýbaly kontaktu. Vnitřně mě to strašně užíralo.
Začátkem prosince jsem to už nevydržel a pozval bráchu na pivo. Mluvili jsme dlouho, vysvětlil jsem mu, že mě celá situace mrzí. Také přiznal, že se cítí hrozně. Udělali jsme dohodu - Vánoce budeme trávit každý se svou rodinou. A je klid.
Až na Nový rok jsme k bráchovi pozvaní na oběd. Tak snad to skončí lépe než loni...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.