Petra (21): Moje babička natahala k sobě domů spoustu koček. Bojím se, že péči o ně dlouho nezvládne

Miluju kočičky, ale moje babička je asi miluje víc. Protože si jich domů nanosila hromadu a dostala se nakonec do situace, že už se o ně nemohla ani pořádně postarat. A já jsem se snažila jí pomoci.

Mohlo by Vás zajímat:

Sandra (25): S přítelem se shodnu téměř ve všem. Až na to, že on miluje kočky, ale já mám ráda psy

Její kočičí království je neskutečné

Moje babička Marie je ve vesnici, kde žije v malém domku, známá jako „kočičí paní“. Celá rodina jsme z ní nešťastní, protože už má doma snad dvacet koček! Malé, velké, mourovaté, zrzavé, holky, kluky – všechny u ní našly domov. „Kočka si nevybere, kde se narodí, ale my můžeme vybrat, jestli ji necháme trpět nebo pomůžeme,“ říkává, když se jí ptáme, proč si pořád nosí domů další kočky. A kdyby jen to! Ne vždy se jí podaří zařídit kastraci, takže sem tam přibudou i koťata! Snažím se jí pomoci aspoň tím, že je udávám, kde se dá, ale ne vždy se mi to podaří.

Mohlo by Vás zajímat:

Daniel (35): Přítelkyně je na každé dovolené posedlá toulavými kočkami. Kupuje jim konzervy a chodí je tajně krmit

Vzala si na sebe velkou odpovědnost

Pamatuju si, jak to začalo. Jednoho dne našla moje babi opuštěné kotě v příkopu u silnice. Vzala ho domů, nakrmila a bleskově se do něho zamilovala. Koupila mu masíčko, kapsičky, kočičí mlíčko… a co čert nechtěl, hned příští týden si pořídila další kotě, které objevila na farmě, kde hladovělo. „Chudinko moje, já se o tebe postarám!“ prohlásila. A jako by to nestačilo, vzala si ještě další dvě, které se narodili sousedce. „Mám je ráda jako svoje vlastní děti,“ tvrdila.

Pokaždé, když jsme k ní na návštěvu, přibyla nějaká další kočka. A nejen koťata, ale i starší kousky. Nechápala jsem, kde je bere – ale brzy jsem pochopila. To, že se stará o opuštěné kočky, se hodně brzy rozkřiklo, takže jí je lidé nosili sami. „Babi, to už by mohlo stačit!“ zkoušela jsem to na ni, ale marně. Když jsem si spočítala, kolik taková kočka stojí peněz, šly na mě mrákoty. „Chytnou si myšku, neboj se,“ chlácholila mě babička. „To jim nemůže stačit a z důchodu je přece nemůžeš uživit!“ protestovala jsem. Vím, že její důchod sotva stačí na nákup nejlevnějšího kočičího krmiva. O kastraci nebo veterinární péči nemůže být řeč.

A co se stane s kočkami, až tu nebude? Sama je nemocná, bolí ji klouby, často ji trápí zimnice a slabost. Myslím si, že občas přemýšlí o tom, jestli udělala správně, když se pustila do tak velké odpovědnosti.

Mohlo by Vás zajímat:

Jan (70): Můj zážitek vyvrací přísloví, že lidé se k sobě chovají jako pes a kočka. Já roky pozoroval lásku mezi těmito zvířaty

Rozhodla jsem se najít pomoc

A pak mě napadla spásná myšlenka. „Babi, co kdybych požádala o pomoc na internetu? Lidi rádi pomáhají zvířatům,“ navrhla jsem. Nejdřív protestovala. „Nebudu žebrat! To si raději najdu brigádu,“ prohlásila. Ale já jsem byla neoblomná. Kočičky jsem nafotila a spustila sbírku na sociálních sítích. „Pomozte kočkám babičky Marie, která se stará o víc než dvacet opuštěných zvířat. Potřebujeme krmivo, kastraci a léky,“ napsala jsem do příspěvku.

A ono to opravdu zafungovalo, lidé začali posílat peníze. I padesátikoruna pomohla. Přicházely balíky s granulemi, konzervami i děkovné dopisy. Přestože se situace na chvíli zlepšila, moje babička si uvědomila, že tahle pomoc je dočasná. Co se stane, až už nebude schopná se o kočky starat? Její největší obavou bylo, aby se kočky znovu neocitly na ulici.

Nakonec jsem našla útulek pro opuštěné kočky, který mi pomohl postupně babiččiny svěřence udat. Zbyly jen dvě stařenky, které nikdo nechtěl – a moje babička se jich stejně nechtěla vzdát. „Dožijeme spolu,“ prohlásila. Tak černě to nevidím, babi je pořád plná energie, spíš se bojím, aby domů zase nezačala tahat nějaké nové opuštěné kočičky.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (35): Zamiloval se do mě sekuriťák z mého oblíbeného obchodu. Musela jsem před ním utéct