Jana (35): Zamiloval se do mě sekuriťák z mého oblíbeného obchodu. Musela jsem před ním utéct

Přestěhovala jsem se na malé sídliště, práci mám pět minut od domu a skvělou samoobsluhu hned za rohem. Jsem tu moc spokojená. Už tři roky díky tomu neznám dojíždění autem na velké nákupy do přecpaného nákupního centra – taková úleva! Jenže poté, co do obchodu nastoupil nový sekuriťák, se poklidné nakupování změnilo v únikové akce. Ten muž na mě od prvního dne zíral jako na svatý obrázek…

Mohlo by Vás zajímat:

Adéla (35): Poslala jsem do kopru dalšího domnělého nápadníka. Pak jsem zjistila, že je všechno trochu jinak

Začalo to nevinně

Když jsem ho v obchodě poprvé zaregistrovala, ani mě nenapadlo, že před jeho pozorností budu jednou utíkat. Zdravil mě s úsměvem, a dokonce mi hlásil výhodné slevy. Působil tehdy „neškodně“, trochu prostoduše, ale byl slušný. Jeho chování mě nijak neiritovalo, spíš naopak, vždy jsem ho s úsměvem pozdravila. Což si ten muž zřejmě vysvětlil po svém, moc žen se na něj asi neusmívalo…

Brzy jsem si začala všímat, že okolo mě poskakuje jako zajíc kolem mrkve – jen se zakousnout! Ale nikdy nebyl neslušný. „Krásný den, vítejte! Dneska mají zlevněné brambory, víte?“ hlásil mi slevy, jakmile jsem se objevila v obchodě. Z košíku mi vždy okamžitě vybral staré účtenky a zapomenuté letáky, pochválil nové oblečení, nebo dokonce nové náušnice! Chápete? Všiml si na mně změny tak malého šperku! Má jízda obchodem pak pokračovala ve stejném duchu. Ten chlap byl všude!

Mohlo by Vás zajímat:

Vilma (35): Matka mi na seznamce tajně našla nápadníka. Když jsme se měli setkat, věci se nečekaně zamotaly

Lítost se změnila v otravnost

Zpočátku mě jeho zájem trochu dojímal. „Jistě žije v nějakém pidibytě se stárnoucí maminkou, která ho vždy cepovala, aby vychodil alespoň základní školu,“ myslela jsem si. Jenže čeho bylo moc, toho bylo příliš! Když mi jednoho dne řekl: „Paní Jano, dnes máme ve slevě vaše oblíbené jogurty…“ hrklo ve mně.

Ne však kvůli jogurtům, ale kvůli oslovení! „Jak ten člověk ví, jak se jmenuji?“ prolétlo mi hlavou. „Možná je ten nevinně vyhlížející prosťáček zvrhlík, co mě špehuje!“ nemohla jsem zastavit tok myšlenek. „Můj“ sekuriťák tomu dal ještě korunu! Když jsem zvedla oči, zíral na mě, až do něj nějaká paní strčila vozíkem. Normálně jsem tehdy utekla!

Mohlo by Vás zajímat:

Eliška (24): Měla jsem tajného ctitele v protějším domě. Lichotilo mi to, dokud se z něj jednoho večera vyklubal úchyl

Vše vyřešila náhoda

Ten den jsem se poprvé svěřila příteli, který se ke mně po dvou letech známosti přistěhoval. Dan ihned navrhl, že si půjde s „tím chlápkem“ promluvit. Ale nakonec jsem to odmítla, nechtěla jsem dělat v obchodě „divadlo“.

Vše ale ještě ten večer vyřešila náhoda. Osud tomu chtěl, že když jsme večer šli ke známým, málem jsme u domu zakopli o mého „nápadníka“. Uklouzl na ledu, podvrtnul si nohu. A jak už tomu bývá, lidé chodili kolem a nikdo mu nepomohl. Co nám s přítelem zbývalo…

Pomohli jsme mu vstát, zíral na přítele, ale děkoval. A pak zavolal – světe div se! - své ženě, aby pro něj přijela. V telefonu jsme slyšeli, že je paní pěkně od rány. Tehdy přítel využil situace, a když jsme odcházeli, tak tomu muži šeptl: „A nekoukejte mi tak na ženu! Nebo řeknu té vaší, ať si vás srovná…“ A od té doby mám klid!

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (29): Na třídním srazu jsem zjistila, kdo byl na střední mým tajným ctitelem. Udělalo se mi zle

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.