Když si zadaný muž najde milenku, většinou je oheň na střeše. Jeho právoplatná partnerka mu začne dělat ze života peklo a zapudí ho. Petra zvolila jinou taktiku, pomstu namířila proti milence svého přítele.
Když jsem zjistila, že má Petr babu, brečela jsem jak želva a pořád si opakovala: „Proč? Co dělám špatně? Proč právě mě to muselo potkat?“ První moje myšlenka byla pustit ho k vodě, ale pak jsem si řekla: „Ne! Pomstím se! Na to do smrti nezapomenou, on ani ona!“
S přítelem jsme se potkali u bazénu
Petr. Už jeho jméno mi připadalo jako znamení, že k sobě patříme – já Petra, on Petr. Seznámení to bylo dost netradiční – u bazénu. Petr, i když už je mu skoro čtyřicet let, má krásnou postavu, vysportovanou, takže jsem na něm mohla oči nechat. „Slečno, líbím se vám?“ vystartoval na mě a došlo k našemu sblížení. Už tehdy mě mělo varovat, že sám sebe chválí – ale byla jsem do něj zakoukaná a na očích jsem měla růžové brýle.
Přítel se ke mně choval stále chladněji
Když jsme spolu chodili už skoro rok, snažila jsem se navrhnout stěhování. „Nechceš jít bydlet ke mně?“ optala jsem se. Měla jsem pronajatý malý byteček, ne právě levně, a uvítala bych to. Petr žil v garsonce. „Ještě není ten pravý čas, ale brzy si najdeme něco spolu, jo?“ odvětil na moji nabídku.
Čas běžel, já bych už ráda zahnízdila, ale Petr se k ničemu neměl. Když jsme byli spolu, byl milý, ale tak nějak se intervaly mezi našimi schůzkami prodlužovaly a málokdy jsem u něho přespávala. Něco se děje, zastříhala jsme ušima a na Petra uhodila: „Chceš se mnou vůbec být?“ „To víš, že ano, jako matka mých dětí jsi ideální! Neboj se, už brzy…,“ sliboval.
Pomsta nejlépe chutná za tepla
Všechno bylo o tom, že si Petr pořád chtěl žít tak nějak po svém, zvykl si na to. Na ulici se otáčel za každou sukní a ve společnosti se před ženami naparoval. Chtěla jsem to nevidět – a radši neviděla. Pořád jsem věřila tomu, že já jsem ta pravá, jediná, a když se chce předvádět, ať se předvádí. Nicméně jsem cítila, že náš vztah odumírá, sexu je málo a je čím dál horší… Tehdy mi konečně došlo, co mi řekl: „Jako matka mých dětí…“ To pro něj nic víc nejsem?!
A pak se to stalo. Zase jsem k Petrovi jednoho večera dorazila, šla do koupelny a tam v koši vidím odličovací tampónky! Rozhlédla jsem se, pokradmu otevřela skříňku a v koutě poličky ležela rtěnka a řasenka. První emocí byl pláč a strašlivá zlost, ale pak jsem si řekla, že budu dělat jakoby nic. Při příští návštěvě jsem se už připravila - přinesla jsem si lepidlo a mleté pálivé papričky. Chilli papričky jsem šikovně implantovala do rtěnky a lepidlo do řasenky! Ať je holka krásná!
Pomsta to byla sladká a nebudu popisovat hysterii děvčete ani Petrovy výhružné telefonáty, když ho nechala. Je to už za mnou, Petr zmizel v propadlišti dějin. Jsem zase sama a docela si to užívám. Až budu koukat po nové známosti, rozhodně budu moudřejší.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.