Petra (44): Syn se chytnul špatné party a ztrácel se nám před očima. Našla jsem způsob, jak ho z té bryndy vytáhnout

Byl to naprosto běžný den. Já a manžel v práci, děti ve škole. Odpoledne mi najednou volá třídní učitelka našeho Adama: “Paní Novotná, Adam nechodí do školy. Víte o tom?“ Chtěla mi oznámit, že Adam dva týdny nebyl ve škole a ani se neomluvil. Jen jsem zalapala po dechu a odpověděla, že se ozvu.

Mohlo by Vás zajímat:

Alena (40): Můj syn má neustále nos zabořený v telefonu, zatímco já pláču nad jeho známkami. Tato generace jednou zničí Česko

Náš syn se začal ztrácet před očima

Večer sedím naproti manželovi, každý na opačné straně stolu. Myšlenky nám proudí zběsile hlavou. Adam, náš milovaný syn, se nám ztrácí před očima a my jsme si toho vůbec nevšimli.

Někdy po jedenácté večer se Adam vrátil domů. Byl podrážděný a odmítal se mnou i s manželem mluvit. „Kam jsi chodil poslední dva týdny?“ zeptala jsem se ho a srdce mi nahlas bušilo.

„Do školy, kam asi…,“ odpověděl Adam s ledovým klidem, aniž by se na mě podíval. „Volala mi tvoje třídní,“ pokračovala jsem. „Adame! Dva týdny jsi tam nebyl.“ Změřil si mě pohledem. „To není tvoje věc,“ vyhrkl a zavřel se v pokoji. Ta drzost a vzdor – jako by to ani nebyl náš Adam.

Mohlo by Vás zajímat:

Vanessa (18): Tlak na prestižní střední škole mě dostal na dno. Naštěstí mě zachránila kamarádka

Adam se chytnul špatné party

Dny plynuly a snažili jsme s tím s manželem něco udělat. Naše vztahy s Adamem byly napjaté jako nikdy dřív. Každý den byl chladnější a odtažitější.

Začali jsme si najednou všímat dalších věcí. Měl často zarudlé oči a v pokoji se objevovaly podivné zápachy. „Adam se chytnul špatné party,“ pronesl jednou večer manžel. „Musíme mu zkusit ukázat cestu zpátky.“

Další víkend jsme vzali Adama na chatu. Očekávala jsem, že bude remcat, ale nakonec jel. První večer bylo dusno, napětí by se dalo krájet.

Když jsme seděli kolem ohně, konečně jsem promluvila: „Adame, chceme ti pomoct. Vidíme, že se ti něco děje, že ti není dobře. Prosím tě, aspoň nám řekni, co se stalo.“

Mohlo by Vás zajímat:

Nela (17): Kvůli šikaně ve škole jsem si už kupovala žiletky. Naštěstí zasáhl soused, který vzal situaci do svých rukou

Adam přiznal, že se cítí ztracený

Nejdřív mlčel, ale když mu dal manžel ruku rameno a dodal, že ho máme pořád rádi, něco v něm povolilo. „Nevím, jak jsem do toho spadnul,“ řekl tiše. „Myslel jsem, že když budu s těma klukama, budu někdo.“

Místo výčitek jsme s manželem začali mluvit o našem dospívání a tom, co jsme kdysi zažívali my. Adam přiznal, že se cítí ztracený a že si nepřipadá dost dobrý.

„To, že jsi udělal chybu, neznamená, že jsi špatný,“ řekl mu manžel. „Můžeš začít znovu. Jsme tady pro tebe.“ Adamovi došlo, že ho nechceme trestat ani odsoudit. Krok za krokem se začal vracel k sobě i k nám.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Adéla (45): Syn dělá ve škole jen problémy. Nic na něj neplatí, nepomáhají ani návštěvy u psychologa

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.