Většina Němců tehdy asi netušila, že za jejich zkázou stojí žena, která se jim nad hlavami prohání ve stíhačce Jakovlev Jak-1. Lidija Litvjaková však byla stejně smrtící jako její mužští kolegové. Toto je její příběh.
Kariéra Lidije Litvjakové byla sice krátká, přesto se stačila zapsat do dějin jako jedna z nejvlivnějších sovětských pilotek všech dob. Byla první ženou, které se podařilo sestřelit nepřátelský letoun. A to nebyl její jediný "zářez". Před válkou pracovala jako letecká instruktorka, její skutečný talent se však ukázal až poté, co se svou stíhačkou vystoupala k nebi.
Raný život
Lidija se narodila 18. srpna 1921 v Moskvě, kde také poměrně brzy přišla o svého otce v rámci Stalinovy čistky. Byl zatčen jako nepřítel lidu, což zřejmě Lidiju dohnalo k tomu, že chtěla svými činy zoufale očistit své příjmení. Ve 14 letech vstoupila do leteckého klubu. O rok později ji čekal první samostatný let. Jelikož vše dopadlo na výbornou, nastoupila na Chersonskou vojenskou leteckou školu, kde se stala instruktorkou. Před příchodem druhé světové války tak stihla vycvičit desítky pilotů.
Stala se tak ideální kandidátkou do prvního ženského leteckého pluku, kde byla také další vlivná pilotka Marina Rasková. Zpočátku však Lidiju odmítli kvůli nedostatku praktických zkušeností. Frustrovaná Litvjaková tak podala druhou přihlášku, ve které si "přidala" dalších 100 odlétaných hodin. Tentokrát ji už vzali.
Lidija a druhá světová válka
Lidija svůj čas v armádě odsloužila na jediném typu stíhačky Jakovlev Jak-1. První bojové mise absolvovala v roce 1941. Nepopiratelný úspěch přiměl její nadřízené k tomu, aby ji přemístili do mužského pluku poblíž Stalingradu. Pouhé tři dny po jejím nástupu získala první dva sestřely. Její velkou výhodou bylo, že se nebála. Poprvé poslala dolů Junkers Ju 88, podruhé velmi nebezpečný stroj Messerschmitt Bf 109G. Tento letoun dokonce obsluhoval vyznamenaný pilot.
Když byl po seskoku padákem zajat Sověty, trval na tom, že chce vidět ono "letecké eso", které ho tak zkušeně sestřelilo. Když před něho přivedli Lidiju, myslel si, že si dělají legraci. Brzy ale pochopil, že to tak není.
Bílá lilie ze Stalingradu
Její neuvěřitelné úspěchy v boji z ní udělaly celebritu. Krásnou, ale zároveň smrtící pilotku stíhačky přezdívanou Bílá lilie ze Stalingradu. Svou pověst si zasloužila. Získala Řád rudé hvězdy a brzy poté byla vybrána do elitní letecké skupiny. Zde pracovala ve dvojicích a bojovala tam, kde sama chtěla. Jejím oblíbeným kolegou byl kapitán Alexej Solomatin, muž, do něhož se nakonec i zamilovala a také si ho vzala.
Během té doby se Lidija na nějaký čas, kvůli zranění, stáhla. Léčila se u své matky. Po návratu zase kosila jedno nepřátelské letadlo za druhým. Když jí ale před očima Alexej uhořel ve vraku letadla, s nímž, zřejmě kvůli poruše, nezvládl přistát, rozhodla se být mnohem bezohlednější a drsnější. Na ničem jí nyní nezáleželo.
Stala se z ní velitelka eskadry, každý úspěch ale přijímala bez nadšení, jako by to již bylo jedno. Netěšil ji ani sestřel velmi záludného cíle – německého dělostřeleckého pozorovacího balonu. Prvního srpna 1943 vzlétla se svou stíhačkou k nebi naposledy. Spolu s dalšími členy eskadry doprovázela pozemní útočná letadla, na která však zautočily německé bombardéry. Lidija je chtěla sestřelit, vtom se ale na ni vyřítilo osm Messerschmittů. Nikdo nevěděl, kam dopadla.
Titul Hrdina Sovětského svazu jí tak nebyl posmrtně udělen, neboť se nevědělo, zda zemřela, nebo padla do zajetí. Pravdu se rozhodla zjistit její přítelkyně Inna Pasportnikovová. Po 39 letech pátrání se dozvěděla, že tělo jakési pilotky bylo pohřbeno ve vesnici Dmitrievka na území dnešního Kazachstánu. Po exhumaci byla její totožnost potvrzena. Stejně jako právo na titul Hrdiny Sovětského svazu.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Lydia Litvyak
Historydefined.net: Lydia Litvyak – The daring female Soviet fighter ace