PORADNA: Umírající babička by chtěla vidět vnoučata, já z toho mám ale strach. Buďte klidná, děti z toho trauma mít nebudou, radí koučka

"Babička je v LDN. Bohužel to vypadá, že už s námi dlouho nebude. Mamka mě prosila, abych za ní zašla s dětmi (5 a 2 roky) se rozloučit, že by je babička chtěla ještě naposledy vidět. Jenže já mám obavy, jak to děti zvládnou," napsala do poradny zcela narovinu paní Alžběta.

Té se nepozdává především fakt, že bude muset děti vodit do tak stresujícího prostředí, jakým léčebna dlouhodobě nemocných bezpochyby je. Ale má i další výhrady. "Nechce se mi je vystavovat stresu, že uvidí na smrt nemocnou babičku. Na druhé straně bych nerada zazdila babiččino poslední přání. Co s tím? Jít, či nejít? Jak na to eventuálně děti připravit, aby ze setkání s nemohoucí babi neměly trauma?" ptá se.

Mohlo by Vás zajímat:

PORADNA: Syn si k nám domů nastěhoval přítelkyni, vadí mi jejich nepořádek. Nechte mladé, ať se snaží a starají o své, radí koučka

Co radí koučka Sylvie Mobagi?

Smrt je součástí lidského života. Čím více děti v dobré víře odkláníme od poznání toho, že smrt existuje, tím větší strach z ní jim nevědomky způsobujeme. Z vašich řádků soudím, že se to děje i u vás. Možná že i vás vaši rodiče v dětství „chránili“ před čímkoliv, co by mohlo byť vzdáleně připomínat smrt.

Souzním s tím, že LDN není ideální prostředí. Chápu, že jsou situace, kdy nám nezbude nic jiného, než své nejbližší do těchto ústavů dát. To důležité je ale vaše babička, prababička vašich dětí. To, že je nemocná a děti to uvidí... Víte, ony dost možná i vás někdy uvidí nemocnou a třeba i právě tak nemocnou, jako je nyní vaše babička. Znamená to, že by za vámi neměly přijít, měly by se vás stranit?

Život přináší různé situace, ne všechny jsou růžové a to, že jsme nemocní a potřebujeme pomoci, je součást života. Pokud to nebudeme učit naše děti, jaká je pravděpodobnost, že se s námi budou chtít vidět, až na nás přijde nemoc? Co myslíte, že se nejhoršího může stát, když tam děti vezmete? Budou se asi ptát, proč babička vypadá tak špatně, a na vás bude jim vysvětlit, že už je stará a nemocná, že každý z nás někdy z tohoto světa odejde a babička měla krásný život a nyní je na jeho sklonku a chystá se do nebe.

Děti zrcadlí nás, rodiče. Pokud vy půjdete za babičkou s tím, že ji chcete ještě vidět, než odejde na onen svět, a že chcete využít poslední možnost ji ještě obejmout a říct jí něco hezkého, zavzpomínat s ní na nějakou hezkou vtipnou příhodu, vaše děti vás budou zrcadlit. Přistoupí k tomu stejně.

Vzhledem k věku dětí bych doporučila délku návštěvy max 20 minut. Děti jsou malé, nevydrží tam dlouho. Proto bych vám doporučila vyrazit tam buď s mužem, nebo s vaší mámou, ať se můžete věnovat babičce, ale obstarat a zabavit i děti.

Děti by mohly babičce nakreslit nějaký hezký obrázek, jistě by ji to potěšilo, a měla by tak i společné téma na tu chvíli s nimi. Ze svého pohledu tam nevidím trauma, pokud z toho trauma nemáte vy sama. Pak byste ho na děti pochopitelně přenesla - neboť jak jsem psala, děti nás zrcadlí a na nás, maminky, jsou velmi napojené. Vycítí, co se v nás děje. Nejde tedy o to, co a jak říkáte navenek, ale jak je to uvnitř, co cítíte. Opatrujte se, držte se a nepromarněte poslední možnost babičku obejmout.

Mohlo by Vás zajímat:

PORADNA: Tříletá dcera začíná pátrat po svém otci, který mě opustil v těhotenství. Zavolejte mu a zeptejte se, co jí říct, radí koučka

Sylvie Mobagi vystudovala aplikovanou psychologii a párovou terapii na University of Maryland. Nyní na téže škole dokončuje doktorský program psychologie. Už dvanáct let se specializuje na práci s dětmi, posledních sedm let je ředitelkou partnerské a rodinné poradny SPOLU v Brně, kde díky unikátnímu systému mediačních technik spolu s neurolingvistickým programováním dosahuje skvělých výsledků v rodinné i párové terapii. Je také autorkou knihy SPOLU partnerský manuál a NAJDU TĚ seznamovací manuál.