Robert, nenápadná panenka, připadá mnohým lidem jako zcela neškodná dětská hračka. Myslet si to ale znamená, udělat osudovou ne-li smrtelnou chybu. Ve skutečnosti má jít o šíleného maniaka s neovladatelnou touhou zabíjet.
Legenda praví, že tuto 118letou panenku posedl duch jakési nebezpečné entity. Své si s ní zažil i původní majitel Roberta, Robert Eugene Otto. Dodnes prý panenka nesnese urážky. To se pak lámou kosti a dochází k tragickým autonehodám.
Tajemný původ panenky jménem Robert
Kolem Robertova původu se vede mnohdy vášnivá debata. Někteří tvrdí, že byl darován v roce 1904 chlapci jménem Robert Eugene Otto. Dostal ho darem od svého dědy. Místní si ale pamatují mnohem zlověstnější příběh. Tvrdí, že hračku plnou slámy dala Ottovi jedna ze služebných, která ji proklela kvůli odplatě za nějaké příkoří.
Úředníci v muzeu Fort East Martello si navíc myslí, že Robert nebyl vyroben primárně jako hračka (Zvrhlý David Parker Ray: Má mít na svědomí až 50 obětí, znásilňoval a zabíjel je v hračkárně). S největší pravděpodobností ho vyrobila firma Steiff Company jako dekoraci do výkladní skříně. Jenomže nakonec skončila v Robertových rukou. Ten ji nejenže po sobě pojmenoval, ale také oblékl do svých šatů. Stali se nerozlučnou dvojkou. Eugene ho bral všude s sebou a neustále si s ním povídal, dokud mu jednoho dne panenka neodpověděla hlubokým mužským hlasem.
Robert začíná terorizovat rodinu Ottových
V domácnosti Ottových se poté, co Robert poprvé promluvil, začaly dít prapodivné věci. Jednou v noci probudil Eugene své rodiče vyděšeným křikem. Když vběhli do jeho pokoje, našli ho obklopeného převráceným nábytkem. Postupem času se začaly v domě objevovat zohavené chlapcovy hračky. Ten na to měl vždy stejnou odpověď: "To udělal Robert."
Jednou zase slyšel instalatér dětský smích, přestože žádné dítě v ten okamžik v domě nebylo. Všiml si také, že se panenka pohybuje a předměty, které měla na klíně, skončily na druhé straně pokoje.
Když Eugene vyrostl, odstěhoval se z domu. Po studiích na Akademii výtvarných umění v Chicagu a Art Students League v New Yorku, odjel na pařížskou Sorbonnu, kde se seznámil se svou budoucí ženou Anne. Do nového domova na Floridě putoval i Robert. Jeho manželce se to samozřejmě nelíbilo. Panenka sice měla svůj vlastní pokoj, ale nechtěla tam být celé dny zavřená, a tak prý často sedávala v křesle na patře, odkud se na ni mohli dívat kolemjdoucí. Mnozí z nich přísahali, že je Robert sleduje.
Robert mění majitele
Po smrti prvního Robertova majitele v roce 1974 putovala děsivá panenka k ženě jménem Myrtle Reuter, která zároveň koupila Eugenův dům. Vydržela s ní dvacet let. Dokonce se s ní i jednou přestěhovala. V roce 1994 ji ale darovala muzeu Fort East Martello s tím, že je panenka skutečně strašidelná.
Zaměstnanci muzea to nejprve považovali za nesmysl, pak ale na vlastní kůži zažili podivné úkazy . Respekt mají před ní i návštěvníci. Její fanoušci jí posílají dopisy nebo se k ní modlí. A když se někdo na ni nechtíc podívá křivě, ihned se jí omluví. Od jeho příjezdu přišlo Robertovi přes 1000 dopisů. Kromě toho mu lidé posílají sladkosti, peníze i jointy. Mají se doopravdy čeho bát?
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Robert (doll)
Allthatsinteresting.com: Meet Robert The Doll, The Haunted Toy That's Been Terrorizing Florida For Over 115 Years