Průkopnice Ida Pfeiffer: Po čtyřicítce dvakrát objela svět a setkala se i s kanibaly. Za poslední výpravu ale zaplatila životem

"Cestování bylo odjakživa mým snem. Vzpomínka na to, co jsem prožila, je mi teď útěchou ve stáří," shrnula svůj život Ida Pfeiffer, jež se narodila roku 1797 ve Vídni.

Mohlo by Vás zajímat:

Cestovatel Dave Kunst si splnil sen: Jako první obešel celou zeměkouli. Nudil ho totiž život, žena i děti

Hořkosladké dětství Idy Pfeiffer

Vyrůstat v Rakousku nebylo na přelomu století snadné. Šlo o dobu politických a sociálních nepokojů. Po letech napoleonských válek začalo císařství znovu budovat své postavení až po takzvaném Vídeňském kongresu. Došlo tak sice k rozvoji obchodu, průmyslu a kultury, obyčejným lidem se ale moc neulevilo. Ti měli svých starostí stále dost.

Jako Ida Pfeiffer, jež z tvrdé reality utíkala k příběhům popisujícím vzdálené kultury. Od dětství byla mimořádnou osobností. Měla pět bratrů a mladší sestru. Otec, bohatý továrník, chtěl dcerám zajistit stejné vzdělání jako chlapcům. Staly se tak z nich nezávislé ženy, které si uměly poradit s neklidným světem. V Idě se po čase probudila touha po cestování. V žádném případě tak neplánovala, jako spousta jejích vrstevnic, založit rodinu a stát se hospodyňkou s bezvadným vystupováním.

Mohlo by Vás zajímat:

Výročí narození cestovatele Emila Holuba: Nevzdal se svých snů, které mu však byly osudné

Hospodyňka s hlavou plnou snů

V devíti letech přišla Ida o otce. Zůstaly jí tak jen vzpomínky, třeba na cesty do Palestiny a Egypta, které s tátou podnikla coby pětiletá. Ty v ní jen utvrdily touhu stát se průzkumnicí. Její matka ale, když převzala otěže výchovy, Idino nadšení mírnila. Rozhodně neholdovala nekonvenčním metodám výuky jako její zesnulý muž. Ida tak musela začít chodit na hodiny pletení a klavíru. A konec byl také s nošením kalhot po bratrech.

Takový život byl pro Idu utrpením. A to tak moc, že si raději pořezala nožem prsty a polila je voskem, aby se vyhnula další lekci klavíru. Postupem času ale změnila názor. Zamilovala se totiž do svého učitele. Maminka s tím ale nesouhlasila a dohodila jí muže podle svých představ - ovdovělého právníka, jenž měl dospělého syna a byl o čtyřiadvacet let starší než nevěsta.

Idina matka je dala dohromady kvůli finančnímu zajištění, právník ale brzy po svatbě přišel o práci. Ida tak začala dávat hodiny kreslení a hudby, aby rodinu nějak uživila. Nestačilo to však na to, aby nežili v chudobě. A když se jim narodili dva synové, měli ještě hlouběji do kapsy.

Mohlo by Vás zajímat:

Po stopách Hanzelky a Zikmunda: Dva mladí cestovatelé se vydali na jejich pouť

Cesty Idy Pfeiffer

Ida se, i přes posměšky přátel, nikdy nevzdala svého snu o cestování. Po manželově smrti a osamostatnění se potomků věděla, že přišla ta správná chvíle. Ve čtyřiceti letech se vydala na první výpravu - Istanbul, Jeruzalém, Rhodos, Kypr a Bejrút. Splnila si tím sen, který byl ale vykoupen hladověním. Často neměla peníze na jídlo. Po návratu domů nicméně sepsala cestopis, jehož prodej jí konečně zajistil potřebné finance.

V roce 1845 zamířila do Skandinávie a na Island, kde vylezla na sopku Hekla. Poté se pustila do psaní další knihy, v níž mohli čtenáři ocenit badatelčiny soukromé postřehy a realistické popisy. Na první cestu kolem světa vyrazila Ida 1. května 1846. Mezitím se naučila dánsky a anglicky.

O pár let později podnikla druhou cestu, na níž se mimo jiné setkala s kanibaly. Poslední Idina cesta vedla na Madagaskar, odkud byla deportována kvůli zapletení se do spiknutí proti místnímu vládci. Po návratu zemřela na následky malárie v roce 1858. Jeden z jejích synů následně vydal další cestopis, který se Madagaskarem zabýval.

Zdroje informací:
Wikipedia.org: Ida Pfeiffer
Ciekawostkihistoryczne.pl: Niezwykła Ida Pfeiffer