Už dnes večer rozezní pražskou O2 arenu vzpomínkový koncert Karel Gott ...jeho písně žijí dál! u příležitosti pěti let od jeho odchodu a nedožitých 85. narozenin. V knize Má cesta za štěstím popisuje zpěvák první okamžiky, kdy vystoupil před publikem, a vzpomíná na písně, které mu změnily život. Kdy se mu zalíbilo na jevišti a zachutnal mu pocit opojné slávy?
Zpěvák Karel Gott nás opustil před pěti lety, ale ještě před svým skonem stihl sepsat obsáhlou publikaci Má cesta za štěstím, kde mimo jiné vzpomíná na okamžik, kdy mu učaroval zpěv a radost publika.
Všechno začalo, když si koupil kytaru. "S heslem „Nezavadíš-li o pěknou holku, kup si kytaru“ jsem se na ni začal sám doprovázet. Žádné zpěvníky nebyly, všechno jsem se musel naučit jenom poslechem od kamarádů. Trénoval jsem akordy, a dokonce jsem se je naučil v písničkách transportovat do jiných tónin. Na rozdíl od ostatních jsem totiž zpíval vysoko," vzpomíná ve své knize.
Doporučené video: Bývalá mluvčí Karla Gotta Aneta Stolzová v talkshow Na kafeečko
Karel Gott s kytarou vystoupil z davu
Mistr vysvětluje, že právě díky kytaře získal potřebné sebevědomí. "Opět se u mě projevila snaha zaujmout, pobavit a také jsem chtěl, aby mě ostatní přijali mezi sebe. Kluk s kytarou hned vypadá jinak, je to takový Don Carlos. Žádný jelimánek z řady," popisuje své pocity, když hrál na kytaru. "Pro ostatní kamarády a kamarádky jsem byla najednou zajímavější, už jsem nebyl jenom další z davu."
Bavil fabriku imitováním Louise Armstronga
Díky kytaře hlavně Karel Gott objevil svůj hlas a nebál se zpívat na místech, kde byste to nečekali - třeba ve fabrice. "I o přestávkách v ČKD, při svačinové pauze, tedy když jsem zrovna nespal, překonal jsem strach z výšek a vyšplhal kamkoli, zpravidla na traverzu, hlavně aby mě ostatní dobře viděli. A spustil jsem," vzpomíná na dobu, kdy zpíval zadarmo, čistě z potěšení z pozornosti publika. "Začal jsem třeba imitovat Louise Armstronga a Ellu Fitzgerald. Bylo to moje super číslo, kterým jsem s úspěchem bavil kamarády. Zabíralo stejně ve fabrice jako mezi trampy," radoval se Gott. "Díky mým exhibicím mě kluci přesvědčili, abych to zkusil i na velkém trampském setkání. Dal jsem tedy na ně…"
První veřejné vystoupení mezi trampy
Vystoupit před lidmi se tedy Karel Gott rozhodl v přírodě, mezi trampy. "S naladěnou kytarou přes rameno, čutorou v ruce a hlavou plnou zneklidňujících představ o svém prvním veřejném vystoupení jsem natěšeně kráčel s Robertem a ostatními kamarády lesem až na paseku, kde už plápolala vatra a v kotlících bublal buřtguláš," popisuje Mistr atmosféru na místě. Trampů se tam podle jeho odhadu sešlo na osm stovek. "Za soumraku se všichni sesedli kolem ohně a každý, kdo chtěl něco předvést, sáhl po kytaře nebo foukací harmonice," vypráví Karel, který se nechal unášet plápolajícím ohněm.
Když na něj přišla řada, postavil se doprostřed kruhu kolem ohně a zpíval. Vybral si country píseň Hned zítra ráno od tenkrát populárních Settlerů, kterou z velké části zajódloval. Jak se dalo čekat, sklidil mohutný potlesk. „Umííí!“ Po vystoupení mě obklopili kamarádi: „Hele, ty seš dobrej, vole! Proč nejdeš do soutěže Hledáme nové talenty? Rozhlas to vysílá živě, budeš hned známý.“ Ty tři věty jsem přemílal v hlavě ještě dlouho po návratu domů…"
Zásadní večer ve Slovanském domě
V pražském Slovanském domě se v té době konaly Volné tribuny, které o přestávkách tanečních čajů pořádal kapelník Zdeněk Barták. "Jeden večer, celý uřícený a rozjetý po tanci, jsem se chtěl před děvčaty předvést, a tak jsem se u kapelníka Bartáka přihlásil. Odvážně jsem nabídl, že bych rád na „volné tribuně“ zazpíval dvě písně: slavný francouzský šanson Parlez-moi d’amour a píseň Basin Street Blues, což byl duet Louise Armstronga s Ellou Fitzgerald," uvozuje Karel Gott dvě písně, které mu ten večer změnily život.
"Karel Matějíček" měl u posluchačů úspěch
Jediný problém viděl Karel v tom, že soutěž vysílal živě rozhlas. "Bál jsem se reakce rodičů, kteří mou budoucnost stále spatřovali ve stabilním řemesle. Co kdyby se jim to doneslo? Proto jsem zvolil jakousi únikovou variantu a změnil si pro jistotu jméno na „Karel Matějíček“.
Na pódiu během zpěvu střídal hlavový tón Elly s chraplákem Louise, takže se diváci nestačili divit, a někteří se dokonce rozhlíželi, odkud zpívá ten druhý. Zpěv také obohatil o grimasy a pohyby, jako kdyby byl černošský zpěvák z New Orleans. "Publikum bylo nadšené a já poprvé ve svém životě vyhrál. Poprvé jsem ochutnal pocit úspěchu na pódiu, poprvé jsem získal fandy a příznivce. To mi trošku zvýšilo sebevědomí a dodalo odvahu v pěveckých soutěžích pokračovat. Instinktivně jsem tenkrát cítil, že jsem se ocitl na cestě za štěstím."
Rodiče Gottův výstup velmi zarmoutil
Pokus utajit své vystoupení užitím pseudonymu ovšem Karlu Gottovi nevyšel. "Všechno prasklo, rodiče se o mé veřejné, rozhlasem vysílané produkci ve Slovanském domě záhadně dozvěděli – a vůbec z ní nebyli nadšení," přiznává po letech. "Otec mi řekl, bůhví už po kolikáté, že je mu jasné, do jak nejisté budoucnosti se řítím, matka sice mlčela, ale bylo zřejmé, že Matějíček je i na ni trochu moc."
Na unikátní archivní fotografie Karla Gotta v jeho pěveckých začátcích se můžete podívat v naší fotogalerii.