Životní partnery si vybíráme sami, i když s tím rodiče často nesouhlasí. Jsou ale i takoví rodiče, kteří si myslí své a do života svých dětí nezasahují, i když ví, že si jejich potomci nevybrali zrovna šťastně. Pak ale své dítě přistihnou při nevěře. Jak reagovat? Radí psycholog Tomáš Morávek.
Dcera Hanka (30) se vdávala mladá. Se svým manželem Tomášem (34) otěhotněla při studiu na vysoké škole, které nedokončila. S manželem jsme věděli, že si nevybrala dobře, ale nechtěli jsme ji do toho mluvit, protože je to její život. Nikdy jsme do ničeho nezasahovali, i když jsme věděli, že šťastná nebude.
Moje dcera je nevěrná
Jednoho dne jsem šla na procházku s naším psem a v jedné nedaleké kavárně jsem ji zahlédla s neznámým, ale velmi pohledným mužem. Smáli se, objímali a líbali. Nejhorší na tom bylo to, že mě to ani nepřekvapilo. Její manžel Tomáš se do práce moc nehrnul, často střídal zaměstnání a o domácnost a jejich dceru Viktorku neprojevoval velký zájem. Jediné, co ho zajímalo, bylo pivo s kamarády.
Mám ji krýt?
Občas si k nám Hanka chodila postěžovat, jaký Tomáš je. Nikdy jsem jí však neřekla: ,,Já to tušila.“ V hloubi duše jsem však věděla, že tohle manželství nemá budoucnost. Na jedné rodinné oslavě jsem zpozorovala, jak se k ní Tomáš chová, a že ji má asi doopravdy rád. A tak mi začalo vrtat hlavou, zda mám podporovat její mimomanželský vztah. Hance jsem neřekla, že to vím. Moc bych si přála, aby byla šťastná, ale vždycky jsme jí s manželem vštěpovali, že manželství a výchova dětí je základ.
NÁZOR ODBORNÍKA: Co radí psycholog Tomáš Morávek?
Příběh Andrey a její dcery Hanky je opravdu ze života. Čtenáře a čtenářky na něm může zaujmout hned několik věcí najednou. Je nevěra pochopitelná či dokonce správná, ačkoliv je někdo ve vztahu nespokojený? Nedá se to řešit i jinak? Má Andrea držet při své dceři, ale tím se stát spoluzodpovědnou za celou situaci? Chce a může mlčet? Na druhou stranu, každý z nás má právo na spokojený život a ten by jí přeci měla její matka přát nejvíc. Z pohledu psychologa bych doporučil Andree, aby celou situaci klidně a citlivě s Hankou probrala. I s tím, že ji někde viděla s jiným mužem. V blízkých vztazích si přeci můžeme říkat všechno. Jde jen o to jak. Určitě by neměla útočit a moralizovat. To Hanka skutečně nepotřebuje. Ale nejspíš uvítá, když ji její máma pochopí a bude společně s ní hledat cestu, jak si v celém kolotoči pomoci. Obecně se totiž nedá určit, co je v tuto chvíli dobře. Odejít či zůstat. Velikou roli hraje to, jak je manželství pevné a zda má Hanka chuť ho zachraňovat. A za druhé je důležité si uvědomit, že má-li Hanka milence, je pod vlivem silných emocí. A ty nemusí být dobrým průvodcem našich rozhodnutí. V případě Hanky rozhodnutí, která se dají jen těžko vzít zpět.