Gabriela (32): Mám skvělého partnera, přesto miluji jiného. Jak to vidí odborník?

Jmenuji se Gabriela a je mi 32 let. Když mi bylo 27, chodila jsem s Jirkou, se kterým se známe od střední. Chodili jsme spolu pět let, byli jsme zamilovaní a všechno klapalo. Bohužel, jen do té doby, než začal flirtovat s jinými ženami. Na mou otázku: ,,Proč to dělá?“ mi odpověděl, že se nechce ještě příliš vázat a náš vztah prý ,,moc nabírá na obrátkách“.

Mohlo by Vás zajímat:

Sára (31): Přítel mě uhodil, místo rozchodu jsem mu odpustila. Co si o tom myslí odborník?

Nový vztah

Po několika jeho excesech jsem se rozhodla dále v našem vztahu nepokračovat a s Jirkou jsem se rozešla. Po roce jsem si našla přítele Adama, který byl zcela jiný než Jirka. Byl vyspělý a věděl, co chce. Náš vztah je krásný, ale přesto zvláštní. Intimní život je v pořádku, ale já stále trochu postrádám to jisté chemično.

Vrať se!

Před několika týdny se mi ozval můj bývalý přítel Jirka s tím, že mu moc chybím, že udělal velikou chybu, a že by se chtěl ke mně vrátit. Smsky i emaily mi od něj chodí dodnes. Já zatím nereagovala. Přiznávám, že mi v hlavě udělal pěkný zmatek. Něco k němu stále cítím, ale strach z opětovného zklamání vítězí.

Mohlo by Vás zajímat:

Dita (39): Manžel mě podvedl s nejlepší kamarádkou. Co poradí psycholog?

Jak se rozhodnout?

Postupem času si uvědomuji, že ten, kterého miluji je můj bývalý. Ale… pořád je tady Adam. Adam, se kterým je mi hezky, je na něj spolehnutí, a vím, co od něj můžu čekat. Na Jirku myslím každý den. Ale, co kdybych ho zase omrzela? Zároveň bych nerada jakkoliv ublížila Adamovi a pořád tajně doufám, že se do něj zamiluji.

NÁZOR ODBORNÍKA: Jak tuto situaci hodnotí psycholog Petr Hroch?

Z pohledu neurofyziologie člověk dospívá tak okolo 23 let. Do té doby je čas na romantiku, na to zamilovávání a tak. Mám za to, že ve 32 letech by už člověk měl být dostatečně zralá, dospělá a emočně stabilizovaná osobnost. A měl by vědět, co chce. Od sebe. Od života.

Adam se zdá být dospělý, stabilizovaný chlap. Jirka naopak ten nevyzrálý, věčný adolescent. Život s Adamem vyžaduje ochotu být dospělá. Nezakotvený vztah s Jirkou, podložený pouhou zamilovaností, což je spíš chemická závislost, by znamenal pokračování v nedospělém životě. Gabriela by se měla rozhodnout. Ne pro to, s kým chce být, ale pro to, kým chce být. Jestli chce být ona sama dospělou ženou, nebo ustrnout ve falešné nedospělosti.

Neměla by to svádět na ty chlapy. Je to v ní, je to její problém, její volba.