Život s chorobným žárlivcem rozhodně není žádný med. Neustále se musíte obhajovat a vysvětlovat mu, kde a s kým jste byla. Mít pro svá tvrzení patřičné důkazy a především s takovýmto člověkem svatou trpělivost. Pokud vám tedy život s přehnaně žárlivým partnerem za to stojí.
Každé ženě zalichotí, když na ni její přítel či manžel zažárlí. Je to důkaz jeho lásky a náklonnosti k ní. Ale čeho je moc, toho je příliš. Jestli to váš manžel se žárlením opravdu přehání, je dobré se nad tím zamyslet a rozhodně to nenechat být.
Co lze ještě snášet a co už je neúnosné?
To si musí každá žena nastavit sama, protože hranice, kam až svým mužům dovolí v žárlení zajít, jsou různé. Některá od chorobného žárlivce dokáže odejít během pár dnů, jiná zase s partnerem vydrží žít klidně i několik let. Izolovaná, bez práv a bez přátel.
Kdy tedy říct svému žárlivci adié? Rozhodně v případě, když začne být jeho žárlení za zákonem. Začne vám až příliš zasahovat do osobního života a prostoru.
Nezmění se
Jestli vám váš partner předvádí žárlivé scény a narušuje vaši osobní svobodu a vy s ním zůstáváte, protože věříte, že se změní, máme pro vás špatnou zprávu. Nezmění. Nezmění se ani on sám a nezměníte ho ani vy. Jestli ale chcete s takto postiženým člověkem i tak zůstat, vezměte ho raději k psychologovi. Sama totiž jeho žárlení ukočírovat nezvládnete. Uvědomte si jednu důležitou věc. S chorobně žárlivým člověkem se nedá mluvit. Má vždy svou pravdu a sám nedokáže vidět, proč nemá žárlit. V jeho očích vás může dostat nebo sbalit kdokoliv a kdekoliv.
Přiměřená žárlivost je zdravá
Je zcela normální, když na sebe dva žárlí. Může za to láska, která umí být lehce majetnická. Žárlení je také důkaz toho, že se navzájem milujete a máte jeden o druhého starost. Patří to k běžnému vztahu.
Přehnaná žárlivost
Je vlastně skoro jako nemoc. Rozhodně to normální není. Žárlení bez příčiny je psychická porucha a člověk, který nezvládá svou žárlivost držet na uzdě a ve všech vidí svého soka, by se měl jít léčit. Nejhorší jsou bludní žárlivci. Jsou to lidé, kteří své partnery a partnerky osočují z nevěry například s jejich šéfy nebo s lidmi, se kterými si prohodí pár slov. Jsou skálopevně o jejich nevěře přesvědčeni, i když pro to nemají žádné důkazy.