Pygmej Ota Benga: V Americe zažil jenom ponižování a výsměch, ukazovali ho jako opici v zoo

Ota si chtěl ze všech sil zachovat alespoň špetku důstojnosti, přestože byl vystaven neskutečně ponižujícímu zacházení. Jeho příběh začíná v Kongu, které bylo kdysi známé jako Svobodný stát Kongo.

Mohlo by Vás zajímat:

Příběh malého Theodora Michaela: Aby přežil, musel být zavřený v lidské zoo. Takhle to v nich chodilo

Belgické Kongo očima domorodce Oty Bengy

Nyní Demokratická republika Kongo bývala ještě v předminulém století jen velkým prázdným místem na mapě. Hustý deštný prales a nesplavná řeka činily průzkum v této oblasti téměř nemožným, a to až do konce devatenáctého století, kdy se belgický král Leopold II. rozhodl, že z něho udělá svoji kolonii a vytěží zde bohaté zásoby kaučuku.

A tak do Konga poslal několik expedic, aby tam zmapovaly terén. I když se jeho nová kolonie jmenovala Svobodný stát Kongo, jenž byl velký jako Aljaška a Texas dohromady, nebylo v něm nic zadarmo. Byl to vladařův osobní majetek. Pod správou jeho dozorců se v zemi nastolila tyranie plná bičování, amputací, nucených prací a masového vraždění. Situace tam byla natolik strašná, že si na tamní podmínky stěžovaly i ostatní koloniální mocnosti. V roce 1903 zahájila oficiální vyšetřování Británie, které vedlo k několika reformám. Pořád to ale nemění nic na tom, že belgický král Leopold měl na rukou krev až deseti milionů Konžanů.

A právě do této bídy a mizérie se narodil Ota Benga.

Mohlo by Vás zajímat:

Krutovládce Leopold II. Belgický: Zůstaly po něm hromady useknutých rukou a patnáct milionů mrtvých

Život před belgickými kolonizátory

Benga se narodil v lese Ituri, na severovýchodě kolonie. Jeho rodiči byli Pygmejové Mbuti. Žili ve skupinkách po patnácti až dvaceti lidech a pendlovali mezi vesnicemi a tábory, dle aktuálního ročního období a možností lovu. Benga se oženil poměrně brzy a zplodil dvě děti. Netoužil tak po ničem jiném, než žít spokojený rodinný život a být vůdcem vlastní skupiny.

To se mu ale nesplnilo. Na konci devadesátých let devatenáctého století mu Belgičané vyvraždili celou rodinu. Když se tak vrátil z lovu, čekal na něho pořádný šok. Krátce poté ho objevili muži, kteří se živili obchody s otroky. Vsadili ho do želez a donutili pracovat na poli v jedné vesnici. A právě tam ho objevil americký průzkumník Samuel Verner.

Jeho úkolem bylo najít v Kongu "trpaslíky", kteří by se na výstavách prezentovali jako chybějící článek v evoluci. Když se na Bengu podíval, věděl, že má vyhráno. Štíhlý, velmi tmavý, malého vzrůstu a zuby vypilovanými do špiček. To byla trefa do černého. Zaplatil za něho libru soli a kus látky.

Mohlo by Vás zajímat:

Cudjo Lewis: Příběh posledního amerického otroka, který se dožil neuvěřitelných 95 let

Tragický konec Oty Bengy

Verner okamžitě Bengu převezl do St. Louis, kde ho představil na světové výstavě v roce 1904. Záhy mu došlo, že lidé chtějí vidět "skutečné" africké divochy. A tak začal spolu s ostatními zajatými muži pro potěchu publika dokonce napodobovat domorodé indiány. Po několika dnech musela být na výstavu přizvána národní garda, aby zajistila klid a pořádek. Každý chtěl spatřit jeho špičaté zuby.

Po veletrhu se na čas vrátil domů, kde se oženil se ženou kmene, u něhož se usadil. Ta bohužel zemřela po hadím uštknutí. V roce 1906 se tak znovu vrátil do Ameriky. Tentokrát skončil jako živá rekvizita v muzeu. Ředitel tohoto ústavu ale odmítl oběma vyplatit odměnu, a tak se raději s Vernerem odebrali do zoo Bronx.

Benga se mohl pohybovat po celém areálu, houpací síť měl ale v oddělení primátů. Afroameričané byli touto exhibicí zděšeni a požadovali její okamžité ukončení. Benga tak nakonec skončil v domě Jamese Gordona, který za něho také loboval. Tam se ale Otovi nelíbilo, a tak se přestěhoval do Virginie ke Gordonovým přátelům. James ale stále řídil jeho život. Nechal mu zakrýt zuby a poslal ho do školy pro černochy. Po studiu začal pracovat v tabákové továrně.

V roce 1914 se rozhodl vrátit do rodné Afriky. Král Leopold byl mrtvý, takže se situace v zemi docela uklidnila. Jenomže zrovna vypukla první světová válka, což významně omezilo lodní dopravu. Když nebohému Otovi došlo, že se v dohledné době nevrátí domů, neunesl to a střelil se do srdce.

Mohlo by Vás zajímat:

Narodil se jako otrok, zemřel jako vážený politik: Příběh Roberta Smallse, který ukradl parník, aby našel svobodu