
Radana se rozhodla pro plastickou operaci, při které ji zmenšili prsa. Kromě toho, že je spokojenější se svým vzhledem a lépe se jí sportuje, je tu další věc. Líbí se docela jiným mužům než dříve. Jakoby se předtím zajímali hlavně o její vnady.
Moje velká prsa mě trápila celý život a rozhodnutí nechat si je zmenšit, bylo to nejlepší. Sice to stálo majlant a nebylo to bezbolestné, ale konečně si připadám se svými „dvojkami“ elegantní a ne tak vulgární. Najednou mě oslovují i zajímavější muži než dříve.
Za prsa jsem se v pubertě styděla
Prsa mi narostla poměrně brzy, měla jsem je velká a to jako první ve třídě na základní škole. Samozřejmě se to neobešlo bez poznámek spolužáků, což mě tehdy trápilo. Hodiny tělocviku se spojenými třídami byly za trest a mám z nich trauma snad ještě dodnes. Některé spolužačky se na mě dívaly skrz prsty a záviděly mi. Já se hrbila, aby velká ňadra nebyla nápadná.
Zkrátka to nebyl ideální start pro můj vztah k vlastnímu tělu. Později jsem naopak svoje vnady začala využívat k tomu, abych upoutala pozornost nebo získala výhody. V dospívání jsem chodila oblečená zbytečně vyzývavě, ale tím si projde asi mnoho dívek. Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, jaké partnery si hledám. Nebo jakým mužům se vlastně líbím.
Moje prsa totiž poutají pozornost jako první, takže je zřejmé, že hodně mých partnerů mělo moje prsa rádo. Jenže já se jich rozhodla zbavit. Věkem se mi stále zvětšovala, jak jsem občas přibrala nebo shodila, měnila tvar a nevypadalo to dobře. Prsa mi překážela při sportu i normálním pohybu. V žádném oblečení jsem si nepřipadala elegantní ani decentní. Rozhodla jsem se jít pod nůž.
Rozhodla jsem se jít proti proudu
V době, kdy si mnoho žen nechává prsa upravit tak, aby byla větší, jsem za exota. Rozhodla jsem se ze svých pětek nechat udělat dvojky. Okolí mi to rozmlouvalo, tedy aspoň ti, kterým jsem se svěřila. Jenže já vidím, jaké giganty tahá chudinka máma a babička a nechci jít v jejich šlépějích.
Můj poslední partner se se mnou kvůli nápadu na zmenšení poprsí rozešel a tím spíš jsem se těšila na změnu. Na operaci jsem si musela vzít pracně našetřené peníze, protože šlo o nemalou částku. Paradoxně mnohem vyšší než za klasické silikony. Úprava prsou není jednoduchá, chce to nejlepšího specialistu. Jde o takzvanou modelaci, po které zbude dost jizev.
Nevadilo mi to, nemohla jsem se dočkat menšího hrudníku. Nebála jsem se zákroku, brala jsem to jako životní milník. Po operaci mi nebylo do skoku, bolest byla veliká, ale dala se snést. Radost a zvědavost převládala a měla jsem dost utišujících léků. Když jsem sundala obvazy, cítila jsem se jako nový člověk. Upřímně nechápu, proč si holky pod kůži cpou nějaké vycpávky. Zbavit se zátěže je tak osvobozující!
Zajímají se o mě jiní muži
Z odvedené práce jsem nadšená, nějaká ta jizvička mi nevadí a dají se časem regulovat díky laseru. Nemohu se na sebe vynadívat i v obyčejném bílém tričku a těším se konečně ze sportu. Rodina uznala, že mi to sluší víc. „Nevypadáš tak vulgárně,“ řekla mi na to moje upřímná kamarádka. A já zjistila ještě jednu zajímavou věc. Na rande mě zvou docela jiní kluci než dříve.
Nechci škatulkovat, ale předtím mě „balili“ muži prostší anebo takoví, kteří se zajímali hlavně o postel. Nemohu uvěřit tomu, jací kluci se o mě zajímají teď. Jakoby se předtím těch velkých balónů báli? Randím s chytrýma vtipnýma a upřímnýma klukama. Potkala jsem jednoho muže, který mi velmi imponuje a jsem si jistá, že s původní výbavou by o mě ani nezavadil. Nevím čím to přesně je, ale jsem spokojená.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.