Facebook
Instagram
Život v luxusu je jistě příjemný, ale člověk by neměl žít na dluh. Něco takového se stalo Radimově partnerce. Tak moc chtěla žít v luxusu, až nakupila obří dluhy.
Když jsem poprvé potkal Terezu, uchvátila mě její elegance a sebevědomí. Často mluvila o svých snech a já byl ochotný udělat cokoliv, aby se jí splnily. Tehdy mi ještě nedocházelo, jak moc jí záleželo na dojmu, který dělá na ostatní, a jak ráda vynikala. Postupem času se náš vztah stal přehlídkou luxusních večeří, exotických dovolených a značkového oblečení. Tvrdě jsem pracoval, abych jí zajistil vše, co chtěla, ale když jsem našel hromadu nezaplacených účtů a smluv o půjčkách, uvědomil jsem si, že naše „štěstí“ je jenom iluze.
Partnerka utrácela ohromující částky
Vždycky jsem si myslel, že jsme finančně zodpovědní. Měl jsem úspory, investice a neutrácel zbytečně. Dlouho jsem věřil, že se s Terezou na peníze díváme stejně. Jednoho dne jsem však při kontrole bankovního výpisu narazil na podivné transakce: nákupy v luxusních buticích, večeře, které stály tolik co náš měsíční účet za elektřinu. Byl jsem ohromený těmi čísly. Potom jsem v zásuvce objevil výpisy z účtů ke kreditním kartám. Ty částky daleko přesahovaly náš měsíční příjem.
Když Tereza přišla domů, snažil jsem se zůstat klidný, ale moc mi to nešlo. „Co to má znamenat? Ty nákupy, restaurace? Odkud jsou všechny ty účty?“
Mávla rukou a odpověděla přímo ležérně: „Každý si občas potřebuje něco dopřát. A my přece zvládáme, ne?“
„Něco si dopřát? To jsou desetitisíce korun! Nemůžeme si to dovolit...“
„Proč se tím trápit? Jsou to jen peníze, a ty přece vyděláváš dobře,“ usmála se na mě, jako by to byla malichernost.
Ten večer jsem se jí snažil vysvětlit, co se mi na tom nelíbí, ale ona to vůbec nebrala vážně. Začínal jsem mít pocit, že žijeme v úplně jiných světech. Já myslel na naši budoucnost, zatímco ona se chtěla jen předvádět. A to, co bude zítra, není důležité...
Slíbila, že se změní
Připadal jsem si jako hlídač, který musí chránit peníze před... svou partnerkou. „Takhle to dál nejde," řekl jsem jí jednoho večera. "Musíš přestat utrácet za všechny ty hlouposti. Nechci žít s dluhy...“
V očích se jí objevil strach, jako by konečně pochopila, jak vážná je ta situace. „Pokusím se změnit,“ řekla tiše a přitulila se ke mně. Cítil jsem úlevu a naději, že náš vztah tuto zkoušku překoná.
Pár týdnů se vyhýbala drahým nákupům a dokonce začala prodávat některé své luxusní kabelky a šperky. Zdálo se, že to myslí vážně. Ale pak mě něco začalo znepokojovat. Občas si šla zatelefonovat do jiné místnosti a jednou jsem ji přistihl, jak kontroluje nějaký účet. Když mě spatřila, znervózněla, jako by chtěla něco skrýt. Tehdy jsem bláhově věřil, že to nic neznamená, že se opravdu snaží dodržet svůj slib...
Celou dobu mě podváděla
Tereza se svého životního stylu nedokázala vzdát. Začala nakupovat „diskrétněji“, ale postupem času se výdaje opět zvyšovaly a jednoho dne jsem zjistil, že má kreditní kartu, o které mi nikdy neřekla. A vzadu ve skříni má věci zaplacené penězi, které jsme nikdy neměli. Když jsem si s ní o tom promluvil, nic nezapírala. Podívala se na mě směsí strachu a rezignace.
„Slíbila jsi, že se změníš,“ snažil jsem se ovládnout hněv, ale moc mi to nešlo.
„Já jen... nemyslela jsem, že to bude tak velká částka. Byly to maličkosti. Nic velkého.“
„Maličkosti? Opravdu si myslíš, že si toho nevšimnu? Dal jsem ti šanci, ale ty jsi vždycky zvolila luxus místo nás...“
„Omlouvám se. Myslela jsem, že to zvládnu. Nechtěla jsem, abys mi přestal věřit...“
Nevěděl jsem, co jí na to mám říct. Možná bych ji opět věřil, ale ona se nezměnila ani po tomto rozhovoru. Když jsem o týden později na našem účtu viděl, že utrácí dál, moje rozhodnutí bylo jasné. Řekl jsem jí, že je mezi námi konec.
„Dokážu se změnit. Jen... dej mi ještě trochu času...“ žádala mě vyděšeně.
„Čas? Už jsem ti ho dal dost. Ale ty ses vrátila k nakupování. Už to nemůžu dál snášet. Odcházím od tebe...“ dodal jsem. Sbalil jsem si věci a odstěhoval se. Terezu jsem nechal samotnou ve světě luxusu, který se snažila vytvořit na dluh. Teď měla všechno, co považovala za tak důležité - oblečení, šperky, elegantní nábytek - ale neměla nikoho, s kým by to mohla sdílet. A už vůbec nevím, jak to všechno chce splatit. Její dluhy jsou totiž opravdu obří...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Bára Basiková o komplikovaném vztahu s matkou: Odpustila jsem jí až u rakve
Bára Basiková o komplikovaném vztahu s matkou: Odpustila jsem jí až u rakve
Související články
