Radim (61): Celý život mám problém s duševním zdravím. Až hypnoterapie mi odhalila šokující příčinu

Už od dob dospívání jsem trpěl psychickými problémy a věděl jsem, že se mnou není něco v pořádku, ale v 90. letech se o duševních poruchách nemluvilo, týkaly se jen diagnostikovaných bláznů zavřených v ústavech, a pokud měl člověk depresi, byla to prostě jen špatná nálada, která musela jednoho dne přejít.

Mohlo by Vás zajímat:

Standa (40): Své deprese jsem chtěl utajit před okolím. To by ale manželka nesměla žvanit po vesnici

S narozením dvojčat jsem se ocitl pod tlakem

​Ta moje špatná nálada se mě držela pěkných pár let, do mých třiceti, kdy jsem se oženil a vypadalo to, že moje problémy opravdu odešly s věkem. Byl jsem šťastný, s manželkou jsme cestovali a žili jsme život, o kterém si našim rodičům ani nezdálo a na stavy, které jsem zažíval v dospívání, jsem si ani nevzpomněl.

Pak ale manželka otěhotněla, čekali jsme dvojčata a na mě se začal valit stres. Potřebovali jsme větší byt, větší auto, víc peněz na výbavu, než jsme původně předpokládali, manželka navíc několikrát za těhotenství skončila v nemocnici a na mě toho začínalo být moc.

Mohlo by Vás zajímat:

René (33): Nelíbí se mi, jak manželka řeší stres. Bojím se, že to skončí špatně

Dvakrát za jediný den jsem skončil v nemocnici

První roky jsem se držel. Neměl jsem na výběr. Musel jsem pracovat, abych uživil čtyřčlennou rodinu a neměl jsem možnost se zhroutit. To přišlo až o pár let později, když si moji rodiče poprvé vzali obě děti na prázdniny. Místo odpočinku a času na sebe, který jsme plánovali, jsme skončili v nemocnici.

Doktoři si se mnou nevěděli rady, ale dneska vím, že jsem měl záchvat paniky a vůbec jsem netušil, co s ním dělat. Nechali si mě v nemocnici přes noc, druhý den mě pustili, že jsem prý zdravý a mám odpočívat. Vydržel jsem to 16 hodin a znovu se zhroutil.

Po těchto příhodách jsem vyhledal odbornou pomoc, které tehdy moc nebylo, a když bylo, nestála za moc, ale aspoň jsem mohl dostat své stavy pod kontrolu. Docházel jsem na terapie, které mi ale nepomáhaly, snad právě naopak. Po roce jsem se rozhodl zkusit alternativní cestu, která přinesla šokující odhalení.

Mohlo by Vás zajímat:

Zdeněk (34): Nechápal jsem, proč si nedokážu najít holku. Až pokus o sebevraždu mě dovedl k odpovědi

Od sousedů jsem si jako dítě přinesl ošklivé zážitky

Jako malého mě často hlídali sousedi, když naši byli v práci nebo si vyrazili do města za zábavou. Nebylo na tom tehdy nic zvláštního, tak to fungovalo. Moc si to nepamatuju, ale máma mi později vyprávěla, že jsem po nějaké době začal pokaždé vyvádět, že k nim nechci, až mě nakonec přestali hlídat úplně. “Byl jsi nevychovaný, ale co jsme s tátou měli dělat? Přece tě nebudeme řvoucího tahat k sousedům,” vysvětlila mi matka. Proč jsem ale vyváděl, po tom se nepídila.

Když se můj stav pomocí terapie nelepšil, moje známá mi doporučila hypnoterapii. Tenkrát to byla v Čechách novinka a všichni přísahali, že to funguje až zázračně. Šel jsem tam, neměl jsem co ztratit nebo si to aspoň myslel. Během hypnózy vyšlo najevo, že jsem se jako dítě od sousedů dočkal nevlídného zacházení. Nechtěli mi dávat stejné jídlo a cukroví jako svému stejně starému synovi, který mi bral hračky a zakazoval mi si s nimi hrát.

Zdálo se mi to celé malicherné, dokud jsem nezjistil, že i taková blbost, jako ukradená hračka, může přerůst v problém, pokud dítě necítí oporu. Prý jsem si jako dítě stěžoval, ale moji rodiče nad tím mávli rukou jako nad manýry rozmazleného dítěte.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Adriana (22): Na vysokou jsem šla s přehnaným očekáváním rodičů. Nebýt jednoho kluka v parku, skončilo by to se mnou špatně