Radka našla po rozvodu novou lásku, ale štěstí jí kazí chování Milanova syna. Sedmiletý chlapec je rozmazlený, drzý a dává Radce najevo, že ji nikdy nepřijme. Ona se trápí a začíná pochybovat, zda má vztah s Milanem budoucnost.
Když jsem Milana poznala, věděla jsem, že má syna, kterého vídá určený den v týdnu a pravidelně každý čtrnáct dní o víkendu. „Je to můj malý parťák,“ říkal mi hrdě. Brala jsem to tedy jako součást “balíčku”. A protože vlastní dítě ještě nemám, těšila jsem se, že se budu takovou hodnou macechou. Jenže teď si říkám, že jsem si měla lépe rozmyslet, do čeho jdu. Milanův syn je totiž noční můra.
Jeho chování mě vytáčí
Nejvíc mě rozčiluje, jak je Dan rozmazlený a nevychovaný. Nebo možná u své maminky seká dobrotu a na tatínka to zkouší. Protože už ví, jaký je to dobrák. A Milan si vyčítá, že na něj nemá tolik času a snaží se mu tak vše vynahradit. Jasně, nemám s výchovou dětí zkušenost, ale mám dost rozumu na to, abych viděla, že tohle je přes čáru. A nikdy bych nedovolila, aby se takto moje dítě chovalo.
To, že u nás tráví celý víkend dvakrát do měsíce jsem přijala jako hotový fakt. Jen moje nadšení brzy opadlo. A upřímně, nejraději bych se na tyto dny někam vytratila. A ať si to chlapci užijí po svém. Vytáčí mě jeho neustále fňukání, vztekání se, když není po jeho. A nechápu, že mu to Milan toleruje.
Vpálil mi, že mě nikdy poslouchat nebude
„Tenhle hnus já jíst nebudu!“ zaječel na mě, když jsem mu naservírovala oběd. „Oukej, ale, nic jiného není. Budeš tak o hladu,” řekla jsem mu tvrdě. Dan je totiž v jídle pořádně vybíravý a nejraději by měl pořád jen smažená a nezdravá jídla. Čekala jsem aspoň Milanu oporu. Ale on se jen usmál a mávl rukou: „Nech ho být, Radko, je to ještě dítě. Já taky v dětství nesnášel zeleninu a teď ji v pohodě jím...“
Měla jsem na jazyku přednášku o vyvážené stravě a vitamínech, ale pak jsem si to rozmyslela. Nemělo to cenu. Když jsem ho pak viděla, jak se tváří vítězně, když mu tatínek smažil stripsy a hranolky, nechápavě jsem kroutila hlavou. A prostě si řekla, že to řešit už nebudu. Moje dítě to není.
Jenže pak jsem Dana několik hodin hlídala sama, protože si Milan potřeboval něco zařídit. Nelíbilo se mi, že od rána čučí jen na televizi a prostě mu ten přiblblý seriál vypnula. A to jsem si tedy dost dovolila. Začal na mě ječet, že jsem jen cizí ženská. Žádná jeho máma, a tak mě nebude nikdy poslouchat. No, zírala jsem jako blázen. Musím uznat, že po tomhle výstupu mě dost svrbila ruka, ale raději jsem se šla vydýchat na terasu.
Bojím se, že tohle nemá šťastnou budoucnost
Když jsem o naší hádce říkala Milanovi, jeho reakce mě dorazila: „Raduš, nemíchej se do jeho výchovy. Přestaň ho řešit a bude ti líp.“
Snažila jsem se být trpělivá, ale tohle mě dostalo. „Ale ty by ses jako táta míchat měl. To nevidíš, jak je rozmazlený a má tě už v tomhle věku na háku?“ vyjela jsem na Milana. Jenže on na mě vrhl pohled, který jasně říkal, že jsem zašla příliš daleko.
Rozhodla jsem se tedy nic neřešit a jeho návštěvy nějak přežít. Když je toho na mě moc, třeba na půl dne někam zmizím. A pořád přemýšlím, co dál. Milana miluji, chtěla bych s ním dítě, ale neumím si představit, že by to mohlo v klidu fungovat. Pokud mu syn může dělat scény a všechno mu projde, jak by to bylo s naším společným dítětem? A co by nový sourozenec udělal s Danem? Věřím, že by si pozornost vydupával o to víc. Bojím, že tuhle bitvu nevyhraju a bylo by lepší to vzdát, dokud je čas.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.