Richardova maminka byla několik měsíců v pečovatelském domě, kde ji celá rodina často navštěvovala. Zemřela pár hodin poté, co se rozloučila s posledním příbuzným.
Měl jsem časově náročnou práci. S manželkou Evou jsme dělali i přesčasy, abychom mohli dopřát našim třem dětem nejen studium na vysoké škole, ale i dovolenou u moře.
S manželkou jsme se starali o chřadnoucí babičku
Tatínek mi zemřel, když jsem byl malý. Starala se o mě maminka a já se jí snažil v dospělosti vše vrátit. Mnohdy na úkor odpočinku jsem o víkendu za maminkou zajel a pomohl jí s opravami v domě. Jak šel čas, maminka začala chřadnout a přestávala být soběstačná.
S manželkou jsme se dohodli, že se budeme střídat a mamince pomáhat. Už jsme měli vypracovaný systém, jelikož před několika lety jsme se takto starali o Evina tatínka. Ten byl dlouho vitální, a najednou během půl roku se z aktivního člověka stal ležící stařec a pak vše vzalo rychlý konec.
Babička se pořád vyptávala, kdy za ní přijede vnučka
O maminku jsme se starali několik let. Zkraje stačilo, když jsme jí zajistili nákup a uklidili dům. Postupem času byla stále více odkázaná na pomoc ostatních. Už nebyla schopná pečovat o osobní hygienu a nedokázala se ani najíst. S manželkou jsme přizpůsobili pracovní směny tak, aby s ní vždy někdo byl.
Dva roky jsme si nechtěli přiznat, že není možné chodit do práce a zároveň se starat o ležícího člověka a zajistit mu adekvátní péči. I sama maminka viděla, jak jsme unavení a požádala nás o přesun do domova důchodců. Nakonec jsme souhlasili a další dva roky maminku navštěvovali.
Maminka viditelně chřadla, ale pořád si s námi dokázala povídat o příbuzných a snažila se udržovat přehled o dění v našem rodu. Potom si postupně začala zvát na návštěvy své příbuzné a my se dozvěděli, že se s nimi loučí. Naše dcera byla na stáži v zahraničí. Maminka se stále vyptávala, kdy se za ní vnučka přijede podívat.
Po vnuččině návštěvě mohla babička konečně odejít
Chodili jsme za maminkou několikrát do týdne. Měli jsme v plánu se na ni jít podívat i další den. Jenže zazvonil telefon, zvedl jsem ho a jen poslouchal: "Dobrý den, musím vám sdělit smutnou zprávu. Vaše maminka právě zemřela. Byla tu na návštěvě nějaká slečna, a když odešla, maminka se už neprobudila."
Asi dvě hodiny po telefonátu nečekaně dorazila dcera, studující v zahraničí. Prý si udělala prodloužený víkend a chtěla nás překvapit. Řekla nám, že se odpoledne stavila za babičkou. Prý vypadala spokojeně a usmívala se.
Dcera byla posledním příbuzným, se kterým se moje maminka rozloučila a pak spokojeně zemřela. Asi ji držela při životě vůle vidět vnučku. A když se s ní konečně setkala, mohla v klidu odejít. Nevím, zda má člověk takovou vůli, aby ovlivnil délku života, ale vím, že alespoň v jednom případě to tak bylo.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.