Facebook
Instagram
Bezpečnost a nebezpečnost online, tedy jak nenaletět, a hlavně jak ochránit před predátory a dalšími nástrahami internetu nejen sebe, ale i děti. To vše probrala moderátorka Bára Hlaváčková ve svém pořadu Ženská tabu s odborníkem na kybernetickou bezpečnost a digitální technologie Pavlem Matějíčkem.
Bára Hlaváčková se v listopadu věnuje v rámci svého pořadu Ženská tabu tématu Ne-ohrožené ženy. Zatímco na úvod oslovila instruktorku moderní sebeobrany Jasmínu Houdek, která se ve 14 letech stala obětí znásilnění, ve druhém díle si o sexuálním násilí na ženách a jeho prevenci povídala s jejím manželem a šéfem Pavlem Houdkem.
Do třetice si moderátorka pozvala do studia experta na kybernetickou bezpečnost Pavla Matějíčka, s níž se věnovala zásadám pohybu ve virtuálním prostoru, on-line seznamování, sextingu, tedy posílání nahatých fotek, ale i bezpečnosti dětí na sítích, které se odborník na digitální technologie věnuje v rámci Extrakurzů. "Ty deváťačky s tím (nevyžádaným zasíláním fotek penisů – pozn. red.) paradoxně umí velmi dobře pracovat. Ony si maminky myslí: 'Chudák moje malá Anička, svět je plnej pedofilů, ona vůbec neví, co si má počít.' Ale Anička ví," překvapuje Matějíček.
Pavel Matějíček o rizicích on-line seznamování
Na úvod mě zajímá, kdybychom měli porovnat a dát na misky vah to, jaké jsou výhody a prospěch on-line prostředí a internetu versus nevýhody a nebezpečí. V jakém poměru se zhruba pohybujeme?
Těžko říct, nicméně zkusil jsem si to dát na papír a vyšlo mi, že to je zhruba 70 ku 30, kdybych to měl takhle střelit na čísla.
Sedmdesát procent je to dobrý?
Sedmdesát je to dobrý, kdy tam máte nějakou zábavu, ponaučení, osobní rozvoj, a tak dál. A zhruba 30 procent jsou rizika, která nás v tom čekají.
My se na Lifee.cz hodně věnujeme ženám. Tak já otevřu téma seznamování. Seznamování on-line a na internetu je v poslední době čím dál častější, protože spousta lidí se nemá, jak jinak seznámit. Jaká je pravděpodobnost, že žena narazí na úchyla?
Ono by se mohlo zdát, že velká, protože ty případy jsou velmi medializované. Nicméně v celém penzu seznámení je to relativně malé číslo a dá se říct, že jako běžný člověk, který nevyhledává jisté specifické druhy seznamek, ale opravdu tu klasiku, má šanci pod 10 procent, možná ještě méně.
Jaká jsou pak rizika pro různé věkové skupiny? Jsou třeba mladé ženy naivnější a zranitelnější? Nebo naopak starší ženy, které nejsou tak zběhlé v technologiích?
Každá věková skupina má něco svého. Specifické jsou děti nebo mladé dámy. Ženy ve středním věku zase mají problém, že bývají dobře finančně zajištěné, mají rozjetou kariéru a můžou na ně cílit podvodníci. Ti třeba cílí na rozvedené ženy, v čemž jim pomáhají sociální sítě, kam vy si dáte status, že jste divorced, rozvedená, a určití podvodníci se zaměřují přesně na tenhle typ žen, protože ty se chtějí často znovu seznámit.
A další rizikové skupiny?
Na starší ženy pak útočí, jak říkáme, sňatkoví podvodníci, kteří si s nimi dlouho dopisují. Nejde tam vyloženě o seznámení, ale on-line se navazuje vztah důvěry a ten člověk, typicky známý jako lékař z Afghánistánu, doktor z Iráku, válečný veterán, nigerijský princ a podobně, se po nějaké době, kdy s vámi naváže platonický vztah, s vámi dohodne, že by za vámi přiletěl, ale potřebuje půjčit na letenku nebo něco podobného. A ty dámy jim pak posílají peníze.
Jak vypadají podezřelé profily
Jak to poznat? Mě žádají o přátelství na sítích také podobní lidé, a když mi na jejich profilu přijde něco divného, jejich žádosti automaticky nepřijímám. Ale jak to spolehlivě poznat? Jaké jsou signály, jestli ti lidé jsou skuteční? Jak se zachovat?
Kdybych to shrnul, jsou náhodné fejkové profily, které to jen tak zkoušejí a ty se vás pak nesnaží okrást jenom o peníze, ale třeba i o ten účet. To znamená, že vám chtějí ukrást Facebook, Instagram. Jsou to většinou profily, které poznáte, je tam vyfocený někdo krásný, má všude srdíčka. Rovnou vám nabízí, že vám pošle hanbaté fotky a tak dál. A to je jasné na první dobrou. To podle mě prokoukne většina lidí.
A ti rafinovanější?
Pak jsou ale podvodníci, kteří se tím zaobírají vážně a ti už nedělají školácké chyby, jako že by si vzali fotku nějaké modelky a dali ji na svůj profil, protože už vědí, že spousta mladších si tu fotku dokáže dát do Google obrázků, prohledat to a tak zjistit, že patří nějaké známé modelce nebo modelovi. Takže oni si pomocí umělé inteligence generují náhodný obličej, a když ho dají na profil, tak pro vás to vypadá jako unikátní profil, který je vlastně správný. A opravdu se tam vystaví i příběh, který vypadá reálně a vy pak nemáte moc šancí vizuálně poznat, že si píšete s podvodníkem.
Takže určitě nikomu neplatit peníze a nezadávat citlivé údaje.
Tam je toho určitě o hodně víc, co nedělat, ale tohle jsou základní věci. Určitě nevěřte. Je dobré být trošku paranoidní a toho člověka si prověřit. To znamená zkusit si vzít jeho přezdívku, vygooglit si ho. Jestli je na jiných seznamkách, vlézt i na jiné seznamky, zkusit tam projet profily s podobným jménem, v různých kombinacích, vynecháte tečku, vynecháte číslo na konci, a hledat podle fotek, jestli tam ten uživatel také nemá profil, a vy pak můžete najít nějakou disproporci. To znamená, že třeba zjistíte, že se zde prezentuje úplně jinak než jinde. A to už je divné.
Bezpečnostní pravidla pro první rande
Když se pak ženě stane, že se to přelije do reality a má se s tím člověkem sejít, ale zná ho jenom z on-line prostředí, jaké jsou zásady bezpečnosti? Kam jít, kam nechodit, co nedělat, na co si dát pozor?
Já si myslím, že spousta, hlavně mladších dívek na střední škole, v tom umí velmi dobře chodit. On s tím třeba pomohl i ten film V síti. A fungují určité zásady. Když se s někým chcete poprvé potkat, dřív byla taková premisa, že se musíte potkat ve dvou, což ale není pravda. Často se dneska dělá to, že pokud si nehledáte vztah, o kterém nemá nikdo vědět, není problém potkat se někde s přáteli. To znamená, že se potkáte na nějaké hromadné akci, kam on vezme své kamarády, vy své a je to takové lepší.
A co když se chceme setkat jenom ve dvou?
Pokud se chcete potkat ve dvou, je dobré volit veřejné prostranství, kde jste pod dohledem ostatních lidí, kamer, kde vám nic nehrozí. A pak takové dobré tipy, o kterých se nemluví. Je to pro případy, kdy si dáte schůzku někde na okraji města, kam je horší dopravní spojení a mohlo by hrozit, že vám ten člověk nabídne, že vás sveze, abyste se dostala domů. V tom případě je dobré si zajistit vlastní odvoz, mít domluveného taxíka, vědět, jaké je tam spojení, vědět, jak se dostat tam, jak se dostat zpátky, abyste na něm nebyla závislá a nemusela jít k němu do auta, kde by mohlo něco hrozit. Druhá věc, je dobré dát o tom vědět nějaké kámošce nebo někomu, komu věříte, a často, co mám zkušenosti od různých kamarádek, dělají to, že mají domluvený signál typu – až s ním budeš na schůzce, když to bude špatné, pošli mi mračouna a já okamžitě vyrážím za tebou. A když mi pošleš smajlíka, tak je všechno dobré, já nebudu otravovat a vím, že jsi v pohodě. To jsou jednoduché věci, ale můžou pomoct.
Jak se bezpečně pohybovat na sítích
Na sítích jsme, i když se nechceme seznamovat. Jaké je obecně rizikové chování na sítích? Často se za něj pokládají vyzývavé fotky, ale je to opravdu takové riziko, když si dotyčná dává pozor, aby třeba nezveřejňovala adresu a fotky?
Riziko to je. Ono už když říkáte vyzývavé fotky, tak to znamená, že to k něčemu vyzývá, typicky k nějaké reakci. Některé ženy tohle dělají a očekávají, že žádná reakce nepřijde, ale ony přicházejí a ne vždycky jsou milé. Co si budeme povídat, mně se často stává, že člověk, který sdílí svoje fotky, nevyhodnotí dobře, co všechno to může znamenat.
Co všechno to může znamenat?
Máte třeba v pozadí různé věci, které si neuvědomíte, že tam jsou. Může tam být vidět věž nějakého hradu nebo něco podobného, a to jsou takové zdánlivě nevinné věci, podle nichž už ale někdo může určit vaši polohu. Dělá to třeba Google, Facebook, že analyzují, co je v pozadí, a podle toho vás pak sledují, kde se pohybujete, a když na Instagramu neoznačíte svoji polohu, lidé pomocí tady toho můžou zjistit, co je v pozadí. Dělají se paradoxně i takové fotky, že si někdo vyfotí letenky a pak se diví, že najednou někdo ví, kam letí, kdy se vrací, na jakém je sedadle. Minule někdo vyfotil obrázek, jak má krásnou kreditní kartu a hrozně se divil, že mu zmizely peníze z účtu. Někdo mu napsal, ať to vyfotí ještě z druhý strany a on to tak fakt vyfotil. Jsou to takové věci, které vám nedocvaknou. Ale zpátky k těm vyzývavým fotkám, dneska máte rozjetou umělou inteligenci a jsou umělé inteligence, jako třeba PornPen, DeepNews a podobně, které vás dokážou svléknout. To znamená, že někdo vezme vaši fotku z Instagramu, hodí ji tam, zaplatí pět dolarů, ono vás to svlékne a vymodeluje vám to prsa. A on tuhle fotku vezme a někam ji hodí, že vás má takhle.
To se pak nemusí stát jen s vyzývavou sexy fotkou, to se může stát s naprosto běžnou fotkou.
Jo. Když tam ale budete stát v kabátě a šále, tak vás to úplně nesvlékne. Čím míň oblečení na sobě máte, tím líp. Teď jsme to řešili s deváťačkami, kde holky nosí crop topy, sundávají si pasy níž, takže na nich už je toho víc nahého než oblečeného. A s tím má umělá inteligence mnohem míň práce, dokáže to líp dopočítat a vypadá to mnohem reálněji. A ono se to pak využívá k různý kyberšikaně a dalším věcem.
Pak jsou takové zdánlivě nevinné fotky. Mně se to stalo a ne jednou. Člověk leží na pláži, vyfotí si to prostředí a má tam kus nohou, jako že relaxuje. A to je tedy možná větší smršť než na fotku s výstřihem. To jsou, já tomu říkám, úchylové přes nohy. Chtěli mi kupovat boty, chtěli mi masírovat nohy, atd. Jak moc velké riziko tohle je?
Tyhle různé fetiše jsou podle mě normální a každý máme něco takového svého. Někdo to má víc divné, někdo míň.
Ale ty nohy jsou specialita.
To já vím, a dokonce si pamatuju, že u mě na základní škole někdy v osmé nebo deváté třídě říkal spolužák, hele, mně se líbí Blanka, ona má krásný kotníky. A mě to úplně vykolejilo, jak se mu můžou líbit kotníky. A tohle je třeba devítka, takže chápu, o čem mluvíte. Myslím, že většina těch lidí, co vám píšou, jsou nevinní kecálkové, navíc jsou to často anonymní profily. Ti lidi mají zdání pseudoanonymity, myslí si, že když mají nějakou přezdívku, nikdo neví, kdo jsou. A samozřejmě kdyby překročili nějakou mez a začali vás stalkovat, byli nepříjemní a už by to naplnilo skutkovou podstatu trestního činu, tak v momentě, kdy takového člověka nahlásíte na policii, policie si z té sociální sítě nechá od internetového operátora zjistit, z jaké IP adresy ten člověk přistupoval, zjistí, komu ta IP adresa patřila, tam zase zjistí, co to bylo za zařízení a komu patřilo. A k tomu člověku se dopátrají, což těm lidem často nedochází. Ale často jsou to nevinné řeči. Pokud by tam byl někdo nebezpečný, tak se spíš bude snažit takové řeči nemít a bude to dělat trošku jinak, aby to nevypadalo tak nebezpečně. Takže tohoto bych se nebál.
Pokud se děje něco, kdy už to vypadá, že to není jenom kecálek, tak se nebát jít na policii.
Určitě je v první fázi dobré dát tomu člověku vědět, že o takové komentáře nestojíte a dost možná zarazíte i další vlnu podobných vyjádření. Pokud to nepomůže, vždycky si zkuste uvědomit, že ten prostor na síti je váš space, kde si můžete dělat, co chcete, a pokud se vám nelíbí reakce těch lidí, máte právo je blokovat. V momentě, kdy je hodíte do bloku, oni už vás neuvidí. Jasně, tím přijdete o nějaké followers, ale o tyhle asi stejně nestojíte, takže je dobré tomu člověku říct, hele, tohle ne, to tady netolerujeme a pro ostatní to platí taky, a v momentě, kdy to nerespektují, tak je zablokujte a máte vystaráno.
Pavel Matějíček o úskalích sextingu
Pak je tu téma, které už jsme nakousli a souvisí to i s tím, o čem se bavíme teď. Sexting, posílání sexy fotek. Jedna věc je, když já je dostávám nevyžádaně. Co s tím? Blokovat toho člověka?
Já dělám pro Národní pedagogický institut, bavím se s dětmi, prvák, druhák, prostě osmička, devítka a ty holky paradoxně s tím umí velmi dobře pracovat. Ony si ty maminky myslí chudák moje malá Anička, svět je plnej pedofilů, ona vůbec neví, co si má počít. Ale Anička ví.
To mě zajímá, jak s tím pracuje? Jestli s tím pracuje stejně jako já.
Když tam té pomyslné čtrnáctileté Aničce přistane dikobraz, nějaká nevyžádaná fotka penisu, tak v momentě, kdy jde o tlustého padesátiletého Moraváka, nelíbí se jí to, ona ho zabanuje a on už ji v životě nenajde.
Také blokuju, tak to dělám.
Prostě ban a nazdar. Ony to mají jako na běžícím páse. Když je to hezký spolužák, tak si to uloží. Většinou se o to podělí ještě s kamarádkou. Říká se, že 52 % dívek sdílí hezké fotky, které jim přijdou, s kamarádkami, což je ale zase blbý pro vás, protože se říká, že 50 % mužů, tedy jen o 2 % míň, zase sdílí fotky sexy holek, které mu je naposílaly, takže vy máte plus minus padesátiprocentní šanci, že ten, komu jste tu fotku poslala, ji ukáže někomu dalšímu. Na to jsou tvrdé průzkumy a čísla. To jsem si nevycucal z prstu.
Takže pánové i dámy, pozor, to je dobré vědět. A tohle je druhá věc – když my posíláme nějakou sexy fotku člověku, je to třeba náš přítel, přítelkyně, zkrátka člověk, kterému důvěřujeme, a ten člověk to nechce zneužít ani to nezneužije, jak moc nebezpečné je, že to vůbec posíláme v on-line prostoru?
Já bych to nedělal. To je tak moc nebezpečné, jako jezdit bez pásu. Někdo vám řekne, že je to dobré, někdo špatné, ale když dojde na nehodu, tak je to prostě průšvih. Tady je to to samé. Vždycky je potřeba si uvědomit, že v momentě, kdy tu fotku odešlete, nad ní ztrácíte kontrolu. Někdo vám třeba řekne, že to posílá přes Snapchat, to jsou mizející zprávy, kde ta fotka za pět vteřin tomu frajerovi zmizí. No, nezmizí. Frajer si udělá screenshot. Některé ty služby vám tedy ukážou, že si někdo udělal screenshot, některé ne, ale navíc ta vaše fotka prošla přes servery Snapchatu, který ta data třeba i ze zákonných důvodů musí 10 let archivovat. Jak vy víte, že někdo ze Snapchatu tam nesedí, nějaký ajťák, který si projíždí ty fotky, co tam lidé poslali? A hlavně vy doufáte, tak nějak dost naivně, že ten člověk to nezneužije. On to třeba zneužít nemusí, ale co když se jemu někdo hekne do Facebooku, Instagramu, čehokoliv a tam ty fotky uvidí a stáhne si je? A na internetu je obrovská databáze různých fotek, které takhle unikly, jako že ten člověk to sám neudělal, ale někdo ho hacknul, stáhnul mu to z harddisku, sebral z Facebooku, někdo mu vlezl do zpráv, ten člověk zůstal přihlášený ve škole nebo u kamaráda na počítači a kamarád si ty fotky stáhnul. Toho je strašně moc. A to nemáte šanci...
Ovlivnit. Buďto vůbec neposílat...
Já bych to minimalizoval.
Odsaď, podcaď (Bára vyznačuje prostor mezi krkem a pasem – pozn. red.).
Já bych před tím varoval úplně. Je to, jako byste se vyfotila, poslala to poštou a dala to do obálky, kterou může kdokoliv roztrhnout. Já bych to nechával na fyzický kontakt. Chápu, je dobré navnadit, ale to klidně můžete hezky oblečená. Tady už existuje určité riziko. A kdybyste to řešila s policajty, tak vám řeknou, že sexting je jediný kybernetický trestný čin, kdy si za to oběť může sama, protože poslala fotografie dobrovolně. Pak vás někdo může vydírat, ale vy jste si to na začátku rozjela tím, že jste na to přistoupila, což je blbý. Takže kdybyste to chtěla dělat bezpečně, a to vás rozhodně nenavádím, tak pokud máte kérku, zamazat ji, pokud máte nějaké typické mateřské znaménko, prostě ho odmazat, nefotit hlavu, abyste minimalizovala identifikaci na různých sítích, jako je Reddit. Jsou skupiny, kde se identifikují takovéto fotky, kde jsou muži z nějakého města, třeba z Nymburka, a sdílejí tam fotky svých milenek, kamarádek, co jim ty nahatý fotky naposílaly, a říkají si, která je která. A dneska je možné lidi identifikovat jinak než podle obličeje, nad tím většina lidí nepřemýšlí.
Pavel Matějíček radí rodičům
Pak je tu téma dětí, těch se týká spousta hrozeb on-line a na ty se zaměřujete v kurzech na webu Extrakurzy.cz. Být on-line je pro děti dneska samozřejmost. Jak k tomu mají rodiče přistupovat, aby je ochránili, ale zároveň, aby je neprudili? Kde najít tu hranici?
Ideálně u nás na Extrakurzech (smích). Ale vážně, narazil jsem na to, že se rodiče sami neumí v digitálním světě pohybovat, často mu nerozumí, sami nedodržují zásady digitální hygieny a mají potíže pochopit svět svých dětí. Proč ty děti jsou on-line, proč hrají hry, proč jsou furt na TikToku. Ale vy jako rodič byste tomu správně rozumět měla, protože jak chcete dětem dělat průvodce digitálním světem, předávat jim znalosti a učit je to, když tomu nerozumíte? A tak spousta rodičů sklouzne k tomu, že řekne, ať se to naučí ve škole. Ale ve škole to dítě učí učitelka, která je třeba ještě starší než vy, která nemá internetové bankovnictví, a to je pak velmi těžké.
Tak co s tím?
Takže my se snažíme edukovat nejenom rodiče, ale i učitele, ale je to běh na dlouhou trať. Děti jsou často napřed a rodiče s nimi o tom třeba vůbec nemluví. O tom, co dělají děti on-line, proč sledují tohoto youtubera, proč neposílat nahatý fotky, co se může stát... U dětí často hrozí nejenom to, že někomu pošlou nějakou tu nudesku, tedy nahatou fotku, ale že třeba spolužák si je nahraje na kameru na GoPro při sexu. A když se rozejdou, tak on to zveřejní. Říká se tomu revenge porn, porno z pomsty. A v těch mladých letech člověk střídá partnery relativně rychle, a když je něco velká láska, tak za tři týdny už velká láska neexistuje. A rozchod většinou není o tom, že si řekneme, budeme kámoši na celý život. A ty děti tahle rizika neznají, nemá je s nimi kdo probrat a měli by to dělat rodiče, ne škola.
O čem dalším promluvil Pavel Matějíček v rozhovoru s Bárou Hlaváčkovou?
- Co vše může hrozit ženě v případě rozchodu s ajťákem
- Jak připravit děti na vstup do on-line světa
- O zásadách bezpečnosti dětí na internetu
- Kdy dítěti pořídit první mobil
- Proč se svými dětmi hraje on-line hry
- Co vše se může stát, když rodiče sdílí fotky svých dětí na internetu
Související články
