Robert přijal v noci hovor od babičky, která si chtěla z dlouhé chvíle povídat. Netušil, že ve skutečnosti už je babička krůček od smrti. Podle sestry z nemocnice, kde babička zemřela, mu už ani volat nemohla.
Moje babička nečekaně zemřela v nemocnici zanedlouho poté, co jsem s ní telefonoval. Poprosila mě, abych jí ráno přivezl nějaké jogurty. Jenže já už ji nezastihl mezi živými.
Babičku hospitalizovali se zápalem plic
Když babičku naposledy odvezli do nemocnice, nebyl jsem z toho nijak vyděšený. Babička byla hospitalizovaná poměrně často, měla tuhý kořínek a nikdy se nejednalo o nic vážného. Tentokrát měla podezření na zápal plic, což není pro starého člověka žádná legrace. Přesto jsem věřil, že se vykurýruje a pojede brzy domů, jako by snad měla žít věčně.
Celá rodina jsme ji navštívili a zdálo se, že se jí vede už druhý den léčby mnohem lépe. Vtipkovala, byla úplně při smyslech a na všechny se usmívala. S babičkou mám velmi blízký vztah. Rodiče měli jednu dobu velkou krizi, a když mi byly čtyři roky, u babičky jsem pár měsíců bydlel. Miloval jsem ji víc než vlastní mámu.
Do nemocnice jsem se snažil dostat co nejčastěji, ale pracoval jsem daleko. Jednou v noci mi babička zavolala z mobilu. Vyděšeně jsem hovor přijal s tím, že se asi něco děje. Hned mě uklidnila, že jen trpí nespavostí a doufala, že jsem ještě vzhůru. Chtěla si jen popovídat a poprosit mě, jestli bych jí ráno nedovezl jogurty.
Měl jsem z našeho hovoru divný pocit
Ráno jsem měl z toho nočního hovoru zvláštní pocit. Jako by se mi to celé zdálo. Ale je fakt, že v nemocnici nemívají nejkvalitnější potraviny. Chtěl jsem pro babičku to nejlepší, tak jsem si vzal půlden volna a jel co nejdříve za ní. Chtěl jsem ji vidět. V nemocnici jsem ji ale nenašel.
"Za chvíli budeme volat vaší mamince, abychom vám to oznámili," řekla mi opatrně sestra. Babička prý zemřela zhruba před hodinou. "To není možné, já s ní telefonoval! Byla v pohodě a chtěla jogurty...," křičel jsem na celou chodbu. Sestra se mě snažila uklidnit. Babička ale prý od večera bojovala s horečkami a byla zesláblá.
"Telefon určitě nevzala do ruky, ležel ve skříňce," tvrdila sestra. Hned jsem zkontroloval hovor v mobilu, opravdu tam nebyl. Taška s jogurty mi vypadla na zem. Nebyl jsem schopný ničeho až do příjezdu dalších příbuzných. Jsem si jistý, že mi babička zavolala krátce předtím, než zemřela.
Babička se se mnou ještě přišla rozloučit
Nemohl jsem přenést přes srdce, že jsem se s babičkou pořádně nerozloučil. Tahle skutečnost mi nedala spát a babička to asi věděla. Přišla mě totiž uklidnit.
Po lécích na spaní jsem usínal s těžkou hlavou na polštáři a pak jsem ucítil babiččinu dlaň, jak mě hladí po tváři a ve vlasech. Přesně tak to dělávala, když jsem u ní usínal jako dítě. "To nevadí, jsem tu pořád s tebou," zašeptala a já jí věřil.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.