Romana (38): Trápí mě můj mladistvý vzhled. Kvůli němu musím v baru předkládat občanku a v práci mě radši drží stranou

Známe to z médií i života. Kdo by nechtěl být věčně mladý anebo mladě aspoň působit? A tak se snažíme. Někdo tělesnou schránku udržuje zdravým životním stylem, jiný sáhne po kosmetických úpravách nebo plastických operacích. Říká se, že pro ženu je nejkrásnější kompliment, když jí někdo odhadne nižší věk. Ale co když existují výjimky, u kterých je mladistvý vzhled překážkou?

Od malička mi všichni říkali, jak jsem krásná malá holčička. Možná na tom něco pravdy bylo. Jenže když jsem ještě v patnácti vypadala na deset, legrace končila. A vytahovat v baru při každé objednávce občanku, aby všichni viděli, že mi je málem třicet, byl doopravdy zlý sen…

Mohlo by Vás zajímat:

Renáta (42): Pořídili jsme si mladičkou chůvu. Manžel ji rád vozí v noci domů a já nevím, co si o tom myslet

V dětství jsem se stala královnou krásy

Jako dítě jsem na základce vyhrála soutěž krásy, vyhlášenou pro první stupeň. Naše tehdejší ředitelka byla kreativně založená, takže se nám život ve škole snažila vždy něčím zpestřit. Třeba právě soutěží o královnu krásy, kterou jsem se stala hned v prvním ročníku.

Holky tenkrát záviděly, dokonce jedna ze spolužaček mi o přestávce na truc vyhodila všechny věci z aktovky do odpadkového koše. Vítězství mi pěkně zhořklo a ještě nějakou dobu jsem ho měla „na talíři“. Jenže už brzy se má krása proměnila nikoliv v přednost, ale ve sled nikdy nekončících nepříjemností.

Mohlo by Vás zajímat:

Tomáš (35): V mládí jsem na hřbitově udělal velkou chybu. Od té doby se tam bojím vkročit, protože duchové nezapomínají

V pubertě mi začal můj vzhled vadit

Okolo deseti let se mé spolužačky začaly postupně měnit v ženy. Já se s vizáží zasekla u té malé královny krásy. Později jsem sice trochu vyrostla, ale výška se nakonec ustálila na 159 cm, což je v mé generaci málo. „Alespoň můžeš nosit vysoké podpatky,“ chlácholila mě kamarádka.

Jenže výška nebyla jediné trápení. Do dvaceti jsem kupříkladu neměla ani prsa, takže ty klasické dívčí starosti s prvními podprsenkami mě minuly. Bylo mi patnáct, ale vypadala jsem na deset, a lepší to nebylo ani v osmnácti. Už při přijímačkách na střední si přísedící u komise dost okatě kontrolovali v papírech, zda nejsem mladší. Cítila jsem se trapně.

Mohlo by Vás zajímat:

Diana (33): Přítel mi nasliboval hory doly a už nás viděl v bytě se dvěma dětmi. Pak jednoho dne přišel šok

V baru jsem musela i ve dvaceti ukazovat občanku

Zatímco některým holkám by leckdo hádal v šestnácti i pětadvacet, já vedle nich působila dojmem mladší sestry. Výškově nejmenší, vzhledově dost dětská a prsa ani ne jedničky… Katastrofa! Doma mě sice uklidňovali, abych byla ráda, že později budu za svůj mladistvý vzhled vděčná, jenže já cítila spíše opak.

Venku se mi kdekdo snažil tykat, a když jsme s holkami zašly ve čtvrťáku do baru, musela jsem co chvíli ukazovat občanku, protože žádný číšník nevěřil, že mi je osmnáct pryč. Spolužačky si na můj vzhled sice zvykly, jenže mně šlo neustálé vysvětlování, kolik mi je, slušně na nervy.

Ve stejném duchu pokračovala i studia na vysoké, kde jsem sice došla až k doktorátu, ale prváci-bakaláři mě na chodbě stejně neopomínali zastavit s různými otázkami v domnění, že patřím k nim. Vrcholem všeho byla nově přijatá vrátná, která mě při našem prvním setkání odmítla bez ukázání občanky pustit do areálu. Myslela, že jsem dcera někoho z učitelů, a když zjistila, že mi je už hodně přes dvacet, lekla se.

Mohlo by Vás zajímat:

Iveta (34): V těžké době jsem zaměstnavateli vyšla opakovaně vstříc. Kdybych tak tušila, jak se mi odvděčí...

V práci nechtějí, abych mluvila za firmu

V zaměstnání si mě nikdo s ničí dcerou sice neplete, ale mladistvý vzhled mi komplikuje život stejně, protože leckdy působí nedůvěryhodně. Když má například dojít na veřejnou prezentaci podniku, nebývám ta, která hovoří.

Nikdo mi přitom zásluhy neupírá a já si na kolektiv stěžovat nemohu, přesto už to tak nějak je, že leckdo raději komunikuje s dospělou než s pokročilou třicítkou, z níž čiší dojem, že nedávno oslavila dvacetiny… Proto, když neustále čtu a slyším, jak se ženy rády omlazují, nemohu to pochopit. Vždyť já bych dala nevím co za to, abych vzhledově alespoň trochu zestárla!

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Lukáš (52): Moje žena vypadá v padesáti skvěle, ale za jakou cenu. Společně se nenajíme a večery tráví ve fitku

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.