Rozárie (58): Děti jsem vychovávala, jak nejlépe jsem uměla. Dcera se mnou ale nemluví a syn mi zůstal na krku

Od narození jsem pro svoji dceru dělala jen to, co jsem si myslela, že je pro ni nejlepší. Jsem přesvědčená, že děti to neví a tak jsem přistupovala i k Markétě. Chtěla jsem, aby z ní vyrostla dobrá, hodná, úslužná žena.

Mohlo by Vás zajímat:

Věra (51): Otcovo tajemství ničilo matku i mě. Nechci, aby si dcera procházela něčím podobným

Dceři jsem vštípila, že se musí starat o domácnost a muže

Odmala jsem ji vedla k tomu, co to znamená být žena. Že by měla umět vařit, postarat se o rodinu a domácnost, o muže. Mám ještě syna, a tudíž mi dávalo smysl, aby se Markéta vše naučila na bratrovi. Uklízela mu pokoj, starala se, aby měl vypráno, aby měl co k jídlu. Jedině tak se mohla naučit, jaké to je zaopatřit manžela.

Nějakou dobu Markéta dělala, co jsme po ní chtěli, a opravdu se o bratra starala. Venca zatím mohl v klidu sedět u učení nebo u počítače. Přesně, jak by to mělo v rodinách fungovat.

Mohlo by Vás zajímat:

Pavla (28): Přítel se s radostí nechával obskakovat. Pak ale přišel večer, který všechno změnil

Dcera jednoho dne utekla z domu

Když se Markéta dostala do puberty, všechno se zvrtlo. Z pořádné a vychované dívky se stala bordelářka, která se neustále dohadovala, rebelovala a nechtěla dělat práci, která jí byla přidělená. Nejenže neuklízela po sobě, ale nechtěla už uklízet ani po bratrovi a domácnost se začala rozpadat.

Neustále jsme se dohadovaly, až se Markéta odstěhovala. Prostě jsem jednoho dne přišla domů s nákupem a její pokoj byl vyprázdněný a na stole v kuchyni stál vzkaz: „Kašlu na vás. Nejsem vaše služka. Odstěhovala jsem se, nehledej mě.”

Markétě tehdy bylo šestnáct. Všechna její práce najednou padla na mě. Musela jsem se starat nejen o manžela, ale i syna. Nemělo to takhle vypadat, to byla práce pro Markétu nebo pro Vencovu přítelkyni, kterou zatím neměl. Místo toho, aby se připravoval na život, seděl u počítače a hrál hry. Musela jsem zakročit.

Mohlo by Vás zajímat:

Věra (72): Nad hlavou se mi střídají skupinky zahraničních studentů. Je hrůza v tom bydlet, a nezmůžu nic

Nezvládám se starat o syna a ještě manžela

Našla jsem Markétu. Bydlela s několika kamarády ve starém rozbitím bytě. „Ale tvoje místo je doma. Máš se starat o bratra, dokud se nevdáš a nezačneš se starat o svého manžela. Takhle jsem tě vychovala,” spustila jsem na ni. Ale Markéta odmítla. Řekla, že se domů ani za nic nevrátí. Nikdy. Zabouchla mi dveře před nosem.

Dva roky jsem s ní už nemluvila. Venca pořád žije doma a musím se o něj starat. Už mi docházejí síly. Jeho otec není nápomocný, i o něj je potřeba se postarat, protože si neumí uvařit ani čaj. Jak mám dostat Vencu z domu? Vždyť se o něj nemůžu starat do smrti. Musí si najít ženu, která by se o něj starala místo mě.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Andrea (29): Snažila jsem se žít ekologicky. Kdyby nezasáhl manžel, mohlo to skončit katastrofou