Sabina (30): Našla jsem si luxusně placenou práci v zahraničí. Snoubenci se ale bojím přiznat, čím se živím

Už jako malá jsem toužila po bohatství. Naši rodiče vydělávali jen tolik, abychom přežili od výplaty k výplatě, a každý měsíc se počítaly dny do dalšího příjmu. Největší problém nastal, když se něco porouchalo, třeba pračka nebo lednička. Tehdy se domovem šířil stres, jak to všechno utáhnout. Právě tohle mě přimělo chtít víc.

Mohlo by Vás zajímat:

Lukáš (29): Svoji přítelkyni mám rád, ale její neustálý strach řídí náš vztah. Bojím se, aby mě to jednou nemrzelo

V Čechách jsem neměla šanci na život, který jsem chtěla

Hned po maturitě jsem nastoupila do práce, abych si zajistila nezávislost. Začala jsem jako recepční v hotelu a s hosty se bavila, jako by mi hotel patřil. Milovala jsem předvádění luxusních pokojů a představování možnosti, které mohli hosté během pobytu využít. Bavilo mě být součástí jejich zážitku a brzy si toho všimlo i vedení.

Netrvalo dlouho a přišlo povýšení. Můj šéf Radim ve mně viděl potenciál a zvýšil mi plat o pět tisíc. Byla jsem na sebe hrdá, ale zároveň jsem cítila, že mám na víc. Trávila jsem v práci nespočet hodin, ale výplata mi pořád připadala nízká.

Jednoho dne jsem se Radima zeptala, jestli bych mohla vzít více práce. Jeho odpověď mě překvapila: „Proboha, kolik peněz vlastně potřebuješ?“ Chvíli jsem se zamyslela. „Hodně. Chci si žít dobře,“ mrkla jsem na něj. Radim se pousmál a pronesl větu, která mi změnila pohled na život: „Tady je nevyděláš, to musíš do zahraničí.“ Měl pravdu. Začala jsem hledat práci za hranicemi. S jazykem jsem neměla problém, na hotelu jsem se toho naučila dost.

Mohlo by Vás zajímat:

Monika (33): Přítel je velmi obézní, ale miluji ho. Bojím se, co na náš vztah řeknou rodiče

Práce v zahraničí uspokojila moje potřeby

Moje první práce nebyla nijak atraktivní, ale první výplata mě překvapila. Jako obsluha na benzínce jsem si vydělala víc než vedoucí recepce. A pak se všechno změnilo, když jsem potkala Andy.

Byla to Češka žijící v Německu, krásná a očividně dobře zaopatřená. Hned jak si přijela natankovat, se se mnou dala do řeči. „Ty jsi z Čech, viď?“ poznala to nejen podle mé nedokonalé němčiny. Potvrdila jsem a začaly jsme si povídat.

Vyprávěla mi o životě na hranicích se Švýcarskem a nabídla mi práci, kde bych si mohla vydělat opravdu velké peníze za pár hodin. A měla pravdu. O pár týdnů později jsem vydělávala balík jako společnice v luxusním klubu. Pracovala jsem jen pár hodin denně a mohla si konečně užívat vysněného luxusu. A protože jsem byla šikovná, brzy přišla ještě větší příležitost. Nabídli mi, abych klub sama vedla.

Mohlo by Vás zajímat:

Roman (32): Zamiloval jsem se do bývalé přítelkyně svého kamaráda. Bohužel s tím nejde nic dělat, neodpustil by mi to

Zamilovala jsem se a měla bych se rozhodnout

Při návštěvě rodičů jsem potkala Jirku. Zpočátku jsem to vnímala jako nevinný flirt, který se však rychle změnil ve skutečně hluboký vztah. Jirkovi jsem řekla, že pracuji jako manažerka v zahraniční restauraci, pravda ale byla jiná a tehdy jsem si s tím příliš nelámala hlavu.

Pak přišla žádost o ruku. Moc bych si přála stát se Jirkovou ženou a dát mu vytoužené dítě, ale zároveň mě trápí obavy. Jirka je férový muž, který ctí pravidla. Jako vojenský důstojník žije v přesně daném řádu, a právě proto se bojím, že by pravdu nemusel unést.

Jedno ale vím jistě. Nechci se vzdát ani Jirky ani života, který jsem si vybudovala. Vždyť člověk nikdy neví, co přinese budoucnost…

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Julie (20): Táta nikdy nekoupil mámě kytku, dokonce ani na Valentýna. Myslela jsem si, že je lakomý, ale pravda byla jinde