Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Julii vždy trochu mrzelo, že její táta dává mámě květiny, které natrhá někde na louce. Podle ní by si zasloužila hezké růže z květinářství. Jednoho dne ale pochopila, že to má důvod.
„A zase jí přinesl tu oškubanou kytici!“ pomyslela jsem si při pohledu na luční kvítí ve váze. Možná jsem byla nespravedlivá, protože kytice měla svůj půvab. Ale stejně jsem nedokázala pochopit, proč máma vždycky tak září, když otec natrhá nějaké rostliny u cesty. Podle mě si zasloužila ty nejhezčí růže přímo z květinářství. Táta by si je mohl dovolit. Jenže on si raději hrál na romantika a běhal po polích, takže mi připadalo, že se mu asi nechce za květiny utrácet…
Rodiče mají tajemství
„Hezké, viď?“ řekla máma, když si všimla, že zírám na květiny.
„Jo, jasně...“ řekla jsem nepřesvědčivě.
„Takže se ti nelíbí,“ konstatovala.
„O to nejde, jen... Připadají mi takové... obyčejné. A taky nevydrží dlouho.“
„Tak přinesu další!“ houkl táta z kuchyně.
Trochu jsem se zastyděla, protože mi nedošlo, že nás slyší. Máma se usmála. Vsadila bych se, že v ten samý okamžik se otec v kuchyni usmívá tím svým tajemným úsměvem, protože je spojovalo mlčenlivé porozumění. V takových chvílích jsem na ně malinko žárlila, protože jsem neměla přístup do jejich soukromého světa.
Ne že bych se cítila nemilovaná nebo odstrčená. Vůbec ne! Dobře jsem věděla, že mě rodiče mají moc rádi. Jenže jakási tajemná část jejich života mi zůstávala navždy skrytá.
Máma mi řekla, jak se seznámila s tátou
Tentokrát se máma rozhodla poodhalit to tajemství. „Víš, že miluju luční kvítí. A není to náhoda. Vzpomínáš, jak jsem ti jednou vyprávěla, kde jsem se poprvé setkala s tvým otcem?“ zeptala se.
„Jo, vzpomínám,“ přikývla jsem. „Jela jsi vlakem a táta pracoval jako průvodčí. A asi tě oslovil a pozval na rande.“
„Ne tak docela,“ usmála se. „Když jsem začala pracovat jako zdravotní sestra, jezdila jsem denně domů stejným vlakem. Samozřejmě jsem si všimla, že se na mě dívá mladý, pohledný průvodčí. Ale jen se koukal, neoslovil mě, nepozval mě na schůzku. Tehdy to chodilo trochu jinak, mladá dívka by se jen tak nedomluvila na rande s mužem, kterého potká ve vlaku nebo na ulici...“
Nad tím jsem se musela zamyslet. Dnešní doba je opravdu jiná, rychlejší a otevřenější. Vždyť si lidé domlouvají rande s někým, koho znají jenom přes internet.
Už chápu, proč jí táta nosí luční kvítí
„Utekly asi dva měsíce, přišlo horké a krásné léto,“ pokračovala máma. „Jednou jsem byla po dlouhé směně obzvlášť unavená. Na svého ‚oblíbeného‘ průvodčího jsem se ani neusmála. Jen jsem tupě zírala z okna a byla jsem ráda, že se blížím k domovu a k pohodlné posteli. Netoužila jsem po ničem jiném než zabořit unavenou hlavu do měkkého polštáře. Vlak se jako obvykle zastavil u návěstidla a já věděla, že tam chvilku postojí, aby pustil rychlík do Prahy. Zavřela jsem na moment vyčerpané oči a když jsem je zase otevřela, s úžasem jsem viděla, jak průvodčí trhá luční květy, které rostly u kolejí...“ usmála se a na chvilku se ponořila do vzpomínek.
Netušila jsem, že táta je takový romantik. Napjatě jsem čekala, co bylo dál.
„Když se tvůj otec objevil přede mnou s náručí plnou lučních květin, úplně mě to ohromilo. ‚To, abyste nebyla tak smutná,‘ řekl mi. Kytici jsem přijala. Tu první i všechny další, které mi celé to léto trhal na tom samém místě u návěstidla. Samozřejmě jsem po nějaké době svolila ke schůzce. A za rok jsme se vzali...“ dodala máma.
Takže to je příběh lučních květin! Najednou jsem pochopila, proč máma dává přednost obyčejným květům před těmi z květinářství. A to i na Valentýna. Do kupovaných se nejspíš nevejde tolik lásky...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Vít Olmer a Simona Chytrová jsou spolu 38 let: Sblížili se v Moskvě a syna Vítka počali při natáčení Tankového praporu
Vít Olmer a Simona Chytrová jsou spolu 38 let: Sblížili se v Moskvě a syna Vítka počali při natáčení Tankového praporu
Související články
