Vztek i rozčílení jsou běžnou součástí života. Naštvat se dovede každý, nezřídkakdy i člověk, který je zabezpečený a zdánlivě vše má. Psychologové dokonce říkají, že negativní emoce musí ven, jenže co když je někdo rozčilený permanentně a jeho „upouštění páry“ děsí okolí? Sabina ví kvůli tchyni s cholerickou povahou své.
Davida, současného manžela, jsem si brala z lásky. Už jako kluk byl pohledný, chytrý, celkem dobře zaopatřený, vzdělaný a hlavně zamilovaný. Znali jsme se od školy, a když to mezi námi začalo být vážné, měla jsem pocit, že o něm vím všechno. Jenže ne.
Zjistila jsem, že tchyně je starý cholerik
Překvapením byla jeho máma Zdeňka, lépe řečeno její pravá tvář. Předtím jsem ji sice vídala tu na nákupech a tu u kadeřníka, ale nikdy mi nepřišla jiná. Vlastně naopak. Na veřejnosti se usmívala, tvářila se příjemně. Ale to jen do chvíle, než přišel nějaký záhadný signál a ona vybuchla. Rozčílit ji totiž dovedla i banalita, nad kterou by kdokoliv jiný mávl rukou.
Než jsem ale zjistila, jaká ve skutečnosti je, přišly zásnuby a ze Zdeňky byla rázem tchyně. S taji její povahy jsem se seznamovala postupně. Například když jsme ji jednou měli navštívit a už za dveřmi bytu slyšeli nadávky a mlácení čímsi. „Co se to děje?“ vyděsila jsem se. David ale mávl rukou, že máma asi jen nemá svůj den.
Tchyně s oblibou vším vztekle házela
A co to znamená? Jednou prý nechtěně rozbila hrníček z drahé porcelánové soupravy a tak ji to vzalo, že místo toho, aby se hrníček pokusila slepit, rozbila ho vzteky na cimr camr. Podobně dopadla také klika od ložnice. „Máma se o ni omylem praštila a nastalo peklo. Do kliky začala vším, co měla po ruce, bušit. Nedala pokoj, dokud ji 'neumlátila'. Vnitřní mechanismus poté praskl a klika dlouho jen tak visela,“ vysvětloval.
Já jen nechápavě kroutila hlavou. Nicméně po zazvonění a vstupu do tchynina bytu bylo jasné, že nepřeháněl. Do kuchyně jsme totiž nesměli, protože tam všude leželo rozbité sklo.
Jednou po nás tchyně začala házet jitrnice
Zdeňka se vyznamenat dovedla. Vždyť jen sprostých slov, která znala a neváhala je použít, bývalo tolik, že by z nich šlo sestavit kuriózní slovníček nadávek. Jednou nás dokonce chtěla „umlátit“ jitrnicemi! Proč? Od nějaké známé dostala tašku těchto pochoutek, ale protože jsme je nechtěli jíst od snídaně po večeři, začala nadávat, že jsme nevděční.
Zprvu verbálně, později už ale přicházely pěstičky do stolu a pak… Začaly na nás létat i samy jitrnice. Ještěže se nám tehdy povedlo včas opustit prostor a vyčkat, až to nejhorší tchyni přejde. Když totiž vychladla, bývala zase normální.
V obchodě málem strhla regál se zbožím
Patrně největší trapas si ale utrhla nedávno v nedalekém obchodě s potravinami. Jako dáma si šla koupit nějaký polotovar na pečení, jenže krabice výrobku zůstala zaseknutá ve stojanu. Chvíli přemýšlela, jak produkt vyndat, jenže jak to nešlo, začala se rozčilovat víc a víc.
Zprvu potichu, později nahlas. Sprostá slova létala vzduchem a současně i stojan, s nímž lomcovala do všech světových stran tak, až se z druhé strany ozvalo vyčítavé „auuuu“. Teprve, když se probrala, zjistila, že nic netušící paní na druhé straně spadlo na hlavu zboží. Naštěstí šlo jen o pár prášků na pečení. Nedovedu si představit, co by následovalo, kdyby tam obchod umístil třeba kávu ve skle… Ventilovat emoce možná není špatné, ale raději všeho s mírou!
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.