Sára (30): Nestýkám se s matkou. Když mi řekla, že jsem její životní chybou, rozhodla jsem se náš vztah ukončit a je mi mnohem lépe

S mámou jsem si vytrpěla svoje, musela jsem celý život poslouchat, jak jsem neschopná. Pak jsem si uvědomila, že to nemám zapotřebí. Mámu jsem varovala, ale zlých řečí nenechala a tak už se nevídáme. Je mi skvěle a máme nepřeju nic zlého. Jen ji už nechci vídat.

Mohlo by Vás zajímat:

Andrea (35): Moje matka si vymýšlí nemoci, jen aby na sebe upoutala pozornost. Už mi došla trpělivost

Máma si na mě jen vylévala vlastní frustraci

Co si pamatuju, máma mě jen ponižuje. Nic podle ní nedělám dobře, na všechno má nějaké komentáře. Nebo mi rovnou vyčte, co jsem zase všechno pokazila. Ráda mi připomíná, že jsem nedodělala vysokou. Nebo se rozešla se slušným partnerem a teď nezavadím o nikoho. Vytýká mi pár kilo navíc i moji lenost, zkrátka cokoliv.

Už jsem ji ani nebrala vážně a její řeči šly mimo mě. Musela bych se jinak zbláznit nebo neustále plakat nad tím, jaký jsem hrozný člověk. S mámou jsem se vídala z povinnosti. Nikdy dřív by mě nenapadlo, ukončit s ní veškerou komunikaci. Měla jsem respekt a hlavně se mi vztah k matce zdál jako určitá svátost. Nikdo přeci nezavrhne vlastní mámu. Krev není voda. Ale co to přesně znamená? Že jsme celý život odkázaní na nefunkční vztahy?

No ale já to nakonec udělala a je mi perfektně. Nejdřív jsem dala mámě několik varování. Řekla jsem jí, že už nejsem malá holka, co musí poslouchat její výtky. Když nebudu chtít, nevezmu jí ani telefon a ani se s ní nesejdu. Přiznala jsem jí dokonce, že mě její řeči zraňují. Ona si na podobné řeči nepotrpí a ohání se upřímností.

„Tak zraňujou, jsi nějaká přecitlivělá. To ses někde dočetla? Potřebuješ někoho, kdo tě dokope k činu. Jinak se sama nehneš z místa a budeš tlustá, bez chlapa a dětí a ještě celá přecitlivělá,“ okomentovala můj názor a nezapomněla se mi vysmát.

Mohlo by Vás zajímat:

Katka (38): Díky setkání s mrtvou mámou se mi změnil život. Přišlo to za pět minut dvanáct

Nestačila se divit

Poslední kapka přišla, když mi jednou řekla asi tu nejhorší věc, jakou si pamatuji.

„Já kdybych tě neměla, dokázala bych tehdy věcí. Nejsem tak zpomalená, jako ty. Vlastně jsem často litovala, že ses mi narodila. Ale člověk přijme osud, jakej je. I životní chyba má nakonec smysl,“ rozumovala naposledy.

Já jsem si v klidu zablokovala její číslo a přestala s ní komunikovat. Nejprve zvonila u mých dveří, pak obtěžovala všechny moje kamarády. Nakonec si stěžovala celé rodině.

Je ale pravda, že příbuzní věděli, jaký máme vztah a naštěstí se mezi nás nepletli. Snad jen kromě babičky, která mi tvrdila, že budu litovat.

„Je to přeci jen máma, bude tě mrzet, když se už neuvidíte. Jak to chceš dělat na svátky?“

Jenže mě bylo úplně jedno, jak se budu vídat s rodinou o svátcích. Bez mámy mi je mnohem lépe. Nemusím poslouchat ty strašné řeči a připadám si poprvé svobodná. Máma neví, co se v mém životě děje nového a nemůže mi pokazit radost.

Mohlo by Vás zajímat:

Vanda (27): S mámou jsem nikdy neměla dobrý vztah. Když se stala babičkou, chce vídat jen svou vnučku

Nechybí mi, necítím ani nenávist

Časem jsem se zbavila negativních myšlenek kolem mámy. Ta se urazila a už se ani nesnaží mě kontaktovat. Jsem za to ráda, my dvě bychom opravdu neměly trávit společný čas. Přeju jí, aby se měla dobře a netrápila se.

Já jsem bez ní překvapivě mnohem produktivnější. Mám nového přítele, pustila jsem se do spousty koníčků, zhubla jsem a povýšili mě v práci. Jsem máme vděčná za život, ale na druhou stranu není mojí povinností ho s ní trávit. Jestli někdo tráví čas s toxickými příbuznými, jde sám proti sobě.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Simona (29): S mámou vydržím na veřejnosti nejvýš hodinu. Dělá mi ostudu a já mám strach, že potkám někoho známého