Sára je po několika letech doma připravená vrátit se do práce, vydělávat vlastní peníze a přijít na jiné myšlenky. Její manžel má ale jiné představy. Chce, aby zajišťovala dokonalý rodinný servis. Sára je zklamaná a unavená z neustálých hádek. Nikdo prý nebere ohledy na její potřeby.
Kdo vychoval tři děti po sobě dobře ví, jaká je to fuška. Jsem za naše dcery moc šťastná, jen mám pocit, že můj vlastní život, rozhled a obyčejné ženské radosti se ztratily neznámo kam. Přiznám se, že několikaletý kolotoč kolem malých dětí se mnou zamával. A i když jsem si plánovala, že mateřství úplně nepodlehnu a budu dělat aspoň něco pro to, abych nezblbla, nějak se to nedopadlo. O to víc se teď toužím realizovat.
Nechápe, že se potřebuju změnu
Manžel je navíc pracovně dost vytížený, takže veškerou péči o děti a domácnost zajišťuju já. Když teď v září nastoupila nejmladší Ella do školky, těšila jsem se, že budu mít konečně trochu volna a začnu dělat taky něco pro sebe. Navíc bych zas chtěla vydělávat vlastní peníze. „Ráda bych začala pracovat alespoň na půl úvazku,“ řekla jsem jednou večer manželovi. „Moc by mi pomohlo přijít na jiné myšlenky,“ dodala jsem trochu zoufale.
Myslela jsem si, že mě pochopí, ale jeho reakce mě zaskočila. „Proč bys chtěla pracovat? Uživím nás. A ty se můžeš starat o vše ostatní,“ odpověděl mi. Byla jsem překvapená. Jako by si vůbec neuvědomoval, že mi jde o něco víc než jen o peníze. Chtěla jsem se zase cítit jako žena, která dokáže být nejen spolehlivou taxikářkou, učitelkou, kuchařkou a uklízečkou.
Manželův nápad mě vyděsil
Jenže můj muž si nejspíš myslí, že už jsem ztracený případ. Kdo by vyčerpanou matku se třemi dětmi někde chtěl. Nedávno navíc přišel s nápadem, který mě úplně šokoval. „Co kdybychom měli ještě jedno dítě?“ navrhl mi jednou ráno, jako by to bylo řešení našich rozdílných představ. „Stejně se do bývalé práce vrátit nemůžeš a začínat něco nového...” Zůstala jsem na něj zírat. Tohle se mě vážně dotklo. „Cože? Další dítě? To myslíš vážně?“ zeptala jsem se ho. To jsem opravdu dobrá jen na plození dětí? Už teď se cítím fyzicky a psychicky vyčerpaná a mít další miminko po čtyřicítce bych nezvládla. Došlo mi, že nejspíš nechce, abych se někam vracela a řešila něco jiného než chod domácnosti a život našich dcer. A má taky strach, že by můj servis už nebyl tak dokonalý jako doposud.
Další dítě by znamenalo jistou pojistku, že zůstanu doma další roky a nebudu se hnát zpátky do práce. A zůstanu tak domácí puťkou už nejspíš navždy. Copak to nechápe, že mám nárok také na své potřeby a radosti? Vždyť si ani nepamatuju, kdy jsem si koupila něco hezkého na sebe nebo si v klidu zašla na vínko s kamarádkou.
Nehodlám se vzdát
Teď je u nás doma dusno. Manžel má úplně jinou představu o tom, jak by naše rodina měla fungovat a moje touhy něco změnit ho dost znepokojují. „To vážně chceš mít doma domácí puťku, které si nevážíš?” zeptala jsem se ho narovinu, když jsme zas toto téma otevřeli. Jenže podle jeho slov to přeháním a zkrátka nevěří, že bych vše dokázala rozumně skloubit. A přeci si nebudeme najímat chůvu nebo obtěžovat babičky, když to vše můžu zastat já.
Přemýšlím, co dál. Jsem z celé situace pořádně rozhozená. Ale ať se mi to líbí nebo ne, musím dál fungovat jako stroj. A doufat, že manžel jednou pochopí, že být doma s dětmi není všechno, co od života chci. Nehodlám se vzdát. Pro začátek bych se ráda aspoň přihlásila na dvě dopoledne na grafický kurz. Doufám, že proti tomu námitky mít nebude.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.